Kreuziger o Nibalim: Byl impulzivní, ale nevyšiloval. Stále jsme kamarádi
Začínali spolu v italském Liquigasu. Roman Kreuziger (36) je sice o dva roky mladší, i tak si ale s italskou hvězdou Vincenzem Nibalim porozuměli. Čech ukončil závodní kariéru po minulé sezoně, „Žralok z Messiny“ oznámil stejné rozhodnutí ve středu po dojezdu etapy Giro d´Italia právě ve svém rodišti. „Po náročném úvodu sezony mu asi taky došlo, že mu to nedává už tolik, jak by chtěl,“ myslí si Kreuziger v rozhovoru pro iSport.cz. Co všechno s Nibalim zažil, jaký je podle něj závodník a člověk?
Na konci této sezony se světová cyklistika rozloučí se dvěma svými velkými hvězdami. Alejandro Valverde (42) to oznámil už na začátku roku. Vincenzo Nibali zřejmě ještě trochu váhal, ale i on si uvědomil, že už mu obrovská námaha a odloučení od rodiny nestojí za to. Rozhodnutí to nejspíš nebylo jednoduché, vždyť celý život nedělal nic jiného. I proto jej chtěl oznámit mezi svými nejbližšími, rodinou a kamarády. Program letošního Gira mu v tom nechtěně vyšel maximálně vstříc. Středeční etapa totiž končila v Nibaliho rodné Messině, kde také ohlásil: S koncem této sezony skončí i má závodní kariéra. Neuniklo to samozřejmě ani Romanu Kreuzigerovi.
Jak jste vnímal oznámení Vincenza Nibaliho o ukončení kariéry po této sezoně?
„Měl těžké jaro, které nebylo podle jeho představ. Do tréninku se vrátil brzy po covidu a pak ho to hodně rozbilo. Takže neměl ideální start do sezony a ono se to pak blbě dohání, obzvlášť v našem věku. Takže myslím, že byla otázka času, kdy to řekne nahlas. A určitě si vybral pro oznámení Sicílii, kde začínal s cyklistikou, než odešel do Toskánska. Dalo se to očekávat, protože už loni, když jsem končil já, jsme se bavili, že už tam nebude moc lidí z generace, se kterou jezdil, protože většina už končí nebo skončila.“
VINCENZO NIBALI |
Narozen: 14. listopadu 1984 (37 let) |
Hraje to u tak skvělého jezdce takovou roli?
„Cyklistika se mění, už tam nemá tolik kamarádů a vidí, že ti nejlepší jedou čím dál lépe. Což neznamená, že na Giru třeba nevyhraje etapu nebo nepojede o vrchařský dres, protože Vincenzo je bojovník a nikdy se nevzdává. Ale celkově to asi vyhodnotil, že už ho to tolik nenaplňuje a je čas se přesunout a věnovat se třeba i víc rodině. Ale nevím, jaké má plány do budoucna. Nicméně kariéru měl tak bohatou, že není ten, který by musel pracovat.“
Blížící se konec kariéry naznačoval i fakt, že v kazašské Astaně, za kterou teď závodí, loni podepsal smlouvu jen na tuto sezonu, že?
„Měl rok s opcí, takže by mohl dát ještě další sezonu. Ale asi věděl, že s tím, jak se sezona vyvíjí, už nastal správný okamžik. Všichni nejsou jako Valverde, který může závodit ve čtyřiceti a je neuvěřitelný. Už taky samozřejmě není takový, jako býval, ale pořád tam je. Každopádně myslím, že každý pozná, že nastal čas skončit. Beru to podle sebe. Cítil jsem, že už mě to nenaplňuje tak, jak by mělo. A to je podle mě chvíle, kdy by závodník měl pochopit, že je na čase obrátit stránku. Že není jen cyklistika, ale i další věci.“
Vy jste s Nibalim strávil pět let v týmu Liquigas (2006-2010). Jak na něj z tohoto působení vzpomínáte? Oba jste v té době s vrcholovou cyklistikou začínali…
„On začínal o rok dřív v týmu Fassa Bortolo, takže už nepřicházel jako ten úplný mladíček. Vědělo se, že je dobrý, byla to jedna z největších nadějí italské cyklistiky. Všichni do něj hodně vkládali a myslím, že z toho i hodně vytěžil. Kariéru měl opravdu bohatou a vždycky tam byl, ať už to bylo Giro, Tour nebo Vuelta. Rozcházeli jsme se v roce 2010, kdy jsme společně vyhráli Vueltu. Tlak na něj byl určitě velký, hlavně v začátcích v Itálii. Ale Vincenzo byl skvělý.“
Měli jste dobré vztahy?
„Je o dva roky starší, ale myslím, že za ty roky jsme si vybudovali skvělý vztah. A i když už jsme pak nebyli společně v týmech, zůstali jsme v kontaktu. Nemůžu na něj říct špatné slovo. I když spousta lidí mi říkala, že se změnil a už nebyl takový, jako dřív. Ale člověk taky musí brát v potaz, jaký tlak na něj byl vyvíjený a že nemůže být otevřený úplně vůči všem. Ale ta parta, kterou jsme měli v Liquigasu, kde jsme dostali prostor, abychom se vyvíjeli a postupně zlepšovali, byla skvělá.“
Takže byl vstřícný i k ostatním? Byl sice Ital v italském týmu, ale bavil se se všemi, i s vámi?
„V Liquigasu to bylo rodinné a hodně přátelské prostředí a všichni společně vycházeli velice dobře.“
Nibali je Sicilan, jaký je povahově?
„Navenek může působit, že je trošku uzavřený, ale když ho člověk poznal, byl skvělý, otevřený. Nebyl tím, aspoň v době, kdy jsem tam byl já, kdo by vyžadoval nějaké extra podmínky, měl všechno co ostatní. Nebyl žádná primadona. U kluků jako byl právě Nibali, bylo znát, že v patnácti letech odešli od rodin, přesunuli se do Toskánska, kde byla cyklistika na jiné úrovni a mohli tam lépe závodit. Takže byli naučení se o sebe starat. Nebyli to takoví ti klasičtí Italové, kteří by byli do 25 let u maminky. Ale tím, že byl Vincenzo ze Sicílie, musel udělat krok, který jsem udělal i já, když jsem šel do Švýcarska. To, že se osamostatnil a naučil se fungovat i sám, ho i další hodně zocelilo a nebyli tak křehcí, aby je něco rozhodilo, jako třeba spoustu jiných kluků.“
Je typickým impulzivním Italem, nebo je spíš klidnější povaha?
„Určitě impulzivní byl, ale měl kolem sebe klidné kluky, kteří věděli, jak reaguje, jak se chová, a nenechali se vykolejit. Takže tam nikdy nebylo dusno, že by vyšiloval, protože věděl, že to stejně na tu skupinu, co jsme byli, nepůsobilo. Spíš to bylo v klidu. Naopak starší závodníci si ze mě, právě Nibaliho a dalších mladších dělali srandu.“
Prozraďte nějaké vzpomínky na tohoto rodáka ze Sicílie.
„Třeba v roce 2008 jsme měli na Tour de France bílý dres a ‚hádali‘ jsme se o to, kdo ho bude mít dýl, kdo ho doveze do Paříže. A pak nám ho vyfoukl Andy Schleck. Takže to vypadalo, že jsme se hlídali navzájem a třetí se smál, ale určitě to tak nebylo, protože Andy byl odskočený a vyhrál ho zaslouženě. Ale bylo to skvělé na motivaci, abychom se snažili, kdo bude lepší. Já jsem musel bojovat z pozice cizince, on naopak že je Ital a chtěl všem dokázat, že je dobrý. To bylo asi jediné, kdy jsme bojovali, jinak o něm fakt nemůžu říct špatné slovo.“
Jezdili jste společně hodně závodů, nebo jste mívali každý jiný program?
„Bývali jsme rozdělení z jara, kdy on jezdil Tirreno - Adriatico a já Paříž - Nice. Pak jsme se potkávali na Ardenách. Z Grand Tours jezdil Giro a Tour, já zase Tour a Vueltu. Ale na Tour jsme se potkali několikrát. A také na spoustě soustředění.“
Trénovalo se s ním dobře?
„Byl velký talent a nechci říct, že by nebyl tréninkový typ, ale občas měl svou hlavu v tom, že nechtěl úplně sledovat tabulky nebo plány. Všechno mu šlo snadno. Ale to myslím, že se s přibývajícími léty taky změnilo a pochopil, že práce musí být odvedená. Nechci říct, že by netrénoval, to určitě ne. Spíš neměl rád, když měl nalinkované, co má přesně jet. Dával hodně na pocity, což mu fungovalo dlouhou dobu. Takže na soustředěních určitě nebyl ten, kdo by soupeřil s ostatními a ukazoval, jestli na to má nebo ne. Spíš si jezdil svoje.“
Jak jste to měli v dalších letech kariéry, kdy už jste byli každý v jiném týmu a potkávali jste se na závodech? Prohodili jste pár slov?
„Rozhodně. Parta v Liquigasu byla skvělá. Po Vueltě 2010, kde vyhrál, osm lidí z devíti z té sestavy v dalším roce odcházelo. A potom jsme se vždycky všichni na závodech vyhledávali a pár slov prohodili. A i dnes, když se mu něco povede, nebo i když se mu nedaří, jsme v kontaktu a vždycky pár zpráv prohodíme. Myslím, že ty roky, které jsme spolu strávili, si pamatuje a můžeme se označit za kamarády.“
Dalo se s ním popovídat i v pelotonu ve volnějších chvílích závodu, nebo se spíš soustředil na sebe, aby neudělal nějakou chybu?
„Byl rozhodně jeden z těch, kdo raději povídal a byl uvolněný, než aby se koncentroval jen na výkon celý den. Ale byl skvělý i v tom, že uměl skvěle pozičně jezdit v pelotonu a uměl vždycky rychle prorazit dopředu.“
Když jsem přímo u jeho závodění, je tím typem chytrého cyklisty, který přesně ví, v jakém okamžiku dne zaútočit, má pro závodění cit?
„Rozhodně. Za zmínku stojí i to, že byl skvělý sjezdař, tam to uměl opravdu skvěle, i když občas spadnul. Ale sjezdy zvládal výborně technicky a i v pelotonu byl hodně vyspělý a uměl to. Myslím, že to není vždycky jen o jednom závodníkovi, ale i o partě, kterou má vedle sebe. Aby ty lidi věděli, jak závodí, jak s ním závodit. Nikdy nezůstal úplně vzadu, naopak věděl, že síla je v týmu, a když byli všichni vepředu, tak tam byl s námi.“
Jak vidíte jeho šance teď na Giru v dresu Astany? Týmu odpadl hlavní lídr Miguel Ángel López, ale ani Nibalimu se na Etně nedařilo.
„Řekl už na začátku jasně, že nejede na pořadí a uvidí se, co se mu povede. Určitě má skvělý fyzický fond, takže v druhém a třetím týdnu na tom bude dobře. Samozřejmě záleží, jaké jsou jeho cíle, ale určitě má vytipované nějaké etapy. Jsem přesvědčený o tom, že nějakou vyhraje. A uvidíme, jestli třeba nepojede o vrchařský dres, protože určitě bude chtít, aby si ho lidé pamatovali i z Gira jako toho žraloka, který byl vždycky útočný. I když není ve skvělé kondici, tak se nebojí zaútočit, zkusit vabank, jestli to vyjde nebo ne.“
Na sociálních sítích občas dává příspěvky se svou dcerkou, takže asi bude i rodinný typ, že?
„On to tak má asi každý z nás. Na závodech nám bylo vždycky dobře, ale samozřejmě situace se mění, a když má pak člověk rodinu, spěchá domů, aby si orazil a byl s nimi. To měl taky tak a určitě si to užívá. Já si z něj vždycky utahuju, že by si měli pořídit ještě druhé dítě. Mají totiž jen jednu dceru, která je o kousek starší, než je naše Viki. Tak jsem mu říkal, že až pak bude mít přebalovat plíny po deseti letech, že ho to nebude bavit. Tak uvidíme, jestli se jeho rodina po konci kariéry rozroste.“
