Když měl olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý vyrazit v pátek na trénink, moc se mu nechtělo. Krátce po smrti týmového kolegy Burryho Standera po srážce s autem na něj doléhala tíha rizika. Vždyť sám má za sebou předloňskou kolizi, jejíž následky pociťuje dosud.
Kdykoli vyrazí na kole trénovat na silnici, zažije biker Jaroslav Kulhavý moment, který hrozí špatným koncem. „Provoz je čím dál hustší a bohužel v Česku je situace jedna z těch horších v Evropě. Měl jsem s řidiči spoustu problémů,“ říkal 27letý šampion.
Kolikrát během tréninku zažijete krizovou situaci?
„Někdy mám dvě tři za trénink. Jedu na kruhový objezd nebo na křižovatku a lidi mě přehlídnou. Ale člověk to předvídá. V 99 procentech to odhadnu, protože na kole najedu třeba třicet tisíc kilometrů za rok. Vím, že mě řidiči buď nevnímají nebo nečekají, že cyklista může jet po rovině třicet až čtyřicet kilometrů za hodinu a z kopce i víc. Ale dalším problémem jsou agresivní řidiči.“
Jak často se setkáte s řidičem, který má tendenci vás „sundat“ z kola?
„Několikrát do měsíce. Ať už to jsou lidi, kteří mě zavřou, autobusy, kamiony nebo cokoli jiného. Auto, které mě mine v lepším případě v mém směru, v horším v protisměru, když předjíždí. Tam to jsou desítky centimetrů. Kdyby to člověk neviděl, tak to dopadne špatně. To mi přijde úplně zbytečné. Člověk z toho má strach a jde mu mráz po zádech, když se mu to stane.“
Sám jste zažil kolizi, z níž jste vyvázl ještě docela dobře.
„A teď ty dva smrtelné úrazy Lejarrety a Burryho... Je to fakt strašně časté. Vím, co se stalo mně. Že i když jsem předvídal, bylo to tak špatné místo, že jsem s tím nic neudělal. Někdy je to fakt takový mžik, že ať člověk předpovídá, co chce, nevyhne se tomu.“
Když se stane podobná nehoda, máte pak větší respekt, když jdete na trénink? Nebo to berete jako riziko, které patří k vaší práci?
„Určitě respekt mám. V pátek jsem se na tréninku musel docela přemlouvat. Měl jsem hodně blbý pocit. Po chvíli to vymizí, ale rizika už znám. Jestliže jsem si dřív na soustředění užíval sjezdy a jezdil jsem na hranici rizika i v tréninku, tak teď to pomalu vypouštím. Vím, že když někoho potkám v protisměru, nic s tím neudělám. Člověk o tom víc přemýšlí a snaží se podle toho i jezdit.“
