Při teplotách nad 35 stupňů Celsia mají mnozí potíže se vůbec pohybovat po ulicích, natož podstupovat větší fyzickou námahu. Cyklisté na letošní Vueltě a España musí v takových podmínkách závodit. A to takových dnů mají za sebou už spoustu. „V neděli jsme měli průměrnou teplotu 34 stupňů a maximální 41,“ přibližuje český účastník Zdeněk Štybar. Jak s takovými podmínkami závodníci bojují?
Sto padesát půllitrových lahví s vodou. Takovou spotřebu měl tým Deceuninck-Quick Step v nedělní horské etapě, která se jela ve velkém vedru. A to šlo o spotřebu jen u jednoho ze dvou doprovodných aut týmu!
„Posledních 15 nebo 20 kilometrů už ani nebyla voda. Už nám dávali, co zbylo. Nedá se to totiž ani pořádně odhadnout. Záleží na tom, kolik lidí od nás z týmu je vepředu, kolik vzadu. A předem nikdy nevíte, jak bude závod probíhat. V neděli jsme byli vzadu s naším sprinterem Fabiem Jakobsenem v šesti lidech. Potom je ta spotřeba mnohem větší,“ dodává k tomu Zdeněk Štybar, který je jedním ze tří Čechů, kteří se účastní letošní španělské Vuelty.
S velmi vysokými teplotami se musí srovnat všichni účastníci závodu, a jak dokládá Štybar, ani moc nezáleží na tom, jestli předtím trénovali v teple. „Mně někdy vedro nevadí, někdy je to horší. Záleží i na tom, jak se jede, jak fouká, jaký je profil trati. Pro všechny je to ale stejné. Není to tak, že bych já víc trpěl nebo byl proti tomu víc odolný. I když jsem zvyklý trénovat na Mallorce i v létě, ale je něco jiného trénovat a závodit. Je to o tom tělo ochlazovat co nejvíc se dá,“ přibližuje účastník nedávných olympijských her v Tokiu.
A vůbec nejde o nějaké globální oteplování, s vedrem se musel během své kariéry potýkat i úspěšný český sprinter Ján Svorada. „Musím říci, že mně daleko méně vadilo vedro než zima. S teplem jsem se srovnával lépe. Největší vedro, které jsem zažil, bylo tradičně na závodu Kolem Portugalska, který se jezdí v srpnu, kdy jsou teploty opravdu šílené, čtyřicítky a podobně. Ale mění se to závod od závodu. Stejně jak si pamatuju horké dny na Vueltě i na Tour de France, tak jsem zažil i Tour, kde nám prvních deset dní jenom pršelo a byla strašná zima,“ vzpomíná muž, který na Tour de France ovládl tři sprinterské dojezdy.
Základem všeho pro tyto žhavé etapy je ochlazovat tělo. K tomu slouží různé metody. Týmy používají během závodů třeba led v dámských punčochách, který si dají cyklisté za krk.
„Jediné, co zabírá, je mít ledy za krkem, to je asi nejlepší místo, kde to funguje,“ říká Štybar.
„Já jsem led za krkem úplně nepoužíval. Ideální je studená voda, když se jí můžete polít, to hodně pomůže. Spotřeba vody je v teplých dnech obrovská. Nejen že člověk pije, ale taky se polévá. To zmírní aspoň na chvíli horko a člověka to trochu probere,“ přidává Svorada další ze způsobů ochlazování organizmu.
I podle Štybara je polévání se vodou nejúčinnější zbraní proti vedru. „Tělo se tím ochladí, je to taková krátká studená sprcha.“
Zcela zásadní, a to nejen v etapách s teplotním průměrem okolo 35 stupňů, je pak dodržování pitného režimu. Mohlo by se zdát, že pak mají jezdci i větší spotřebu iontových nápojů. Ovšem není tomu tak. „Tělo to totiž úplně nevstřebá. Vypijeme hrozné množství vody. Nepočítal jsem kolik, ale dejme tomu, že tři bidony za hodinu, takže litr a půl vody. Ale v neděli závod trval šest hodin, do toho se několikrát polejete a přitom si i trochu cucnete, takže to je daleko víc než tři lahve za hodinu. A nemůžete vypít tři ionťáky, protože to by bylo hrozně moc sacharidů, a to by žaludek neunesl. Už takhle je to hrozně na hraně, po etapě je nám kolikrát zle i z toho množství vody, kterou vypijeme,“ vysvětluje český závodník, který na této Vueltě zatím pomáhal k vítězstvím Jakobsena a doufá i ve vlastní příležitost.
Témata:
cyklistika, počasí, sport, Vuelta, vedro, horko, Olympijské hry, Tour de France, Zdeněk Štybar, Portugalsko, Tokio, Ján Svorada, Vuelta a España, Sport na Heureka.cz
Související články
