Přerod Martiny Sáblíkové v olympijskou „obojživelnici“ je zase o něco zřetelnější. Po roce je rychlobruslařská šampionka opět vítězkou časovky na mistrovství republiky v cyklistice, ve Slavkově u Brna ji vyhrála drtivě o minutu a tři čtvrtě. S tím, co v jihomoravských kopcích předvedla, může směle myslet na zářijové mistrovství světa ve Španělsku a následně i na olympijské Rio de Janeiro 2016.
Na rychlobruslařských oválech je proslulá svojí elegancí a vytříbeným stylem. Na kole předvedla Martina Sáblíková i nahrubo otesanou bojovnost. Na trati časovky pro mistrovství republiky se potýkala se smykem, popletla si směr zatáčky, málem porazila doprovod na motorce. A hlavně jela zhurta do cíle. Místy docela divoká jízda jí vynesla devátý cyklistický titul, ze silniční časovky čtvrtý.
„Jelo se bez rovinky, pořád nahoru dolů, nebyla možnost odpočinku. Muselo se pořád šlapat. Všechny, co jsme byly na trati, jsme si hodně mákly,“ řekla Sáblíková poté, co v malebném Slavkově u Brna přifrčela do cíle.
Ač startovala jako poslední, nechala pět závodnic za sebou. A to se vyjíždělo s minutovými intervaly.
Vyhrála jste tak snadno, jak to vypadalo?
„To se jen zdálo. Měla jsem na trati i krize, které se mi v tréninku vyhýbaly, navíc jsem si spletla zatáčku, takže jsem málem zatočila na druhou stranu, tam to bylo chvílemi hodně nebezpečné, jednou jsem málem srazila motorku, co jela proti mně. Naštěstí jsme dojeli všichni v pořádku.“ (směje se)
Co se s vámi dělo?
„Byla jsem nějaká vypnutá, zapomněla jsem přemýšlet. Pak už to bylo dobré.“
To byl i důvod smyku, při kterém jste kolo tak tak udržela na silnici?
„Zapomněla jsem, že tam je zatáčka tak prudká, navíc jsem si myslela, že jsem na trati někde jinde. Takže jsem začala brzdit na poslední chvíli, cápla jsem na to zprudka, bylo to hodně znát. Opravdu to bylo těsné, i s holkou, co jela proti mně. Nestačila jsem si všimnout, která to byla, abych se jí pak omluvila. Naštěstí to dobře dopadlo.“
Kolik minut byste zbytku startovního pole nadělila, kdybyste jela čistě?
„Smykem jsem ztratila pět deset vteřin, to nebylo nic extra. Já jsem nezastavila, akorát jsem to místo neprojížděla v pětačtyřiceti kilometrech v hodině, jak jsem zvyklá, ale třeba ve dvaadvaceti. Nebylo to tak hrozný.“
Je taková chyba znamením, že se s kolem pořád sžíváte?
„To nebyla chyba kola, ale spíš moje. Myslel jsem, že jsem tuhle zatáčku už projela, jak jsem si je vybavovala, jak následují po sobě, tak jsem se posunula trochu jinam.“
Přesto jste vyhrála o 103 vteřin.
„To jsem nevěděla. Když jsem se v polovině trati otáčela, měla jsem náskok půl minuty. Doufala jsem, že to z kopce neztratím. Jsem hodně ráda za vítězství.“
Berete ho zároveň jako vzpruhu před sobotním závodem s hromadným startem?
„Nevím, jestli řeknu vzpruha, jsem teď hodně unavená. Trať bude znovu hodně náročná, taky bude hodně z kopce a do kopce. Jet dvacet kilometrů a devadesát šest je hodně velký rozdíl.“
Přesto, půjdete si po roce znovu pro zlatý double?
„Nepřemýšlím nad tím, že bych měla obhájit double. Já si jdu zazávodit s holkama, které jsou tady skvělé. Jsou dobře připravené a já doufám, že si závod dobře užijeme. Holky jsou tady hodně dobře připravené, konkurence jde nahoru a je těžké s nimi závodit.“
Asi nejvíc pro vás jako pro rychlobruslařku.
„Když si sednu na kolo, nepřipadám si jako rychlobruslařka, ale jako cyklistka. Doufám, že mě tak všichni berou, nerada bych, aby mě vnímali jinak. Protože se připravuju stejně jako všichni ostatní.“
