Královské zklamání: Vingegaard velkou ofenzivu nepředvedl, O´Connor slaví výhru z úniku
Na královskou etapu 112. ročníku Tour de France se cyklističtí fanoušci těšili hlavně proto, že Jonas Vingegaard i na Mont Ventoux potvrdil, že nic nevzdává. I před čtvrtkem, který byl jednoznačně nejtěžším dnem této Tour, sliboval, že bude útočit. Slib splnil, už ve druhém ze tří stoupání. Tam se pokusil Tadeje Pogačara zaskočit, připravil ho o domestiky, ale žádný mohutný atak už nenásledoval. Výsledkem je jen ztráta dalších sekund. Dán se ale stále nevzdává. Výhru v etapě slaví Ben O´Connor z denního úniku.
Brutální etapa, strašně těžký den. Takto hodnotili závodníci v čele s Jonasem Vingegaardem královskou etapu letošní Tour de France, která měla na trase sice jen tři kopce, ale na nich nastoupali 5450 metrů! A na většině z nich se dostali do nadmořské výšky přes dva tisíce metrů.
V tento den se očekávaly četné útoky Vingegaarda, jenž ztrácel na žlutého Tadeje Pogačara 4 minuty a 15 sekund.
V úvodu etapy se ale nejprve svedl boj o body do sprinterské soutěže. Až do této prémie jel peloton pohromadě, všechny týmy umožnily Jonathanu Milanovi získat plný počet bodů (20).
Hned po prémii se pustila celá řada závodníků dopředu a začala bitva o denní únik. Přes velký zájem se ale před peloton dostala jen malá skupinka, kde už dřív poodjel Tim Wellens, kterého dohnali Wout van Aert, Alexej Lucenko, sprinter Kaden Groves a Jonas Rutsch. Za nimi se z hlavní skupiny vydal ještě Ben O´Connor.
Ovšem tím snahy dalších jezdců dostat se dopředu, a třeba se i snažit vyhrát etapu, nekončily. Z hlavní skupiny tak začal ujíždět třeba Matteo Jorgenson, ale i Primož Roglič. Tomu sice v průběžné klasifikaci patřila pátá příčka, jenže se ztrátou 11:42 minuty, takže na něj týmy UAE Emirates-XRG ani Visma-Lease a Bike nemusely reagovat.
Jorgenson s Rogličem si vezli s sebou hned několik dalších vrchařů, jako třeba Lennyho Martineze v dresu s puntíky, ale i Felixe Galla, Michaela Woodse, Einara Rubia. Brzy čelo závodu dohnali a postupně i navyšovali výhodu vůči pelotonu, kde tempo udávali jezdci UAE Emirates.
Když přijížděla čelní skupina na první vrchařskou prémii, byl její náskok už 1:50 minuty. Chystal se tady souboj o 20 bodů do puntíkované soutěže, protože i Col du Glandon je stoupání mimořádné kategorie (HC). Tam sebral ještě zbytek sil, kterých hodně vyplýtval během stoupání, Martinez.
Následoval velmi náročný a technický sjezd. Jak těžké toto klesání bylo, potvrdil i pád Gregora Mühlbergera v čelní skupině. A také to, jak se čelo závodu roztrhalo. Vepředu zůstali Jorgenson s Arensmanem, Roglič na ně ztrácel 35 sekund společně třeba s Wellensem, Gallem, Rubiem.
Zepředu si úplně vystoupil Martinez, jenž asi v prvním stoupání vydal tolik energie, že na další ostré tempo už se necítil dostatečně silný.
Po pár kilometrech, kdy čelo závodu najelo do druhého mimořádného stoupání Col de la Madeleine, dojel Roglič s pár dalšími uprchlé Jorgensona s Arensmanem.
Jejich náskok se ale nijak zásadně nezvýšil, peloton za nimi zaostával 2:30 minuty. V tu chvíli se ve skupině hlavních favoritů ujali udávání tempa závodníci celku Visma-Lease a Bike, čímž bylo jasné, že začíná pokus o to dostat Pogačara do úzkých. Zde už se čekalo, kdy přijde útok Jonase Vingegaarda. Zda ještě na tomto náročném kopci, nebo si počká až do závěrečného Col de la Loze. Vzhledem k velkému Pogačarovu náskoku ale musela Visma zkoušet jeho nohy už dřív.
Je to už hotové?
Díky tempu, které sedm kilometrů pod vrcholem udával Simon Yates, začal odpadat od Pogačara Marc Soler.
Roglič se dál snažil vytěžit z této etapy co nejvíc, v jeho případě posun na čtvrté místo, ale jejich náskok se už ztenčil jen na 53 sekund.
V tu chvíli z pelotonu vyrazil Sepp Kuss s Vingegaardem na zadním kole, ovšem i se žlutým stínem. Ještě se je snažil stíhat Florian Lipowitz, Rogličův týmový kolega z celku Red Bull-Bora-hansgrohe. Během tohoto spíš zrychlení, než ataku, klesl náskok úniku na 35 sekund.
Víc než 70 kilometrů do cíle vystartoval už sám Vingegaard, Pogačar se ho ale dál držel. Výhodou dánského závodníka bylo, že vepředu měl stále Jorgensona, ke kterému se rychle blížil a připojil se k němu, Rogličovi a dalším čtyři kilometry pod vrcholem.
Jorgenson, který v polovině Tour trpěl kvůli nemoci, vypadal v 18. etapě už mnohem lépe a táhl svého lídra na vrchol Col de la Madeleine. Ten přejel Dán jako první, hned za ním byl Pogačar. Dvojice Vismy jela ale i ve sjezdu na plný plyn, čímž se snížila šance Pogačarových týmových kolegů, aby čelní skupinu ještě dojeli a svému lídrovi byli k ruce.
Benu O´Connorovi bylo jasné, že pokud chce mít šanci vyhrát etapu, musí vyrazit. A tak to udělal 41 km před cílem. Připojil se k němu Rubio a dostihl je i Jorgenson. Vingegaard s Pogačarem však zůstali za nimi, stejně jako Roglič, který si tou dobou zrovna potřeboval odskočit na WC. Zezadu k nim přijeli Arensman s Lipowitzem, takže se i skupinka žlutého muže rozrostla a začal v ní udávat tempo Gall, který se nechtěl nechat připravit o možnost etapové výhry. Za uprchlíky ho už ale nikdo nepustil.
Pogačar s Vingegaardem však moc nejeli a najednou v průjezdu údolím měli už jen minutu a půl před skupinou, v níž bylo hned několik domestiků obou hlavních favoritů.
„Když Matteo odjel, počkali jsme na týmové kolegy, abychom se znovu rozjeli do tempa,“ prozradil po etapě Vingegaard.
Zato O´Connor na nic a nikoho čekat nechtěl a 15,5 km před cílem ujel Rubiovi. Stále ale musel doufat, že nepřijde velká ofenziva ze strany Vingegaarda. Jeho náskok byl totiž necelé tři minuty.
„Na vrcholu Col de la Madeleine, když nás dojeli Jonas s Tadejem, mi došlo, že můžu dostat šanci na výhru v etapě. Do Courchevelu jsem už chtěl přijet sám, zbavit se Rubia. A když jsem věděl, že Jonas s Tadejem na sebe pět kilometrů do cíle pořád neútočí, tak jsem si byl jistý, že to dotáhnu,“ vyprávěl šťastný vítěz z Austrálie.
Jestliže fanoušci čekali, že právě v šestadvacetikilometrovém stoupání na Col de la Loze přijde další velké útočení ze strany Vismy a Vingegaarda, museli být zklamaní. Simon Yates totiž příliš vysoké tempo pelotonu nenastolil a divák začínal tušit, že k žádné velké bitvě, kterou Vingegaard sliboval, ani nedojde. Nejspíš už v kopci předtím pochopil, že by to nemělo žádnou cenu.
O´Connorův náskok se nijak neztenčoval, naopak v některých pasážích jej dovedl ještě i mírně navýšit. Bylo to dané i tím, že Pogačar rozhodně neměl v úmyslu jít za etapovým vítězstvím. „Dnes budu jen bránit žlutý dres,“ předesílal už před královskou etapou.
I přes to Simona Yatese vystřídal na čele hlavní skupiny Jhonatan Narvaez (UAE Emirates), aby dali soupeři jasně najevo, že mu nic nedarují.
Když hlavním favoritů zbývalo do konce etapy pět kilometrů, přišel Vingegaard i o Kusse, Pogačar měl před sebou stále Adam Yates. S nimi se držel i Roglič, zato Lipowitz odpadl a nabídla se tak šance pro Oscara Onleyho, týmového parťáka Pavla Bittnera, zabojovat o bílý dres nejlepšího mladíka, a tím pádem i pódium na Tour de France. To ještě v této etapě nevyšlo, ale v pátek se dá čekat z jejich strany ještě pěkný souboj.
V posledních zhruba dvou kilometrech to Vingegaard přeci jen zkusil, ale nezískal ani centimetr, Pogačar se ho stále bez potíží držel. V závěrečných stovkách metrů ještě přišlápl Slovinec, aby ukázal, že jeho letos Visma nezlomí. Cílem projel o devět sekund dřív než dánský sok.
„Byl to brutální den, pět hodin na kole. Nejsem si jistý, že bych někdy na Tour jel tak těžkou etapu. Cítil jsem se dobře, měli jsme velké plány, snažili jsme se bitvu rozpoutat brzy, ale čas na Tadeje se mi získat nepodařilo. Chtěl bych poděkovat celému týmu, že mě v tom maximálně podpořili,“ vyprávěl v cíli novinářům Vingegaard.
Že by byl Pogačar neporazitelný, ale nepotvrdil. „Řekl bych, že jsme na tom byli dost podobně. Sice získal nějaké sekundy na konci, ale pořád to ještě není hotové.“
V pátek je na programu další těžká horská etapa, ale Pogačarův náskok je nyní už 4:26, a tak se mohl po 18. etapě, když si byl na pódiu převzít další žlutý dres, usmívat na všechny strany. Nejtěžší zkoušku totiž ustál.
