Kulhavý: Sen o silnici si budu moct splnit i po Riu. Tam chci vyhrát
Příliš dlouhá jednání nakonec rozhodla o tom, že Jaroslav Kulhavý zůstává bikerem. Smlouvu s týmem Specialized Factory Racing měl připravenou. I nabídka od silničního týmu, jehož jméno zatím nechce prozradit, byla lákavá. Jenže na začátku prosince už olympijského vítěze v cross country příliš sžírala nejistá budoucnost.
„Podmínky a všechno kolem biků jsme dostali na úroveň, se kterou jsem byl spokojený. Potom jsme jenom vyčkávali a jednali se silničním týmem. Táhlo se to, furt jsem byl ve stresu. Byl jsem v Alpách na lyžích, z kopce jsem jezdil poloviční rychlostí, protože jsem neměl nic podepsaného. Říkal jsem si: Když si rozlámu nohy, budu dělat pošťáka. Nejistota byla hrozně veliká. Už předtím jsem byl ale přesvědčený, že tohle je správná cesta,“ líčil 27letý Kulhavý.
Platí tedy, že na silnici odejdete nejdřív za čtyři roky, protože chcete vyhrát ještě olympiádu v Riu?
„Pořád dokola jsem o tom přemýšlel. I když teď budu jezdit čtyři roky na bikách, chci vyhrát v Riu. A kdybych si pak měl splnit sen a jít někam do druhodivizního francouzského týmu i zadarmo s podmínkou, že bych chtěl jet Tour de France, tak to udělám. Samozřejmě pokud na to budu mít, nerad bych slezl po pěti dnech z kola. I když budu jezdit na biku, silnici se budu snažit věnovat, abych získal zkušenosti. Může být obnovený Závod míru, budu se tam chtít dostat. Budu se snažit najít odpověď na svou otázku, jak by mi to šlo, jak bych se mohl prosadit. I v 31 letech budu mít šanci na splnění svého snu.“
Proč vaše rozhodování trvalo tak dlouho?
„Věděli jsme, že mi smlouva končí, ale sezona byla důležitá, byly tam olympijské hry, na ně jsme všechno soustředili. Po olympiádě následovalo mediální a ostatní peklo, rozhodování jsme nechávali po mistrovství světa. A od té doby se to táhlo. A když už se zdálo, že všechno bude jasné, ozvala se druhá strana. Začínalo druhé jednání. Chytli jsme časovou ztrátu na začátku. Dotáhli jsme to do konce, i když jsem chtěl, aby to bylo dřív. Podmínky, které jsme získali společně s manažerem Zdeňkem Löffelmannem, jsou perfektní. Jsem maximálně spokojený.“
Co ještě hrálo roli ve vašem rozhodování? Proč jste upřednostnil nakonec horská kola?
„Všechny týmy Specialized na silnici mají perfektní závodníky, dva roky se tam učit a zároveň se prosadit v hierarchii týmu, to je dlouhá cesta. Tou jsem nechtěl jít. Taky díky výsledkům se biky dostaly v České republice hodně vysoko, ten sport se někam posunul. Byla by škoda někam odcházet a tohle opouštět a po olympiádě se tady na horských kolech neobjevit. A nepatrná, ale pro mě důležitá věc, která mě trochu odradila, bylo to, co se letos stalo ohledně Armstronga. Celý ten cirkus. Hodně to poškodilo silnici, ani jsem nevěděl, do čeho jdu.“
Vadí vám spíš dění okolo „kauzy Armstrong“ nebo to, že byste se mohl do něčeho „namočit“?
„To, co se dělo kolem. Silniční cyklistika vždycky bude nejvýš. Teď se to tam hodně mění, ale lidi se na cyklisty koukají trochu skrze prsty, nebylo by mi to příjemné. Na bikách vím, jak to chodí, že tam vyhrávají čistí lidé. Možná se tam něco najde, ale vím, co se tam děje. Takhle bych šel trochu do neznámého prostředí.“
