Už při představování hráčů sklidil největší aplaus. A po utkání už byl mnohem spokojenější než na úvod kvalifikace o ME v Řecku. Tomáš Satoranský dotáhl 21 body a 10 asistencemi v Pardubicích české basketbalisty k výhře nad Velkou Británií 90:82. Pak však přiznal, že týdenní reprezentační okno, na které obětavě přiletěl s více než 50 odehranými zápasy v sezoně, ho stálo mnoho sil a do budoucna je podle něj takový systém neudržitelný.
Jak hodnotíte váš individuální výkon s Británií?
„Jsem rád, že se mi střelecky dařilo a že jsem se cítil víc sám sebou než při zápase v Řecku. Přeci jen všechno bylo strašně rychlé, cítil jsem se unavený ze španělského poháru, po němž jsem musel během čtyřiadvaceti hodin přeletět z Málagy do Prahy a ještě se stavovat v Barceloně. To bylo znát, navíc Řecko je nepříjemný soupeř. Doufal jsem, že si pořádně odpočinu a doma podám mnohem lepší výkon. A naštěstí se mi to podařilo. Samozřejmě je to díky tomu, že spoluhráče znám, znám jejich tendence. Diego (Ocampo) mě taky trénoval. Jde o to zase si vzpomenout, jak se věci mají. Jsem rád, že se nám podařilo vyhrát, protože tahle výhra je to, proč jsme sem přijeli.“
V poločase jste vedli jen o 2 body a obrana vůbec nefungovala. Musel kouč v šatně zvýšit hlas?
„Křičel i na mě! (směje se na vedle sedícího Ocampa) Ale to ještě nebylo nic z doby, když jsem jako mladý začínal. To uměl být teprve hlasitý.“
První poločas se nepovedl, svazovala vás nutnost výhry?
„Bylo potřeba vyhrát, ale šanci bychom stále měli, i kdyby to bylo 0:2. Přeci jen ze skupiny jdou tři týmy ze čtyř. Chtěli jsme vyhrát doma v Pardubicích před českými fanoušky, ale věděli jsme, že je spousta překvapivých výsledků. Chile porazilo Argentinu, Bulharsko Německo. V těchto zápasech se může stát cokoliv. Důležité bylo mít určitý respekt k soupeři a zůstat v zápase v dobrém i špatném.“
Bude příjemné přiletět do Španělska a hecovat je, že Česko to má v kvalifikaci o EuroBasket 1:1 a oni 0:2?
„Myslím, že na to rychle zapomenou, protože program je tak brutální, že nebudou mít ani čas nad tím přemýšlet. Je to pro ně nezvyklá situace s tím, co všechno vyhráli, začít takhle kvalifikaci. Ale oni mají velikou mentální sílu, která je požene dopředu.“
V pondělí pozdě večer přišlo v Pardubicích skoro pět tisíc fanoušků, víc než loni na Victora Wembanyamu. Co vám to říká o českém basketu?
„Doufám, že takhle budou chodit dál. Ještě když tahle parta v nároďáku nekončí. Byl jsem rád, že byli diváci slyšet a hala se naplnila. A zároveň si myslím, že tahle parta si to zaslouží. Ještě není konec a tím, že jsme se přijeli v takovém složení, ukazujeme, že to myslíme velice vážně a doufejme, že se nám mistrovství Evropy podaří udělat.“
Na začátku srazu jste hovořil o tom, jak jste unavený a doufáte, že se hlavně nezraníte. Co vám reprezentační okno dalo do sezony a co vzalo?
„Co mi do sezony dalo, to upřímně řečeno úplně nevím. Spíš to vzalo nějaké síly, ale doufejme, že ne moc. Samozřejmě ten týden byl pro mě důležitý, protože mi záleží na českém basketbale a na Česku obecně, ale bylo to náročné. Jak pro moji rodinu, tak pro mě osobně fyzicky. Tahle okna nejsou opravdu úplně pohodlná a myslím si, že to není úplně ono, co by v budoucnu mělo pokračovat.“
Spoluhráči opět chválili vaše rozehrávačské umění. Jak velký rozdíl je pro vás nastupovat v Barceloně a po roce a půl zase za reprezentaci?
„Velký, protože tréninků není moc. I když znám hráče z minulosti, teď jsem rok a půl hrál v úplně jiné roli s hráči, s nimiž když nemusím, nejsem tolik na balónu. Pro mě je to něco, na co si musím rychle zvyknout. Ale pomáhá mi, že kluky znám z mistrovství Evropy, světa. A dneska se to ukázalo.“
Navíc jste se blýskl i střelecky…
„Sedlo mi to. Na začátku mi dávali dost prostoru, tak jsem byl trpělivý a hledal si dobré pozice. Potom mi tam spadly i některé těžší střely. Ale já myslím, že moje charakteristika je hlavně zapojovat spoluhráče a zlepšovat týmový výkon.“
