Zvláštní rok. S národním týmem psal historii a vydal se pro něj ze všech sil. Když se pak vrátil zpět do NBA, aby vzkřísil slavné Chicago Bulls, zjistil, že už mu jich moc nezbylo. „Zase jsem se ale naučil nové věci,“ řekl Tomáš Satoranský, který se pošesté v kariéře stal Basketbalistou roku. Nezvyklé, vidět ho v Česku, když NBA pokračuje. A když třeba mohl být i na OH v Tokiu...
O jeho triumfu nebylo pochyb. Poprvé v historii pro něj hlasovali všichni, kdo měli volební hlas, a on se jen usmál. „Chtěl jsem být jako božský Kája a říct, že jsem to nečekal, ale trochu jsem tušil, že by to mohlo dopadnout,“ žertoval Tomáš Satoranský po letošním vítězství v anketě Basketbalista roku. Jedním dechem ale dodal: „Víc než o mně to ale poslední rok bylo spíše o kolektivním úspěchu.“
Z vašeho pohledu to tedy byla jaká sezona?
„Zvláštní, ale koronavirus neovlivnil jen nás. Pro mě osobně to byla těžká sezona – po tom velkém úspěchu na MS přišlo jak fyzické, tak psychické vyčerpání. Musel jsem se prakticky ihned připravit s novým týmem, kde jsem měl sice výbornou pozici, ale nebylo tam již tolik sil, abych mohl podávat své nejlepší výkony. Bohužel jsem se po celý rok trochu trápil, nicméně věřím, že toto nechtěné volno nám všem pomůže a do další sezony začneme svěží.
Je něco nového, co jste se během roku naučil?
„Asi přijmout novou roli a trochu se v ní naučit chodit. Vůbec poprvé v kariéře se mi například stalo, že jsem byl druhý nejstarší hráč v týmu a musel jsem ho proto táhnout jak na hřišti, tak i mimo něj, což je mnohem jednodušší v nároďáku, než v klubu v jiné zemi, kde čeština v kabině nepřevládá. Byla to však výzva, protože jsme jeden z nejmladších týmů v NBA, ale také bohužel jeden z týmů, kde se porážky s ohledem na slavnou historii neodpouští. Těším se však do dalších sezon, protože náš tým má obrovský potenciál.“
Změnila koronavirová stopka něco, nebo s ní nastal konec, který se stejně očekával?
„Tak my jsme určitě nesměřovali do play off, to vím jistě. Nicméně já osobně potřeboval odpočinek jako sůl. Bylo to na mě už moc dlouhé a naopak ty tři měsíce bez basketu mi pomohly – už mi zase začal chybět. Uvidíme, jak to pomůže týmu. Věřím, že nám brzy dovolí spolu trénovat a budeme mít čas budovat týmovou chemii, z níž pak budeme profitovat. Normálně na to moc čas není.“
Jak se na vás projevil odpočinek?
„Můj kondiční trenér Michal Miřejovský říkal, že když spolu cvičíme, vidí, že nohy vypadají odpočatě. A já se budu toho snažit maximálně využít pro novou sezonu. Ač jsme se všichni toto léto těšili na olympijskou kvalifikaci, jsem rád, že je to nakonec bez ní, protože až teď jsem opravdu fresh a od toho se můžu odrazit.“
Jak to tedy vypadalo po vašem návratu z USA?
„De facto jsem pracoval jako na začátku sezony v Chicagu s Michalem Miřejovským (též kondiční trenér reprezentace) a první dva týdny jsem zůstal doma v karanténě s dcerkou a manželkou. Zde jsem zprvu trénoval přes videohovory na zahradě a později jsme už měli možnost chodit spolu na tenis nebo plavání. Šel jsem si občas i zastřílet, ale do toho jsem zakomponoval rovněž Stefana Weissenböcka (Satoranského trenér střelby), za kterým jsem jel do Bambergu a on naopak za mnou přijel později i do Prahy. Musel jsem být trochu kreativnější a užil jsem si to.“
Podle Weissenböcka jste nyní pracoval na střelbě ještě z větší dálky. Chcete jít ve stopách Stepha Curryho či Damiana Lillarda?
(směje se) „S takovými jmény se nemohu rovnat – to jsou odjakživa ryzí střelci. Nicméně fakt, že se všichni hráči učí střílet ještě z větší vzdálenosti, je současným trendem NBA. Říkáme tomu ekonomičtější střelba, že mohu být připravený a schopný trefit ještě z větší vzdálenosti a zároveň mi to nesebere takovou sílu jako má předchozí střelba. Stefanova práce je v tomhle specifická a musíte mít na vše víc času. Tohle se nenaučíte za tři čtyři tréninky. Určitě ještě chystáme další setkání a naší spolupráce si moc cením. Byla znát už po mém prvním ročníku v NBA, kdy mi tehdy šla střela nahoru o 25 %, a věřím, že i tohle mi pomůže.“
V čem spočívá váš aktuální dril?
„Určitě není hlavním cílem střílet pouze z dálky, ale je to další schopnost, kterou mohu umět a budu mít možnost ji využít. Primárně by to měla být střelba, která mi nezabere tolik času ani síly. Vím, že mi v poslední sezoně procenta trochu klesla, což bylo dané právě těmi silami, které jsem neměl, nicméně jsme teď chtěli využít čas a snažit se, abych v tom nestagnoval.“
Pro velkou změnu se rozhodl i váš reprezentační spoluhráč Jaromír Bohačík. Asi jste zachytil, že přestoupil z Nymburka do Štrasburku, že?
„Jasně a jsem rád, že si vyzkouší další zahraniční tým. Doufám, že se mu bude dařit lépe než před pár lety v Belgii, ale nyní má veškeré předpoklady uspět. Je za ním spousta zkušeností z MS, ME, do toho má za sebou řadu klubových zápasů s Nymburkem v Lize mistrů... Určitě je na tom lépe než dřív. Je dobře, když naše jména odchází do zahraničí a získávají tam nové zkušenosti.“
Jak jste pak reagoval na zprávy, že o dalšího kamaráda Jana Veselého stál váš bývalý klub – Barcelona?
„No, bylo by vtipné, kdybychom se zase minuli v dalším týmu jako nedávno ve Washingtonu. U Barcelony by mě to ale asi štvalo ještě víc, protože jsem se do ní chtěl vždy vrátit. Uvidíme, kdy bude ten správný čas – to ale ještě předbíháme. Myslím, že by to pro Honzu bylo výborné prostředí: je to skvělý tým a trenér Jasikevičius ho dobře zná a má o něj zájem. Nejdůležitější však je, aby se Honza vrátil brzy do své staré formy, netrápilo ho zranění a je jedno zda bude ve Fenerbahce nebo v Barceloně. Věřím, že i se mnou bude zase za rok bojovat o vítězství v anketě a že se k nám v létě připojí, protože ho budeme potřebovat do dalších bojů o olympiádu a na ME. Soupeři jsou na nás připravení a z této pozice je uspět o dost těžší, než když můžete jen překvapit.“
A už tušíte, jak by mohl vypadat váš plán právě směrem k olympijské kvalifikaci?
„Myslím, že to bych předbíhal. Počáteční informace zněly, že by se mělo začít hrát po Vánocích, ale to se může samozřejmě změnit. Myslím si, že všichni čekají, jak se vyvine situace v Americe, jak budou přibývat nakažení a všechny věci kolem toho. To bychom hodně předbíhali a asi se to bude řešit, až bude oficiálně nastavený plán a jak mě to bude ovlivňovat vzhledem ke kvalifikaci, která by se měla hrát v červnu.“
Jste proto i nyní v kontaktu s Chicagem Bulls?
„Ano, s klubem řešíme věci prakticky každý den. Je otázka, kdy se vrátím zpět do Ameriky, neboť jsem si volal i s hráči, například Ryanem Arcidaconem, a ptal se ho, jak tam trénuje. Když mi ale říkal, že pořád netrénují ani dva na dva, byl to jeden z důvodů, proč jsem zůstal tady a připojil se k nároďáku, protože tu mám větší možnosti a hra pět na pět mi pomáhá vrátit se do rytmu. Vypadá to tak, že do konce měsíce by se asi mělo začít hrát, je tam plán nějakých přáteláků, ale také se vše odvíjí od toho, jak bude vypadat ta bublina v Orlandu.“
Máte již nějaké informace ohledně možných zásahů do kontraktů?
„Myslím, že jako ve všem půjdou peníze dolů. Už se hlásily ztráty nejen z této sezony, ale i z příští. Tím, že se NBA dohrává a vedení našlo cestu, nepřicházíme sice o tolik peněz, ale každý z hráčů musí být připravený, že tam nějaké srážky v kontraktech na příští rok budou. Na druhou stranu, my jsme ti poslední, kteří by si měli na něco takového stěžovat.“
Dá se přesto s nejistotou nějak pracovat?
„Je to nepříjemné, protože se nemáte na co připravit, ale to je všude stejné. I tady se mluví o tom, že se to vrátí, lidé z toho začínají být otrávení a unavení, nicméně nemyslím, že ekonomicky se bude opakovat to vypnutí a budou se hledat zlaté střední cesty. Uvidíme, jak to bude vypadat v Chicagu a tím, že se začalo hrát v Orlandu, dává to naději i těm osmi zbývajícím týmům.“
Když se teď podíváte na restart NBA, chybí vám, že tam nejste?
„Chybí mi basketbal, ale nechybí mi být zase dlouhou dobu v tom komplexu. Z pohledu Chicaga bychom tam z hlediska naší sezony a bilance asi stejně dlouho nevydrželi, ale pro hráče, kteří jsou v „championship teamech“ jako Milwaukee nebo Lakers, to bude náročné. Můžou tam být možná tři měsíce a pak jim za chvíli začne zase nová sezona. Myslím, že to bude jeden z těch bojů o titul, kterých si budou hráči nejvíce cenit, když ho vyhrají.“
Vidíte pak ze své pozice nějakého favorita?
„Zatím těžko říct. Milwaukee vypadá pořád výborně, Lakers taky, osobně se mi pak líbí Dallas... V tento moment ale opravdu těžko říct, jak korona zamíchala kartami a vyvedla týmy z rovnováhy.“
Koukal jste i na první zápasy NBA ze čtvrtka na pátek?
„Nedíval jsem se naživo, ale na highlighty ano. A hodně jsme se s kluky bavili o hezké koncovce v zápase Lakers vs. Clippers. Je to zvláštní vidět takovýto formát NBA, když se hraje o play off, ale myslím, že NBA udělala skvělou práci v tom, jak dokázala v těžkých podmínkách reálné zápasy v Orlandu přiblížit a myslím, že to bude jen gradovat.“
