PŘÍMO Z ITÁLIE | Velké finále je tady. Závěr třítýdenního snažení cyklistů na Giro d´Italia bude brutální. Právě zde bude, víc než dřív, zásadní neudělat žádnou chybu. Jednou z věcí, kterou nesmí závodníci podcenit je jídlo a pití. „Podle mě nejvíc zklamání a výbuchů vidíme na základě toho, že se někdo zapomene najíst nebo napít,“ potvrzuje bývalý profesionál Leopold König. Ale buďte v klidu, Jan Hirt, nyní šestý muž pořadí, si to uvědomuje moc dobře.
Jezte a pijte! Právě tuto větu závodníci na třítýdenních etapových podnicích mnohdy slyší z vysílačky úplně nejčastěji. Může to znít trochu zvláštně. Vždyť při cyklistickém závodu by přeci mělo rozhodovat, jak dobré máte nohy. Jenže ono to víc než cokoliv jiného souvisí jedno s druhým.
„Cyklistika je soustavná práce svalů po dobu pěti hodin a jakékoliv zaváhání, co se týká pitného režimu a dodávání živin ve formě gelů, tyčinek a jídla jako takového, je fatální. Proto opravdu věta: Jezte a pijte, zní často. Přes to nejede vlak. Cennější rada skoro není, byť se to zdá jako hloupost, malichernost,“ prohlašuje Leopold König.
Podle závodníka, který za svou kariéru jezdil za Sky, tedy tým, který je pověstný využíváním všech možných vědeckých poznatků, se u nich právě stravování řešilo už před sedmi lety. Postupem času to převzaly i další stáje a dnes už prakticky neexistuje žádná, která by nevyužívala služeb výživového poradce.
Jinak tomu není ani u týmu jediného českého účastníka letošního Giro d´Italia Jana Hirta. V cyklistice se už chvíli pohybuje, a tak i on potvrzuje, že oproti dřívějším letům se nyní jídlo a pití řeší mnohem víc.
„Pořád do sebe v závodě hrneme karbohydráty (sacharidy). Dřív člověk dal do kapsy tři gely, tři tyčinky a jel. Teď se toho sní pětkrát kolik. Podle plánu je tam skoro každých deset kilometrů gel. Já toho třeba do sebe tolik dostat nedokážu, ale je to tak, že dneska se zkrátka jí víc,“ říká jezdec celku Intermaché-Wanty-Gobert.
Z cyklistiky se stala tak trochu věda. Dostávat do těla cukry příliš často totiž taky nikomu nepomůže, ba naopak může uškodit. Je tedy potřeba mít během etapy promyšlený stravovací plán. Třeba v prudkém stoupání se prostě najíst nedá, stejně jako ve sjezdu, kdy musí závodník držet řídítka oběma rukama a být plně koncentrovaný. A také je důležité, jaký druh potravy v jaké fázi závodu do sebe dostanete.
Nejoblíbenější je rýžový koláček
Cyklisté jídlu během závodu říkají traťovky. Co konkrétně si dávají? „Nejoblíbenější jsou rýžové koláčky. To je nějaký lepivý typ rýže s marmeládou, nebo rozinkami, vařeným ovocem, díky čemuž je to pak i sladší. V podstatě takový rýžový nákyp, který je udělaný tak, aby to drželo pohromadě. Je to lehce stravitelné, chutné. To bylo mé nejoblíbenější. A pak jsou tady různé tyčinky, podle toho, jakého sponzora má tým. Teď je docela oblíbené ovocné želé, něco jako gumoví medvídci, ale vcelku. No a potom nejvíc gely,“ přibližuje Petr Vakoč, který v minulém roce ukončil kariéru profi silničního cyklisty.
„Hodně cukrů teď bývá i v nápojích,“ dodává Hirt. Nápoje jsou totiž další důležitou složkou doplňování energie během náročného dne na kole.
Podle vědeckých poznatků by měl cyklista za hodinu jízdy doplnit 90 gramů sacharidů. „Výpočty pak vycházely tak, že každých 20 minut v závodu musíte sníst tyčinku nebo gel. Nad tím nejdřív všichni kroutili hlavou,“ vysvětluje König.
V pelotonu se to ale moc neděje. „Já jsem to měl nastavené v podstatě jako jednu flašku s ionťákem na hodinu a potom každé půlhodiny jíst buď tyčinku, gel, nebo rýžový koláček,“ říká Vakoč. V dnešní době, kdy šel i vývoj sportovní stravy hodně dopředu, existují iontové nápoje, které obsahují právě zmíněných 90 gramů sacharidů v množství určeném do půllitrové lahve, kterou cyklisté používají.
V kopci už jen gely
Když už se závod dostane do nejtěžších pasáží, jsou borci na kolech odkázáni stejně jen na pití a gely. A kdo je kdy vyzkoušel, ví, že příliš chutné nejsou. Zato ale energii doplní velmi rychle.
„Tuhá strava končí tak pět kilometrů před kopcem, kdy je ještě dobré dát si něco, ať už je to rýžový koláček nebo tyčinka. Pak už to jsou jen gely. V kopci se už moc jíst nedá, ale energii pořád potřebujete. Protože z iontového nápoje dostanete třeba 150 kalorií a jeden takový kopec vám jich vezme třeba tisíc,“ vysvětluje König.
Důležitá je pak samozřejmě i večeře po etapě. Ta se přizpůsobuje tomu, jak náročný den závodníci měli a odvíjí se i podle počasí. „V horkých dnech je část večeře studená, nebo i kompletně, protože člověk nechce nic teplého. Naopak když prochladne, udělají polévku. Ale někdy to nevyjde. Loni na Tour de France jsme měli hrozně studenou a mokrou etapu. Jenže oni při plánování večeře počítali s tím, že bude dobré počasí. Takže po totálně promrzlé etapě nás čekal studený těstovinový salát. Tak jsme ještě sháněli aspoň polívku,“ vzpomíná Vakoč.
Vraťme se ale ještě na chvíli k samotnému závodění. Kdy jíst a pít mají často závodníci promyšlené a naplánované předem. Někteří to mají dokonce zaznamenané v malém plánku etapy, který mají nalepený na řídítkách. Aby ale opravdu nezapomínali, říkají jim to často do vysílačky i jejich sportovní ředitelé.
„Za etapu to zopakují minimálně desetkrát, takže během třítýdenního závodu to pak člověk slyší tak 210 krát,“ směje se König. Podle něj jde o užitečnou radu, Hirt je jiného názoru. „To říkají ti nejhorší sportovní ředitelé, jen aby do vysílačky něco říkali: Nezapomeňte jíst a pít. Ale my to víme, když to do nás cpou od patnácti let.“
Související články
