Vackův příběh: rozdrcené koleno, ale hubnout nechce. A nebojí se mluvit
Po konci kariéry Zdeňka Štybara mohli mít někteří obavy, že česká cyklistika na mezinárodní scéně zase ustoupí do pozadí. Ale není důvod smutnit. Jsou tady mladíci, co by rádi promlouvali do pořadí v jarních klasikách i v dalších závodech. Jako třeba Mathias Vacek. Hned při své první účasti na nedávných olympijských hrách prokázal skvělou výkonnost, kterou potvrzuje i nyní na Vueltě a Espaňa. Co je však hlavní – nebojí se mít velké cíle a mluvit o nich!
Na první pohled vypadá trochu plaše, ovšem co ve dvaadvaceti letech umí předvést na kole, nad tím před pár dny žasl celý cyklistický svět. Mathias Vacek v úvodní časovce španělské Vuelty málem vypálil rybník esům jako Wout van Aert, Stefan Küng a další. Nakonec mu k vítězství v první etapě, a tím pádem i k červenému dresu lídra, chyběly pouhé dvě sekundy. A to belgickou hvězdu porazil.
Jasně, cyklistiku má tento rodák z Berouna v genech. I jeho otec Karel Vacek starší kdysi profesionálně jezdil na kole. Jenže u Mathiase mohlo být všechno úplně jinak. V době, kdy rodina žila v Rakousku, se v dětství věnoval i běžeckému lyžování, a také hodně úspěšně. Když se jednou v roce 2018 vraceli ze závodů, trenér nezvládl řízení, havaroval a Vacek skončil na invalidním vozíku…
