Romana Barboříková
2. července 2021 • 08:29

Jak na nejdelší etapu po 21 letech? Soustředění i pokec, radí Češi

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Bohemians - Sparta: Birmančevič hned po pauze obstřelil Soukupa, 1:2!
České Budějovice – Liberec: Jan Suchan zařídíl Dynamu tři body v samém závěru, když dal branku na 3:2
VŠECHNA VIDEA ZDE

Šest hodin v sedle, 250 kilometrů před vámi. I pro profesionální cyklisty je to v dnešní době hrozná představa. „Člověk se přímo při etapě snaží v podstatě nemyslet. Protože když přemýšlíte nad délkou nebo časem, svět se hrozně zastavuje a čas přestává utíkat,“ ví o tom své úspěšný Čech Leopold König. Podle Zdeňka Štybara už tyto vzdálenosti na Grand Tour nepatří. Ovšem dnes musí závodníci na Tour de Fance zvládnout 249,1 kilometrů. Jak při nich zaměstnat hlavu?



Ujet za den na kole v rámci závodu 450 kilometrů? Šílenost. V začátcích Tour de France to ale nebylo nic výjimečného. Tehdy byli titáni na bicyklech oslavováni právě za tuto výdrž. Nutno ale říci, že ve svých začátcích nyní nejslavnější cyklistický závod planety nezahrnoval tolik etap jako dnes. A hlavně měli účastníci k dobru mnohem víc volných dnů.

Vůbec největší porci kilometrů museli na totožné etapě absolvovat cyklisté v letech 1919-1924. Tehdy za den ujeli 482 km! V porovnání s těmito porcemi se dnešních 249,1 kilometrů zdá jako nic. Jenže dnes jsou jezdci v sedle už sedmý den v řadě. A samozřejmě způsob závodění je úplně jiný než před sto lety.

Že je tato vzdálenost mimořádná, dokresluje i fakt, že jde o nejdelší etapu za posledních 21 let. A mnozí cyklisté se shodují na tom, co říká vítěz etapy na Tour de France z roku 2015 Zdeněk Štybar: „Podle mě už to na Grand Tours do současné cyklistiky nepatří.“

Nesmíte sledovat kilometry

Pro samotné závodníky často ani není takový problém tuto porci kilometrů zvládnout fyzicky, ostatně jsou na to trénovaní. Někdy je to ale náročné pro psychiku. Což dokresluje vyprávění Leopolda Königa, jednoho z nejúspěšnějších českých cyklistů na podnicích Grand Tour. Celá taková etapa odstartuje pokusy o únik. Těch bývá většinou hned několik a může to trvat třeba i hodinu.

„Někdy je to opravdu úplně neuvěřitelné závodění. Nastupuje se, sjíždí se to, znovu se nastupuje. A teď si vezměte, že tady po té hodině intenzity najednou vidíte značku 50 km, takže vám zbývá dalších 150, někdy i víc.  Vy víte, že už se nepojede tak rychle, že se to uklidnilo, skupina je odjetá, nechá se jí pět až deset minut podle délky závodu, profilu a tak dále. A najednou nastupuje ta ne úplně záživná část, kdy se jenom jede,“ popisuje König.

V tuto chvíli je důležité nějak mysl zabavit. „Když totiž začnete počítat kilometry, tak se z toho zblázníte. Protože za dvě minuty máte kilák, kilák a půl, za deset minut se zase podíváte, máte jenom o pět kilometrů víc. Je to dlouhé. Takže se člověk snaží furt něčím zabavovat,“ doplňuje závodník, který při své první účasti na Tour v roce 2014 dojel celkově sedmý.

Způsoby, jak se zabavit, jsou různé. „Vyhledáte si tam kamaráda, se kterým si popovídáte o všem možném, pak potkáte zase někoho jiného, když jedete za týmovými kolegy, zase proberete něco jiného. Je tam aspoň trochu prostor si s někým pokecat,“ říká Štybar.

Ten je na dlouhé závody zvyklý z jarních klasik, které často mají okolo 250 kilometrů. „Tam ale musí být člověk soustředěný od začátku do konce, protože neví, co se stane. Ale u těchhle etap na Tour a podobně je to trochu jiné.“

Popovídat si můžete po závodě

Roman Kreuziger, který má na svém kontě deset účastí na Staré dámě, může porovnávat i v tomto ohledu, jak se cyklistika proměnila. „Když se dneska podíváte na Tour, tak poté, co ujede únik, to není, že by se peloton nějak roztrhal, ale většinou týmy jedou pohromadě, všichni jezdí u sebe. To se hodně změnilo. Dřív odjela skupina a my jsme si mohli v pelotonu popovídat,“ vzpomíná muž, který má na svém kontě nejlepší české celkové umístění na Tour de France (5. místo).

Je to dané i týmovými úkoly. „Sportovní ředitelé nám často říkají, že popovídat si můžeme po závodě, že si můžeme zatelefonovat. Ale v závodě přeci jen jsme profesionálové, máme od týmu úkoly, které musíme plnit, a člověk by neměl ztrácet koncentraci,“ dodává Kreuziger.

Vždy podle něj ale záleží na vývoji etapy. „Ona i ta dlouhá celkem uteče, protože na Tour musí být člověk pořád koncentrovaný, což bylo teď vidět i v prvních dnech. Musíte dávat pozor na diváky, kteří tam opět jsou, může se tam stát cokoliv. Takže když jedete na Tour, musíte být koncentrovaný, ani ne od prvního kilometru, ale už od neutrálního startu.“

Pokud je etapa poklidná, je zde přeci jen i chvilička na popovídání si s kamarády. V takových situacích zmlknou i týmové vysílačky. „Většinou, když se nic neděje, sportovní ředitelé nechávají závodníkům prostor, aby mohli trochu vypnout nebo si popovídat s někým v pelotonu,“ dokresluje Kreuziger.

Hlava se dá zaměstnat, i když možnost „pokecu“ není. „Mně hodně pomáhalo, že máte na představci kola profil etapy, který tam nalepí mechanici. A vy si to kontrolujete s kilometry, díváte se na profil, co vás čeká a tak dále. Samozřejmě i na nějakou konverzaci v rámci pelotonu dojde, když se jede nějak normálně, ne 50, ale třeba 40 kilometrů v hodině,“ vzpomíná König.

Další komplikací mohou být hlavně na jihu Francie tropické teploty, často okolo 40 stupňů. „To je pak člověk rád, když dojde k nějakému rozseknutí. Třeba že někdo doveze bidony z auta, polejete se, napijete se, dáte si něco k jídlu, do sluchátka vám řekne sportovní ředitel, co následuje. Pak to uteče. Ale jakmile nad tím člověk začne moc přemýšlet, je to špatný,“ upozorňuje muž, kterému se povedlo na všech třech Grand Tours umístit v top 10 celkového pořadí.

NEJVĚTŠÍ PORCE KILOMETRŮ:

Nejdelší etapa historie Tour: 482 km

První poválečný ročník (1919), na jehož startu bylo pouze 67 cyklistů, měl být něčím výjimečným. A povedlo se. Hned po válce nachystali pořadatelé do té doby nejdelší edici, v níž během 15 etap ujeli cyklisté 5560 kilometrů.

Do dějin pak vstoupila etapa číslo 5 tohoto ročníku. Ne snad nějakým zářným výkonem, ale svou délkou. 482 kilometrů je nejvíc, co kdy cyklisté při Tour ujeli. Trasa vedla z Les Sables - d´Olonne do Bayonne a nejlépe si s ní poradil Jean Alavoine. Po ní však pokračovalo už jen 17 závodníků.

Trasa z Les Sables - d´Olonne do Bayonne se pro „velký úspěch“ (méně pak pro oblíbenost mezi cyklisty) jela vždy jako pátá etapa na následujících pěti Tour, tedy až do roku 1924.

Další v pořadí:

- 480 km (z Marseille do Toulouse, 1906),

- 471 km (z Nantes do Paříže, 1903 a 1904).

Nejdelší etapa minulých 10 let: 237,5 km

Tato etapa se jela v letech 2014 a 2016. Tentokrát ale šlo pouze o shodu vzdálenosti, nikoliv trasy, tak jako to bylo u historicky nejdelšího dějství. V roce 2014 se jednalo o horskou etapu z Carcassonne do Bagneres de Luchon a jejím vítězem se stal Australan Michael Rogers v dresu Tinkoff Saxo, za který v té době závodil i Roman Kreuziger.

To o dva roky později, kdy byla na programu stejná vzdálenost, šlo o rovinatou etapu s hromadným spurtem, jehož vítězem byl Marcel Kittel závodící za Ettix - Quick Step. Etapa se jela ze Saumuru do Limoges a bylo to jediné vítězství, kterého na této Tour Němec dosáhl. Jinak jich nastřádal celkem 14.

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud