Nástupce Kulhavého Cink: Pro zlato si jel se vzkazem od přítelkyně, pak si pobrečel
Reprezentační trenér Viktor Zapletal chvíli schovával českou vlajku, aby nic nezakřikl, a s napětím poslouchal údaje z vysílačky. Když se však biker Ondřej Cink s náskokem blížil do cíle závodu mistrovství světa v cross country do 23 let, bylo už jasné, že může slavit. Jenže do cíle nakonec dojížděl jen s prázdnou tyčkou.
„Byl jsem hrozně štastnej, vyhodil jsem ruce nad hlavu a vlajka tam najednou nebyla. Tak jsem zahodil i ten kolík,“ popisoval Ondřej Cink, který sice v cíli nejprve zvednul kolo nad hlavu, ale pak měl co dělat, aby se udržel na nohou.
Vsedě u bariéry ukazoval i dlouhý vzkaz od přítelkyně. „Dostal jsem ho na začátku roku, vozil jsem ho všude s sebou na všechny důležité závody. Dal jsem si ho do kapsy. Měl jsem toho v cíli dost. A pak jsem i brečel, byl to krásný okamžik.“
Před startem jste si na vítězství věřil, že?
„Byla to taková sranda. Jednou se mi to stalo na Světovém poháru v Houffalize, kde jsem před startem řekl, že vyhraju a vyhrál jsem. Tady jsem si dělal srandu. Tohle je přeci jen větší závod, mistrovství světa. Tolik jsem si nevěřil. Na medaili ano, ale zlato bylo v povzdálí.“
Na začátku závodu jste vedl, ale pak se sjela skupinka závodníků. Co vám proběhlo hlavou, když jste ztrácel 19 sekund na Nizozemce Michiela van der Heijdena?
„Jeho nástup byl velký, já byl zrovna čtvrtý a na tom místě se nedalo vůbec předjíždět. Myslel jsem si, že závod je ztracený, ten atak byl obrovský. Ale v pátém kole jsem ho dojížděl, bylo vidět, že si nastupuje, pořád se otáčí. Přibližoval jsem se k němu, takže jsem na to sázel a jel jsem svoje tempo. Na trati byl Milan Spěšný a Viktor Zapletal, říkali mi ztráty. To mi hodně pomáhalo. Dojel jsem ho, vyvezl jsem se na ním celou cílovou rovinku a pak hned v prvním kopci posledního kola jsem za to vzal. On na to ani nezareagoval.“
Váš trenér Milan Spěšný si pochvaloval, že jste závod skvěle zvládl i takticky a řídil jste se jeho radami.
„Snažím se ho poslouchat od začátku, co mě trénuje. Je důležité větřit trenérovi. Od doby, co spolupracujeme, jde forma pořád nahoru. Jsem strašně rád.“
Máte zlatou medaili, ale duhový trikot si příliš neužijete, příští rok už budete závodit v kategorii elite. Zamrzí to?
„Je to tak. Ani letos v tom dresu žádný závod nepojedu, neužiju si ho. Ale teď je mi to úplně jedno.“
Chtěl byste jednou získat i ten v kategorii elite jako Jaroslav Kulhavý?
„Chtěl bych na tom pracovat. Doufám, že ho získám.“
Máte za sebou ale snovou sezonu, že? Vyhrál jste závod Světového poháru své kategorie, prosadil jste se i na olympiádě, kde jste skončil čtrnáctý.
„Měl jsem jen trochu smůlu, když jsem byl v zámoří na Světovém poháru a po pádu jsem byl deset dní zraněný. Tam se to trochu zlomilo, pokazilo mi to Světový pohár celkově. Ale vyhrál jsem dva svěťáky, mistrovství Evropy, mistrovství světa. Byla to skvělá sezona.“
