Hummel: Na holky sprostý nejsem | iSport.cz
27. prosince 2008 • 13:41

Hummel: Na holky sprostý nejsem

Autor: ČTK
Zdeněk Hummel
TOP VIDEA
Smutek i slzy... Kellnerová na Prague Playoffs závodit nebude. Představí se ale jako ambasadorka Smutek i slzy... Kellnerová na Prague Playoffs závodit nebude. Představí se ale jako ambasadorka
TOP momenty extraligy: Sparta už čtvrtá a rekordman Gulaš TOP momenty extraligy: Sparta už čtvrtá a rekordman Gulaš
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když poprvé na vlastní oči viděl zahozený dvojtakt, málem omdlel. Bývalý trenér reprezentace basketbalistů Zdeněk Hummel nyní o ženské lize, do níž nečekaně nastoupil, tvrdí: „Je to jiný sport, ale dají se v něm najít i velmi pěkné zápasy.“



Ještě vloni vedl mužský národní tým na mistrovství Evropy. Rok trénoval muže Brna, semifinalistu ligy, který během jediné sezony zkrachoval a rozpadl se.

Valosun Brno, ženský basketbalový tým, byl v té době dobrým východiskem z nouze. K ženám se 61letý Hummel postavil poprvé za třicet let, co trénuje.
Pěkný sešup, řekli byste si. „Ale já to tak neberu. Jsem v důchodovém věku a je to dobrá zkušenost. I když jsem si musel nastavit priority a s některými věcmi se rozloučit,“ říká s úsměvem.

S jakými například?
„Hlavně jsem se rozhodl, že nebudu na holky vulgární, jak si všímám u některých jiných kolegů. Tuhle úlohu dostává můj mladý asistent, který je péruje během zápasu. Ale taky jsem si řekl, že nebudu brát ohledy na jejich nálady. Holkám někdy chybí sebekritika.“

To jste si všiml hodně brzo.
„Chlapi to dělají taky, to je jasné. Ale ony mají ve zvyku stěžovat si na všechno možné kolem dokola, než aby uznaly svoji chybu. Svým způsobem to člověk musí tolerovat. Těžko se to změní. Známe to i z domu...“ (směje se)

Bylo těžké si rychle zvyknout na ženský basketbal?
„Dva měsíce jsem se v tom orientoval. Sice jsem se občas v televizi díval na Žabiny, ale o dalších hráčkách nebo o soupeřích jsem toho moc nevěděl. To mi řekly naše holky a asistent. Musím říct, že jsem v tom pěkně plaval. Nevěděl jsem, na jakou hráčku vsadit a tak. Ale postupně se to lepšilo.“

To ano, když jste třetí v tabulce. Za Brnem a USK Praha, kteří si hrají svoji vlastní ligu, ten zbytek ligy vlastně vedete.
„To je pravda, tak to tam je.“ (smích)

Mluvil jste o svých dojmech s Janem Bobrovským? Kdysi také přešel od mužů a dlouhé roky trénuje ženy Brna...
„První, co mi řekl, bylo: Seš hroznej měkkouš, budeš mít problémy. Počkej, až ti začnou brečet, že moc trénuješ, málo trénuješ, a tak dál. Zpočátku tam pár takových scén bylo, ale postupně jsem odhadl sílu družstva a kdo s kým a jak může hrát. Už jsem se v tom zorientoval.“

Takže předpokládám, že teď už sportu, jemuž se věnujete, neříkáte košíková, ale taky basketbal.
„Pozor, takhle jsem to na začátku nebral. Naopak jsem si říkal, že to bude bez problémů, basket je jen jeden. Až později jsem do toho sklouzával. Propadl jsem hrůze, že to je úplně jiný sport. Že hrajeme hrozně špatně, všechno řešíme blbě, byl jsem z toho nešťastný. Viděl jsem to hodně pesimisticky. Hráčka jde sama na koš a nedá. To jsem blbě nesl.“

Rozdíl ve hře a v dovednostech byl to nejtěžší, co jste skousával?
„Nejtěžší bylo pochopit tu místy nepochopitelnou logiku. Člověk má zkušenost z domu, ale tam má ženské dvě. Tady jich je dvanáct. (směje se) Celkově si ale myslím, že jsme se dali dohromady, výsledky máme solidní a některá utkání jsou velice pěkná. Ty rozdíly musíte časem začít chápat, je to něco jiného, ale uspokojení v tom jde najít.“

Co ještě jste o ženském sportu zjistil?
„Má docela velké výkyvy. Tím, že mám možnost v naší hale pozorovat i volejbalistky, tak o tom něco vím. Jsou tam velký skoky. My vedeme o patnáct a za pár minut prohráváme o sedm. Podobně to občas udělají i volejbalistky, prohrávají o osm a ještě set vyhrají. V mužském sportu se to taky stane, ale ne tak často.“

Bobrovský ale naopak tvrdí, že ženy jsou celkově daleko učenlivější. Máte tu zkušenost?
„Některé na mě pěkně koukaly, když jsem jim začal něco vysvětlovat, takže...“

Co to bylo?
„Třeba s názvoslovím, co jsem používal u mužů. Řešení... Nechci říkat pick and rollů, ale dvojiček. A hlavně otázka výpomocí, aby věděly, že nejsou každá zodpovědná jen za svoji hráčku. Aby tyhle nuance chápaly a uměly využít clonu, když je perfektně postavená. Některým trvalo hodně dlouho, než jsme to či ono natrénovali. Ale lepší se to. Z hlediska obrany máme ještě mezery, ale hlavně v útoku už to klape líp.“

Pocítil jste na týmu, když se blížily Vánoce?
„Dostal jsem tričko se zrzavou vrtulí. Převlékl jsem se do něj o Vánocích doma.“

Co je to zrzavá vrtule?
„Je to taková vytištěná nahá ženská na prsou. Dostal jsem ho přímo od kapitánky Svobodové s tím, abych v tom chodil na tréninky. Tam jsem ho měl jednou, teď ho nosím doma. I já jsem se těšil domů, na svátky jsem doma nebyl tak deset let.“

Bylo s ženami těžší trénovat krátce před svátky než s muži?
„Musím přiznat, že opravdu s každým mužstvem jsem měl před Vánoci krizi. A docela velkou. Holky poslední týden taky chtěly všechno jiné, jen ne pořádně trénovat, ale my jsme se snažili jim to udělat zábavnější. Zařazovali jsme mimo basketbalových věcí i volejbal, fotbal. Závěr roku jsme snad zvládli.“

Která z vašich případných obav se naopak nenaplnila?
„První obavu jsem měl z toho, že si tam stáhnu svoji dceru. Ona je hráčkou Žabin, hraje tam za béčko. Já se s tím setkal poprvé, na svoje dětičky jsem nemíval moc čas. Snažil jsem se holce dát hned od začátku šanci, ale viděl jsem, jak hrozně bych narazil. Ženské by to těžko snášely. Tak jsem se v podstatě s dcerou domluvil, že nebudeme nic dělat násilím. Že by to nabouralo atmosféru.“

Takže jste za ní musel jít a říct, že vzhledem k tomu, že vy tam trénujete, ona u vás ligu hrát nebude.
„Ona je naprosto perfektní v tom, že to chápe. S námi trénuje, chodí hrát za Žabiny za béčko a to ji baví. Začala studovat vysokou školu, má toho habaděj. Aspoň co se týká bydlení jí to vynahrazuju. I když si myslím, že by ligu mohla zvládnout tak jako jiné hráčky, nechci to dělat, aby se udržela solidní atmosféra v družstvu.“

Jak berete angažmá v ženské lize po prvních pár měsících a zkušenostech, kladných i záporných? Je to pro vás krok zpět?
„Ale ne. Já jsem ve věku důchodce a každá zkušenost je dobrá. Ekonomicky je to jinak než u mužů, aspoň teda v tomhle mančaftu. Liga těch dvou je jinak velice dobře zajištěná, ale od nás dolů je to poloamatérský sport. Ovšem na druhou stranu, oproti mému zážitku s brněnským mužským basketbalem jsme aspoň zajištěni na solidní úrovni.“

Mužský konec v Brně, to je ale úplně jiná kapitola. Tam byly výrazné finanční problémy. Možná jste za podzim u žen dostal víc peněz než za rok u mužů, není to tak?
(směje se) „Tak to ne, ale peníze mi dluží, to je pravda. Vyhrál jsem arbitráž, i když nevím, jestli peníze někdy uvidím.“

Jak to s vyrovnáním závazků po zkrachovalém BC Brno vypadá?
„Co jsem četl, hráči to dávají hromadně k soudu. Zdá se, že by tam mohlo být nějaké trestní stíhání, a to by mě uspokojilo. Nechci mluvit jmenovitě, ale jsou tak jasné důkazy, že to tam v podstatě bylo vytunelováno.“


Témata:  sport, basketbal, Hummel, brno
 
Články odjinud


Články odjinud