PŘÍMO Z ITÁLIE | Tak tady to je. Kopec, kterým v červnu prosviští Pogačar, Vingegaard a další za prvním žlutým dresem na Tour de France 2024. A tady jsem já, která si stoupání s názvem Barbotto na jednu stranu protrpím, na druhou ale i užiju. Protože poznat na kole místa, kudy jely, nebo teprve pojedou hvězdy, je něco speciálního. Něco, co teď může nabídnout i italský region Emilia Romagna, který si pro život a trénink oblíbil legendární Marco Pantani. A objevit ho můžete i vy.
Lámu se do kopce, kde jakoby se mi už předem v jeho úpatí vysmívala cedule s následujícími informacemi: délka 4 600 m, průměrný sklon 7 %, maximální 18 %. Že vám to jako laikovi nebo někomu, kdo při vyjížďkách na kole nepoužívá komputer ukazující právě tyto údaje, moc neříká?
Přiblížím vám to asi takto. Sedm procent je něco, kde vaše nohy dostanou co proto. Jde ale o průměr, takže můžete doufat, že místy bude sklon o něco mírnější a zároveň se právem obávat, že jinde si budete muset pořádně hrábnout do zásobníku sil svých dolních končetin.
A 18 %? Tak tady už se budete muset zvednout ze sedla a svému kolu výrazně pomoct, aby vás tímto úsekem vyvezlo. Dobrá zpráva ale je, a toho taky hodně využívám, ostatně stejně jako profesionální cyklisté, že tento prudký sklon je většinou jen ve vnitřní straně zatáčky, zatímco vy to můžete vzít jejím vnějším okrajem. Tam to sice také není úplně příjemné, ale současně ne takový masakr pro nohy.
Vítejte na kopci s názvem Barbotto v regionu Emilia Romagna, který 29. června příštího roku budou zdolávat Jonas Vingegaard, Tadej Pogačar, Remco Evenepoel a další. Předpokládám, že podstatně vyšším tempem než bylo to mé hlemýždí.
Pro závody nejde o neznámý kopec, už dvakrát přes něj přejíždělo Giro d´Italia, a jak je vidět z údajů, pořadatelé z roku 2010 a 2020 se nebyli úplně schopní shodnout na jeho náročnosti. Před třemi lety šlo o třetí kategorii (tedy druhou nejlehčí), před třinácti zase o druhou, kterou uvádí také cyklistům známá aplikace veloviewer. Ta dokonce mluví o průměru 8,1 %.
Ať je to jak chce, pro cyklistu mého ražení je to pořádná pecka. Takže nakopnout se espressem v obci Mercato Saraceno, kde stoupání začíná, a můžeme vyrazit vzhůru. V tomto městečku mají v kavárně na náměstíčku vedle obrovského množství hrníčků, kterých jsem pohromadě v životě tolik neviděla, i dres slavného Kanibala Eddyho Merckxe.
Jeho fyzická kondice a zápal by se mi teď hodily. Všichni kolegové z naší skupinky poznávající krásy tohoto regionu se přese mě přesypou už v úvodu kopce. Já volím mnohem pomalejší tempo. Na silničce totiž moc zkušeností nemám, většinou jezdím na kole horském. To je sice výrazně těžší než karbonový stroj italské provenience, který mi naši průvodci půjčili, ale mnohokrát během dvou dnů si na něj vzpomenu.
Pokud znáte oba bicykly, asi tušíte, na co narážím. Jakmile se silnice před vámi zvedne, volíte logicky lehčí převod. Jenže ty na silničním kole dojdou mnohem rychleji než na tom do terénu. V polovině kopce doufám, že se stal zázrak a alespoň jedno větší zadní kolečko ještě na kazetě přibylo. Ale ne. Musím si už vystačit jen se silou svých nohou a také trochu limitovanou kondičkou. Takže jedu tak, že se metry příliš rychle nenačítají. Jednu výhodu to ale má. Stíhám se, i když s dosti pokřivenou grimasou v obličeji, kochat zdejší nádhernou přírodou. I na konci října je tady 20 stupňů, sluníčko svítí a okolní louky jsou krásně zelené.
A také si všímám povrchu zdejší vozovky. V jednom místě dokonce došlo k jeho částečnému sesuvu, jinde je povrch na můj vkus dost poškozen. „Tudy má jet peloton Tour de France?“ říkám si v duchu a později pokládám tutéž otázku našim průvodcům.
„Nic se neboj, cestu budou opravovat,“ uklidňuje mě jeden z nich Andrea Manusia z Turistické rady regionu Emilia Romagna. Ostatně nový povrch na řadě silničních úseků je jeden z mnoha benefitů, který obyvatelům nejen třech italských regionů plyne z pořádání Grand Départ, tedy velkého startu Tour de France.
Tuto informaci se ale dozvídám až poté, co se nejprudším úsekem vyškrábu na vrchol kopce k zastávce mnohých cyklistů. Tou je Bar Ristorante Barbotto.
„Tady se téměř pokaždé stavil na kávu při svém tréninku Marco Pantani,“ připomíná další z našich průvodců Roberto Feroli slavného Piráta.
Právě jeho krajem projíždíme a na vrcholcích mnoha stoupání si nelze nevšimnout různých připomínek muže, na jehož cyklistický um v tomto kraji nedají dopustit. Mnozí například stále odmítají verze o dopingu během jeho kariéry a o sebevraždě následkem předávkování kokainem.
„Pojď se na něco podívat,“ vede mě Andrea dovnitř baru hned poté, co slezu z kola. Opravdu to stojí za to. Ačkoliv kousek na pobřeží najdete v Cesenaticu muzeum provozované Pantaniho rodinou, tady, na vrcholu Barbotta, také jako byste byli v jeho svatyni.
„Tady vidíš, jak rychle Marco Barbotto vyjel,“ upozorňuje mě Andrea na zarámovaný šátek zbožňovaného Il Pirata s neuvěřitelnou cifrou znázorňující stále platný rekord zdejšího kopce. 11 minut! Cože? Já jsem v kopci strávila asi tak o půl hodiny déle a navíc na naprosto nesrovnatelném stroji. Kolem tohoto baru projedou v červnu cyklisté při Tour de France a uvidíme, zda někdo z nich toto maximum ohrozí. Spíš bych s tím ale nepočítala.
S mými průvodci se vydávám kolem baru doprava, abych ještě několik kilometrů pokračovala po trase 1. etapy Staré dámy 2024 vedoucí z Florencie právě přes malebný region Emilia Romagna a San Marino do přímořského Rimini. Pokračuju dalších sedm kilometrů i nadále stoupavou silnicí, ovšem už to není takový záhul jako na Barbottu. Cestou můžu vnímat krásnou přírodu, louky, ale už také větší skály, které obraz zdejšího kraje skvěle doplňují. Stejně jako vynikající jídlo, které ochutnám po příjezdu do Sarsiny, historického města s památkami z antiky. I tudy pojede peloton Tour, stejně jako my ještě před výjezdem na Barbotto.
Historie tady na vás dýchá ze všech koutů. Když ještě odběhneme na chvíli od té z dob starých Římanů, velký cyklistický odkaz zde zanechal právě Pantani. Navštívit můžete velmi zajímavou expozici v Cesenaticu, kde cyklista žil, ale i řadu dalších míst.
„Marco tento region naprosto miloval. Mezi jeho oblíbená místa na kole patřilo Barbotto, Cippo Carpegna a Montevecchio,“ říká Roberto. Připomenout si ho ale můžete i na řadě jiných míst. My jsme třeba vyjeli z lázeňského městečka Bagno di Romagna na kopec Fumaiolo, kde zase byla trochu jiná atrakce než hospůdka s artefakty či památník. Fotku jsme si udělali u plakátu z Pantaniho vítězného tažení na Grande Boucle v roce 1998. Uprostřed ve žlutém stojící Il Pirata, po jeho pravici Jan Ullrich a po levém boku Američan Bobby Julich. Zatímco Pantani je zde v celé své kráse, zbylí dva mají vystřižené obličeje, kam můžete zasadit svou hlavu a udělat si zase trochu jinou cyklistickou památku. Já jsem si vybrala hlavu německého jezdce.
Obě tyto vyjížďky jsem si užila, a to i přesto, že pro mě byly dost náročné. Ale můžete být zdatnější cyklista a podobné trasy vám přijdou jako brnkačka. Každopádně posloužily jako dobrá záminka těšit se do teplých bazénů v termálních lázních v Bagno di Romagna. To je další z důvodů, proč si pro svou příští dovolenou strávenou, ať už celou, nebo jen částečně, na kole vybrat tuto oblast. Termální prameny pocházející už z antiky vám poskytnou báječnou regeneraci. A pokud se do těchto končin vydáte i s dětmi, nadchne je cesta za trpaslíky, kteří jsou symbolem tohoto lázeňského města, přes jehož část také projedou závodníci při Tour de France a místní doufají, že jim přinese i novou klientelu. „V tuto chvíli 85 procent návštěvníků tvoří Italové,“ prozrazuje Alfredo Piccoli, ředitel hotelu Terme Santa Agnese.
Do regionu Emilia Romagna ale nemusíte vyrazit jen za silniční cyklistikou. „Třeba v okolí Bagno di Romagna jsou i bikové traily. I když tady nemáme lanovky, které by vás vyvezly nahoru, takže si to musíte vyjet za své. Pak vás čeká ale krásný sjezd,“ láká další z průvodců Nicholas Montemaggi.
V případě, že si chcete vyzkoušet silniční kolo, ale nemáte vlastní, je zde možnost, a bude ještě hojnější, si ho půjčit. „Například v Bagno di Romagna, Sarsině a Mercato Saracenu skupinka mladých kluků zakládá síť půjčoven, která bude otevřená od března. Další jsou v Rimini a Cesenaticu, ale jsou zde také hotely, které mají své půjčovny. Další jsou třeba v San Marinu a spoustě dalších destinací,“ dodává Feroli.
Pokud vás to láká víc k moři, ani s tím není problém. Je zde již zmiňované Rimini, nebo třeba Cervia. Chcete se nějakou dobu válet u moře a pak třeba vyrazit na kolo? Pak můžete zkusit toto přímořské letovisko. Nejprve se podíváte na zdejší solné pánve a poté kolem nich můžete vyrazit na čtyřdenní cestu po tzv. solné stezce až do Benátek. Pro tuto cestu je ale vhodnější horské či gravelové kolo.
A jedno upozornění na závěr. Při dovolené s koly je důležité zvážit termín. Jednak se asi nikdo z nás nechce pařit při teplotách okolo 35 stupňů Celsia. A velkou roli zde také hraje cena. Podle místních jsou třeba v Cervii během letních prázdnin, které jsou od poloviny června do půlky září, ceny ubytování až o 100 % vyšší než mimo sezonu.
Marco Pantani
- Narozen: 13. ledna 1970 (Cesena)
- Zemřel: 14. února 2004 (34 let) v Rimini
- Výška a váha: 172 cm/57 kg
- Disciplína: silniční cyklistika
- Týmy: Carreara Jeans (1992-1996), Mercatone Uno (1997-2003)
- Největší úspěchy: vítěz Tour de France (1998), vítěz 8 etap na Tour de France, vítěz Giro d´Italia (1998), vítěz 8 etap na Giro d´Italia, 2. místo celkově na Giro d´Italia (1994), 2x 3. místo na Tour de France (1994, 1997), 3. místo na MS 1995 (silniční závod)
Gran Départ Tour de France 2024
- Nejslavnější cyklistický závod planety odstartuje v Itálii poprvé ve své 110. let trvající existenci.
- Jako v předchozích letech se pojedou tři etapy
- 1. etapa: Florencie-Rimini (přes Barbotto a San Marino) 205 km, převýšení 3800 m
- 2. etapa: Cesenatico-Boloňa 200 km
- 3. etapa: Piacenza-Turín 229 km (nejdelší etapa TdF 2024)
- Start ve Florencii je na programu 29. června 2024.
Témata:
cyklistika, sport, tour de france 2024, Itálie, Tour de France, Tadej Pogačar, kopec, Jonas Vingegaard, Marco Pantani, cyklista, průvodce, Barbotto, Sport na Heureka.cz
Související články
