Ivo Pospíšil
7. září 2017 • 10:59

Tolik omluvenek se nesmí opakovat, ví Ginzburg. O pokračování váhá

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z RUMUNSKA | Navzdory lavině omluvenek si stanovil za cíl osmifinále ME. To se mu ale nepodařilo uskutečnit a dnešní duel s Chorvatskem tak bude pro české basketbalisty i rozlučkou s turnajem. „Nechci ovšem kluky kritizovat. Hráli, na co měli,“ řekl kouč Ronen Ginzburg. Ví, že je do budoucna nutné přívalu absencí co nejvíce zabránit. A třeba i proto bude s federací diskutovat o svém setrvání v týmu.



Tomáš Satoranský hned po zápase s Černou Horou řekl, že týmu chyběla na ME balkánská mentalita a zlý kluk. Souhlasíte?
„Tak v prvé řadě jsme tu měli hlavně Tomáše, který také není žádný hodný kluk. Ale je třeba si i uvědomit, že v zahajovací pětce tohoto týmu byli tři hráči, kteří nikdy na takovémto turnaji nebyli a nikdy nehráli na této úrovni. Tyhle soutěže viděli dosud jen v televizi. Možná měli k soupeřům trochu větší respekt, ale nebudu je kritizovat. Vím, že se snažili naplno, ale prostě měli své limity.“

Co jste však říkal na Satoranského slova, že chyběla i bojovnost a charakter?
„Především respektuji, co Tomáš dělá pro národní tým. Ono není lehké přijet a hrát když nám tolik hráčů chybí. Byl ale frustrovaný po zápase a chápu to. Věřili jsme, že můžeme proti Černé Hoře něco uhrát a také jsem nebyl spokojený s nasazením hráčů, ale na druhou stranu musíte chápat, že kluci, kteří hrají na této úrovni, ztratí občas sebedůvěru a to má vliv i na útok. S Tomášem v tomhle úplně nesouhlasím, byl frustrovaný. Kdybyste se ho na to ptali později, také by chápal jaké to je jít poprvé do ostrého boje na takovéto úrovni bez zkušeností.“

Ten největší problém tedy už nastal v létě, kdy hvězdy zasílaly jednu omluvenku za druhou?
„Tak jako před dvěma lety šlo vše hladce, toto léto to bylo co nový den, to rána. Jednou se jeden hráč omluvil, další den se zase někdo zranil… od začátku to nebylo snadné. Museli jsme hodit hráče jako Bohačíka, Peterku, Kříže, Kyzlinka do vody, aniž by byli dostatečně připravení. Není tedy fér je teď soudit, naopak si myslím, že do budoucna je to dobře a budou mít zkušenosti do dalších akcí. Klíčový zápas s Maďarskem jsem nepodceňoval, víme, že je to dobrý tým. S ním to bylo 50 na 50. Kdybychom ale měli Jana Veselého, Pavla Pumprlu a Ondřeje Balvína, byla by to jiná. Třeba bychom s nimi hráli jako Černá Hora, ale situace teď byla jiná a nám to nevyšlo.“

Jak je tedy tohle do budoucna důležité, aby se podobné absence neopakovaly?
„Velmi důležité. To je ale otázka na federaci. Pokud chceme posunout a zviditelnit český basketbal, z ligy to nepřijde. Je mi líto. Půjde to jen přes národní tým. Musí se tedy vydat velké úsilí, aby hráči jako Jan, Ondřej nebo Pavel přijížděli.“

Naopak Jiří Welsch…
„Za něj jsme rádi, že přijel. Jeho přítelkyně je těhotná, myslím, že to byl jeho poslední Eurobasket a on byl vždy pozitivní. Celou svou kariéru nevynechal jediné mistrovství Evropy. Mladí hráči by si z něj měli vzít příklad.“

Překvapil vás někdo pozitivně a negativně?
„Negativně, to bych neřekl. Ale když nebudu mluvit jen o těchto zápasech, tak třeba v přípravě se Martin Peterka posunul a bude dobrým hráčem do budoucna. Jaromír Bohačík sice na Eurobasketu zaostával, tři zápasy to nebylo ono a až proti Černé Hoře to bylo lepší, nicméně i on mě překvapil v přípravě. A vezměte třeba Kamila Švrdlíka, který na ME nikdy neměl takovou roli a nehrál proti takovým hráčům. Respektuji, co ukázal. Nemůžeme jen tak přijít a hráče kritizovat. Snažili se na své maximum.“

Zrovna Jaromíra Bohačíka ale po povedené přípravě nezastihlo ME v dobré formě, že?
„On měl každý zápas brzy problémy s fauly. Občas to byly fauly, které by třeba v české lize nebyly. Tady rozhodčí akceptovali agresivní hru, ne už ale laciné fauly. Za druhé soupeři jistě viděli naše přípravná utkání a věděli, že se musí vedle Tomáše soustředit i na něj. A pak tu možná byla i věc psychologie. Možná tlak, který si na sebe při přípravě ušil – každý mluvil, že by to mohl být jeden z top hráčů. Obecně jsem ale rád, že i on se takto v kariéře posunul.“

Jak moc ale nakonec právě chyběly ty centimetry pivotů pod košem?
„V přípravě jsme se s tím poprali lépe. Tím, že nás i spousta týmů neznala, tak si myslela, že Peterka hraje na pozici pět, ale my ho vždy vytáhli na střely z venku. Na to soupeři nebyli zpočátku připravení, ale pak už se na to připravili. Ztratili jsme tím třeba benefit v ofenzivě. A v defenzivě to bylo opravdu o výšce. Nemluvím o pětce, ale i o čtyřce a trojce. Budeme teď hrát s Chorvatskem a pamatujeme si, co jsme dokázali dva roky zpět. Nyní hrají na dvojce s Bogdanovičem a trojku se Simonem nebo Šaričem, kteří jsou také vysocí. My však takovou výšku nemáme.“

Hodně i padalo, že bude Tomáš Satoranský potřebovat výpomoc od ostatních. Jak se tohle povedlo naplnit?
„Proti Rumunsku dal třeba Vojta Hruban dvacet pět bodů a hrál skvěle. Chtěli jsme po Vojtovi a Bohačíkovi, aby vzali více zodpovědnosti – někdy se jim to povedlo, někdy ne. Ale třeba Vojta nikdy v této roli hvězdy týmu nebyl a najednou to byl druhý nejdůležitější hráč v týmu. Kdo mě překvapil, byl třeba Jakub Šiřina. I přes své limity ve velikosti, přišel na hřiště a snažil se ze všech sil. Patrik Auda zase hrál i přes zranění. Ale ano, Tomáš mohl dostat ještě víc pomoci.“

Začíná kvalifikace, budete chtít oba pokračovat? Nebo se budete soustředit na klub?
„Můžu říct, že ještě před turnajem jsem mluvil s lidmi z federace a shodli jsme se, že to budeme řešit po ME. Věřím, že Růža (Lubomír Růžička – asistent trenéra) to má stejně. Nemůžu tedy říct, co se mi honí hlavou. Zbývají dva měsíce do startu kvalifikace, takže je to na federaci, s kým bude chtít pokračovat.“

Jak je ale možné kombinovat pro příští období post klubového a reprezentačního trenéra?
„Tohle je těžká otázka. Sám nevím, jestli má být trenér národního týmu pozice na plný pracovní poměr jako to bylo předtím, nebo u toho ještě koučovat tým v lize. A když se podíváte do světa, nikde na to nenajdete jen jednu odpověď. Asi záleží na situaci.“

Vy sám byste měl motivaci a energii pokračovat?
„Basketbal miluji, ale musím si nejprve promluvit s federací, protože hrát bez omluvených hráčů není pro nikoho příliš dobré. Chci trénovat na nejvyšší úrovni, ale je tu právě i ta těžká otázka okolo atmosféry. Budeme mluvit s federací a rozhodneme co dál. Pro mě je trénovat Česko velká pocta a jsem hrdý na to, co jsme dokázali před dvěma lety. Věřím, že si to budeme všichni dlouho pamatovat. Až mi bude sedmdesát a Růžovi čtyřicet, tak v Mariánských Lázních si o tom budeme vyprávět. Ale jak jsem řekl: Mít tu Veselého, Balvína, Pumprlu, mohli jsme to třeba zopakovat.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud