Minulý týden udělal českým fanouškům velkou radost. Pavel Bittner při své premiéře na španělské Vueltě ve sprintu porazil i Wouta van Aerta a připsal si první výhru na Grand Tour. Počin, který se mnohým nepovede za celou kariéru. „Ten den jsem si extra věřil,“ prozradil stále jednadvacetiletý cyklista. Také řekl, jak trénoval na ukrutná vedra na jihu a ve které etapě chce ještě něco ukázat.
Ty minuty, kdy čekal, zda je vítězem on, či Wout van Aert, byly pro Pavla Bittnera nepříjemně dlouhé. Nakonec ale přišlo rozhřešení, které mu udělalo ohromnou radost. „Musím ale říct, že bych byl spokojený, i kdybych byl druhý, když to bylo takhle těsné. Ale vítězství je samozřejmě lepší,“ usmál se rodák z Olomouce v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz. Výhru získal i pro svůj tým dsm-firmenich-PostNL, který v pondělí oznámil, že s mladou českou nadějí prodloužil smlouvu do konce roku 2026. Teď bude ale hlavním úkolem dokončit Vueltu.
Máte za sebou devět etap Vuelty. Bylo to zatím nejdelší závodění vaší kariéry?
„Myslím, že ano. Delší závod jsem asi ještě nejel. Ale byla tam první den časovka, takže by se dalo říct, že je to spíš osm dní závodění.“
Většinou týdenní etapové podniky jsou sedm dnů. Je poznat, že je to o kousek delší, nebo se to dá srovnat?
„Zatím to utíká docela rychle, takže se to dá asi srovnat s nějakým worldtourovým etapákem. Ale samozřejmě budeme v úterý pokračovat, takže to asi teprve začne.“
Zatím vám tedy nepřišlo, že by to bylo výrazně náročnější než týdenní závody?
„Tím, jak je to dlouhé, člověk je na to mentálně nějakým způsobem připravený. Ale spíš náročností je to těžší. Je to hodně kopcovité, je tady obrovské horko a vrchařský level je hrozně vysoký, takže pak i zbytek musí jet rychle, což je občas složité.“
Volný den se tedy dost hodil, že?
„To určitě, uvítal ho úplně každý v balíku, každý to má stejné, únava už trochu byla.“
Už před Vueltou jste zmiňoval, že na volné dny máte od trenéra přichystaný plán, co máte dělat. Dodržel jste ho, nebo bylo potřeba zařadit víc odpočinku?
„Dodržel a nebylo to ani tak hrozné. Měli jsme v plánu hoďku až hoďku a půl,