Na ME chceme ze skupiny, říká Ptáčková. A co si myslí o lize a roli USK?
Český basketbal se po mužském mistrovství Evropy těší na stejnou konfrontaci i mezi ženami. Tým trenérky Romany Ptáčkové zvládl kvalifikaci a zná i soupeřky pro základní skupinu v Tel Avivu. „Není to špatný los,“ říká koučka, která v rozhovoru mluví nejen o cílech, ale i o charakteru svého družstva. A jak vidí současnou úroveň českého ženského basketbalu, který nyní spíše vzpomíná na úspěšné medailové roky? Co pro reprezentaci i ligu znamená tým USK plný cizinek? A kam se vůbec hra pod bezednými koši za poslední roky posouvá? I tom byla řeč.
Belgie, Itálie a domácí Izrael. Jak jste s losem evropského šampionátu (hraje se od 15. do 29. června) spokojená a jaké cíle si na turnaji váš tým dává?
„Nemůžeme si na los rozhodně stěžovat. Z prvního koše jsem si Belgii docela přála, i když je to tým velmi zkušený. Z druhého koše jsem více preferovala Řecko, ale to už bych chtěla hodně. My si určitě jako základní úkol musíme dát postup ze skupiny. Jak nám však herně sednou týmy v naší skupině, je nyní velmi těžké predikovat.“
Zkuste víc popsat vaše soupeřky.
„Belgie disponuje zkušeným kádrem kolem Emmy Meesseman a Julie Vanloo. Je to úspěšný ročník hráček ročníku 1993, které se staly mistryněmi Evropy v kategorii juniorek. Jejich skvělý výkon ve finále proti Španělsku mám stále v živé paměti. Nedávno změnili trenéra a došlo i k částečné obměně kádru, objevilo se tam několik nových tváří. Itálie se vždy prezentovala především kvalitní defenzivou a agresivní hrou. Mají skvělé hráčky na perimetru, největší hvězdou týmu je Cecilia Zandalasiny.“
No a domácí Izrael?
„Má herní styl, na který nejsme zvyklí. Hrají atypickou obranu, kterou není snadné číst. Už na Eurobasketu mužů v Praze jsem si toho hodně všímala a ženy hrají něco podobného. Ve svém týmu mají rychlostně i střelecky disponované hráčky a svoji sílu už ukázali v kvalifikaci, kdy dokázali dvakrát porazit Švédsko.“
To tedy jsou soupeřky. A jaké jsou kvality a síla českého týmu? Na co to družstvo má?
„Přemýšlet na co máme, a nemáme, mi teď přijde nepodstatné. Máme za sebou zatím mizivou konfrontaci s jinými týmy. Podstatné je, abychom se zaměřili sami na sebe, nutně potřebujeme, aby nám fungovala obrana, a od toho se budeme snažit odrazit dál. Slabé a silné stránky se vždy projeví až v utkání s opravdu silným týmem. Logicky, vzhledem k věku, nemáme velkou zkušenost na postu rozehrávaček. Zatím se také nevyprofilovala hráčka, která by si udržela vysoký střelecký průměr. Na druhou stranu naši sílu je třeba hledat v týmové hře. V tom, že každé utkání může bodově překvapit někdo jiný. Přeji si, aby naši nejsilnější zbraní byla vůle a chuť být lepší.“
Jakým směrem se vůbec český ženský basketbal nyní ubírá? Stíháme zachytit všechny trendy? Jsme schopni se vrátit na pozice, kdy jsme vozili medaile z velkých turnajů a nechyběli na olympiádách?
„Tato otázka se nedá odpovědět příliš krátce. Je třeba sledovat, jak se dlouhodobě vede našim juniorským reprezentačním týmům, jestli jsou konkurenceschopné. Myslím si, že trend jsme schopni zachytit, v tom není problém. Problém spíše vidím v malém konkurenčním prostředí, nemáme širokou základnu hráček, z kterých vybíráme. Málo našich hráček hraje v kvalitních evropských soutěžích. K tomu, abychom vozili medaile, máme zatím opravdu daleko. Jedním z důvodů je i to, že se počet týmů, které jsou na vysoké herní úrovni, významně rozšířil. Stále je v popředí Španělsko a Francie, když budu mluvit o Evropě. Za nimi je však zástup spousty týmů, které chtějí medaile. Konkurence neustále stoupá i díky naturalizování hráček.“
Výkonnosti reprezentantek asi moc nepomáhá úroveň české ligy, kdy sice USK suverénně 15 let vládne, ale o jejich výhry se starají především cizinky a nadějné české hráčky nedostávají tolik minut, aby se vyhráli pro reprezentaci. Co si o tom myslíte?
„To je určitě pravda, naše liga je dost průměrná a navíc s velkými výkonnostními rozdíly. Není v ní dostatečný počet vyrovnaných kvalitních utkání. V USK si tak holky nezahrají v lize vyrovnané zápasy, které každá hráčka pro svůj herní růst nutně potřebuje. V Eurolize momentálně nemají takovou roli, že by hra na nich stála, takže se pod tento tlak také nedostanou. Těžko pak mohou mít v reprezentaci vůdčí roli, a právě proto je to docela složité.“
Bylo by řešením omezení počtu cizinek v lize? V čem jsou plusy a mínusy?
„Nemáme dostatek kvalitních českých hráček, to je určitě pravda. Na druhou stranu větší počet cizinek je jen v USK. Pokud by tedy bylo toto omezení, tak se to týká jen jednoho týmu. V dalších týmech je počet rozumný. Pokud chce však USK obstát v Eurolize, nic jiného jim nezbývá, než pracovat s cizinkami. Takže jde o to si určit priority. Reprezentaci to ale samozřejmě nic pozitivního nepřinese, pokud nebudou hrát aspoň některé české hráčky v týmu významnější roli.“
Pojďme k vám. Zkuste popsat sama sebe. Jste nervák, flegmatik, psycholog, motivátor, na čem stavíte svou trenérskou praxi?
„Nervák nejsem vůbec, ani flegmatik není správný výraz. Jsem hodně racionální, méně emotivní. Psycholog umím být, když se o to snažím, ale mám tendence být hodně upřímná a vím, že to není vždy ideální. A tím pádem ani psychologické. Ale pořád nějak vnitřně věřím tomu, že si říkat věci na rovinu se nakonec vyplatí. Motivátor bych měla a mohla být daleko lepší.“
Na různých úrovních trénujete už pěknou řádku let. Kam se ženský basketbal a pozice kouče posunuly za tu dobu, co se změnilo nejvíce?
„Byla jsem dřív zvyklá si téměř všechno v tréninku a koučování dělat sama. A myslím, že spousta dalších trenérů mé generace to zná. A právě v tomto směru přichází největší změna. Kolem týmu je více specialistů, práce se dělí. Skauting je na úplně jiné úrovni než třeba před deseti lety. Přesto je myslím důležité, aby měl hlavní trenér nad vším kontrolu, i když, jak už jsem řekla, je to nyní všechno mnohem více o týmové práci.“
Při zápasové přípravě pracujete hodně s daty a videem nebo dáváte předost intuici, zkušenostem a dalším osvědčeným metodám?
„Já se to všechno snažím spojit dohromady. Zachovat si při těch všech informacích, které jsou dnes k dispozici, také trochu selského rozumu. Video při přípravě na utkání je už samozřejmostí, připravit tým na útočné sety soupeře, ale také jejich řešení obranných situací. Hodně kladu důraz na silnější a slabší stránky hráček soupeře, to mi často přijde ještě důležitější.“
A co ta data?
„Data nám sice také řeknou hodně, ale pro daný zápas může být vše jinak. To všichni dobře známe. Ale jejich prostřednictvím upozornit na přednosti soupeře má svůj význam. A také při zpětné vazbě jsou užitečná. Na druhou stranu je stále nezbytné, aby trenér při utkáních uměl reagovat, měl právě to „oko“ a za každou cenu se nedržel svých předzápasových předsevzetí, protože každý zápas je jiný.“
Máte už jasněji o přípravě týmu na šampionát?
„Příprava je daná už několik týdnů, teď po losu se jen potvrdí utkání se sparingy, se kterými jsme s předstihem jednali. Měli bychom hrát přípravu v květnu v Turecku, začátkem června jsou v plánu dvě přípravná utkání doma s Velkou Británií. Těsně před odletem by byla poslední prověrka s týmem Slovenska. Jen doladíme, jestli jedno, nebo dvě utkání.“
