Autor Petr Benčík je bývalý profesionální cyklista, trojnásobný mistr České republiky | Letošní Giro d´Italia jsem moc klukům nezáviděl, protože bylo propršené. Jeden dva dny se to dá zvládnout, ale tři týdny… Ubírá to strašně sil, je to deprimující. Těm, co jsou na tom dobře, pomáhá, že je to pro ostatní těžší. Ale ti, co to nemají rádi, jako Simon Yates, to museli protrpět tak, že na tohle Giro nezapomenou. Yates to podle mě odnesl.
Vítězství Egana Bernala jsem čekal, byl pro mě asi největší favorit. Ačkoliv nejsem fanoušek Ineosu. Bernalovi hrozně přeju, že se vrátil. Kdyby ho měla vyřadit záda, byla by to strašná škoda, to bych tomu klukovi nepřál. Moc se mi líbilo, že začal závodit jako člověk. Nastupuje, trošku se na kole hne, dá najevo nějakou emoci. Tady na to se dá koukat. Na to, co předváděli předtím, to moc nešlo, jako fanouška mě to nebavilo.
U Bernala je to pro mě jen potvrzení toho, kam patří. Super, že se vrátil, že záda drží. Díky tomu můžeme v dalších letech na Tour de France vidět tři čtyři lidi, kteří se o to budou rvát, a to by mohlo být pěkné. Tak doufejme, že vydrží.
Je teda pravda, že to nakonec udržel Bernal trošku se štěstím, protože Damiano Caruso fakt hodně překvapil. Ale teď si Ineos může opravdu říkat, že to bylo týmové vítězství. Protože myslím, že bez Daniela Martíneze by mu Caruso poslední den v horách zatopil. Tam to bylo za pět dvanáct. Bernal by to asi nakonec ustál i sám, ale bylo by to ještě drama v časovce. Mančaft ví, co má dělat, a proto jsou tam, kde jsou. To je jasný.
Šéf Ineosu Dave Brailsford prohlásil, že tým tentokrát závodil agresivněji. No, asi ano. Viděli jsme Bernala nastoupit. On se teda i na závodech předtím nebál za to rafnout. Viděli jsme i komický spurt na rychlostní prémii, to do dneška nepochopím. To jsou momenty, kdy na to koukám, říkám si, že principy cyklistiky znám, hledám v tom nějakou týmovou logiku. A pak najednou kluci začnou spurtovat o jednu sekundu na prémii. Za to bych mu možná přiznal trochu té agresivity. Ale hne se na kole, dá najevo emoci, takže řekněme, že trošku jo.
A co se týče jediného Čecha na startu Honzy Hirta? Přijde mi, že se furt hledá. Měl nějaké zdravotní problémy, slyšel jsem něco i o psychických, tak nevím, jak to s ním je. Jemu prostě kousek chybí. Na druhou stranu myslím, že poslední týden měl super. Což je vždycky dobrá zpráva, protože umí být daleko lepší, ale musí se najít.
Podle mého dojmu ztratil půdu pod nohama, přestal si trochu věřit, přestal být dravý a hledá cestu zpátky. A ukazuje se, že to je pro závodníky to nejtěžší. Když je kluk mladý a hrne se nahoru, tak na to má sílu. Ale když je to takový ten starý pes a vypadne z toho, je strašně těžké se vrátit. Po úrazech, po všem. Člověk musí být hladový. Dneska jsou rozdíly tak malé, že bez toho to nejde, musí jít „přes mrtvoly“, aby se někam dohrabal zpátky. A Hirťák toho má plný zuby.
Ale teď to vypadá, že se rozjel, že poslední týden si na to sáhl, dokonce jim tam zkusil nastoupit na Zoncolanu. To, že to bylo úplně k ničemu, komický, deset metrů… Ale zkusil to. Důležitá je psychika. Protože příště to dá. Není to o tom, jestli teď někam dojel, nebo ne a že neměl nastupovat. Vůbec ne. Právě to je super známka, že má hlavu na to, že za to vezme těm nejlepším. Když si tohle v palici srovná, jakože: ‚Jsem tam a teď je zašlapu‘, tak on je tak dobrý vrchař, že může být zase zpátky. A opravdu si myslím, že to vůbec nebylo špatné, jak jel. Doufejme, že je to vlaštovka do budoucna, že si začne věřit a bude ten pan vrchař, co byl.
Témata:
cyklistika, giro, Giro d´Italia, sport, Jan Hirt, Egan Bernal, Petr Benčík, Simon Yates, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
