Bolest, zklamání, naštvání. Kulhavý pokazil domácí závod SP
S koleny od krve, naraženou rukou a náladou pod psa končil biker Jaroslav Kulhavý závod, který považoval za jeden z vrcholů sezony. V Novém Městě na Moravě zkazil snažení olympijského vítěze v závodě Světového poháru ve třetím ze sedmi kol pád, po kterém uvažoval, že do cíle ani nedojede. Nakonec se protrápil k 26. místu. Hlavně kvůli fanouškům, aby ho viděli v cíli.
„Jestliže před týdnem vypadli největší favoriti v Německu a byl jsem tam (na stupních vítězů) jenom já, tak dneska jsem si to vybral na rozdíl od nich. Škoda, že se to muselo stát zrovna doma,“ posteskl si Kulhavý.
Kde problémy v tomhle závodě začaly?
„Rozhodl to pád ve 3. kole. Přijel jsem na Rock Garden, už jsem měl napůl vycvaklou nohu a spadnul jsem tam hodně blbě na koleno a na ruku. Těžko jsem se zvedal. Kdybych nebyl doma, tak možná rovnou skončím. Pak jsem to ještě chtěl zkusit, ale už to bylo jen vyloženě dojetí. Ruka přicházela k sobě, skoro jsem se nemohl držet, cítil jsem bolesti v koleni. Jsem rád, že jsem tam nespadl ještě jednou.“
Hledala se vám těžko motivace na zbytek závodu?
„Nebyla žádná, co se týká výsledku. Bylo to o tom jet a ještě neupadnout.“
Kdy naposled jste zažil tak peprný závod?
„Asi by to bylo daleko. Vloni nějaká ta smůla byla taky, ale tady jsem spadl samozřejmě po vlastní chybě, s tím se teď už nedá nic dělat.“
Po jaké chybě?
„Vypadla mi tam noha, ztratil jsem koncentraci, trefil jsem nějaký kámen a šel jsem dolů, ani nevím jak. Musím zajít na kontrolu, jestli s rukou nebo s kolenem něco není. Doufám, že budu schopen dál trénovat a bude to brzo v pohodě.“
Máte radost alespoň z Ondřeje Cinka, který skončil na 6. místě?
„Pro něj je to super výsledek. Byl doma, fungovalo domácí prostředí. Perfektní závod. Jsem rád, že mě zastoupil, když pro mě skončil závod po pádu. Konečně jsme ve dvou ve špici, což je pozitivní.“
Jak jste se na trati do pádu cítil vy?
„Na začátku jsem si možná trochu vystoupil, ale pak jsem cítil, že nohy jsou dobré, že výkonnost je snad v pořádku. Sice to možná nebylo úplně na první místo, ale bylo to v pohodě, i když kluci na předních místech trochu poodjeli. Věděl jsem, že závod bude dlouhý, tak jsem tam nechtěl nějak blbnout, když jsem špičku na dohled.“
O to krušnější pak muselo být kroužit po okruhu bez naděje na dobré umístění.
„Přesně tak, závod tam ve 3. kole vlastně skončil. Možná kdyby to byl jiný pád a zvedl jsem se hned, byl by to jiný závod. Tady, než jsem se sebral a viděl jsem, co se mnou je, byl konec.“
