Minulost je pryč, Huříková chce zpět na vrchol
První závod sezony na Kypru ještě musela cyklistka Tereza Huříková oželet kvůli následkům horečky a dlouhého cestování, přesto teď po dvou spíše protrápených letech někdejší juniorská mistryně světa v časovce i na horském kole s úsměvem říká: „Ještě nedokážu říct, jestli jsem se odrazila ode dna, ale podle tréninku se cítím velmi dobře. Od loňského roku jsem se hodně zlepšila a na novou sezonu se těším.“
Čtyřiadvacetiletá kráska má za sebou dvě sezony poznamenané změnami týmů i zraněním a tréninkovým mankem. Před tou nynější si však našla sportovního psychologa a začala trénovat pod vedením sportovního lékaře Karla Martinka.
„Skvěle mě odhadl, jeho způsob tréninku mi sedí. Už od začátku správně rozpoznal i díky testům, které jsem u něj absolvovala, kde jsou moje slabá místa a na čem je potřeba pracovat,“ říká Huříková o lékaři, jenž spolupracuje i s dalšími předními českými cyklisty. „Dodal mi vnitřní klid tím, že mi všechno vysvětlil. Nemůžu všechno chtít hned, ale postupnou prací den ode dne na sobě cítím, že se to zlepšuje.“
Když z jejího domácího týmu odešel hlavní sponzor Česká spořitelna, odešla bikerka do španělské stáje Trek Lorca Taller del Tiempo, s nímž však byla ve spojení jen na dálku. Chyběla jí konfrontace, trénink řešila v cizím jazyce. Ani to jí nepřidalo. Nicméně problémy z minulosti už rozebírat nechce.
„Už je to úplně vyčerpané a nevím, co nového bych o tom řekla. Hrabání se v minulosti mi už teď nepomůže. Chci se radši dívat do budoucnosti a soustředit se na blížící se sezonu.“
Když ani španělská stáj neměla finanční jistotu, Huříková zakotvila v německém týmu Central Haibike Pro, jehož hlavní postavou je olympijská vítězka v cross-country Sabine Spitzová. A je nadšená.
„Na sezonu se tolik těším možná právě i díky týmu. Měla jsem možnost blíž poznat týmové kolegyně i realizační tým. A moje nadšení jen zesílilo. V zázemí, jaké mi týmu nabízí, jsem ani nedoufala.“
Když dříve potkávala dvojnásobnou olympijskou medailistku Spitzovou, mívala pocit, že veleúspěšná cyklistka musí být nepřístupná. Jenže opak je prý pravdou. „Měly jsme si toho tolik co říct nejen o kole. Líbí se mi, že je to normální ženská, která se dokáže bavit o všem možném, má přehled, co se kde děje. Je ochotná, radí nám, konzultuje s námi naše tréninky, dotazy, pocity.“
Někdejší mistryně světa nemá ani problém poodkrýt parťačkám svůj tréninkový systém. „Vysvětluje nám svůj program nebo třeba to, proč chodí do sauny. Prozrazuje i další věci, o kterých bych řekla, že si je závodnice jejího formátu bude držet pro sebe jako know how. Je velká motivace dozvědět se, že je možné žít normální život, nechovat se jako mimozemšťan a vyhrát olympiádu,“ dodává Huříková.
Díky profesionálnímu zázemí týmu se trochu zmenší role jejího přítele Pavla, s nímž se odstěhovala do Valašského Meziříčí. „Mám kompletní zázemí profesionálního fyzioterapeuta, mechanika. Pavel je pro mě psychickou oporou, na větší akce a závody poblíž si ho budu chtít stále brát, ale nebude objíždět všechno,“ říká Huříková, která doma moc času nepobude.
„Doma jsem tam, kde je moje taška.“ A ta zřejmě bude dost často také u týmové kolegyně Kathrin Stirnemannové v zahraničí. „Protože cestování ubírá během sezony strašně moc sil.“
Huříková plánuje bikové závody s týmem v Německu a Švýcarsku, klání Světového poháru i domácí soutěže. Do programu by chtěla zakomponovat i silniční časovku, na níž by chtěla prorazit i na mistrovství světa. Nestaví si však před sebe cíle v podobě čísel, aby nebyla zklamaná.
„Nemůžu chtít, aby to za jednu zimu tvrdé práce zase bylo dobré a abych zase byla v top ten. Ale návrat by mě potěšil.“
