S národním týmem basketbalistek v létě povýšila do hlavní kvalifikace mistrovství světa, emoce však u ní neočekávejte. Považuje se za pragmatičku, vypouští okolí. „Ženy jsou naprosto jiné než chlapi. Nejen ve sportu, ale i v životě,“ říká Romana Ptáčková, která chtěla být trenérkou už na základní škole. „Jsou trošku větší manipulátorky, vztahy se snaží ovlivňovat a dirigovat. Ale zase mají velkou týmovost a statečnost.“
Jak vede žena ženy?
„Zjednodušeně řečeno: snažím se holky vést tak, abych jim nedělala to, co jsem já kdysi neměla ráda u svých trenérů.“
A troufla byste si i na chlapy?
„Troufla bych si na ně do určitého věku, možná mladšího dorostu. Ale na dospělé chlapy určitě ne.“
Co jste u trenérů neměla ráda?
„Vždy se našlo něco, s čím jsem nesouznila. Například když se hodně běhalo bez míče a nemělo to s hrou moc společného. Nebo když na nás třeba zbytečně zvyšoval hlas, a ještě k tomu nedokázal být spravedlivý. Takže bych rozhodně neakceptovala, kdyby po mně někdo řval, protože si myslím, že tam jsme všichni dobrovolně. Máme jeden cíl, dáváme do toho sto procent, a za chyby zkrátka nemá smysl na hráčky řvát, chyby se dělají. Za chyby je navíc trenér spoluodpovědný. Jiná věc je hráčky nějakým způsobem vyhecovat.“
Ale někdy je potřeba zvednout hlas, nebo ne?
„Mám s tím velký problém, a když už se to pak stane, tak jsou hráčky hodně překvapené a vědí, že už to fakt není dobré. A i je jim to pak líto. Teď tedy mluvím o klubové úrovni, kde se známe daleko více a trávíme spolu hodně času.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
