Jeho původním plánem bylo letos vyhrát olympijské zlato. Hry se kvůli pandemii nekonaly, tak Julian Alaphilippe situaci přehodnotil a v neděli získal duhový dres mistra světa. „Je to úplně snový den, nevím, co mám teď říci,“ lámal ze sebe šťastný Francouz pár vět chvíli po nedělním závodu. Zlato ze závodu s hromadným startem na MS slaví jeho země po dlouhých 23 letech.
Svými nástupy, kdy se v kopci zvedne ze sedla a ostatním během chvilky zmizí z očí, je Julian Alaphilippe velmi dobře znám. Dokonce tak dobře, že na letošní Tour de France si ho soupeři už pořádně hlídali.
Jenže v neděli při silničním závodu na mistrovství světa měl osmadvacetiletý cyklista formu jako hrom. Wout van Aert, Jakob Fuglsang či Marc Hirschi, kteří s ním už mají své zkušenosti, si ho tak mohli hlídat, jak chtěli, ale na jeho nástup nebyli schopní zareagovat. Těsně před vrcholem Cima Gallisterna tak francouzský miláček podnikl jediný nástup. Ale stačil. Zbylých 11 kilometrů se sice pak Loulou, jak mu doma říkají, neustále ohlížel, zda ho soupeři nedojíždějí, ale ti už ho nedostihli.
„Když jsem viděl, že tam je na posledním stoupání Wout, vyvinul jsem maximální úsilí, jakého jsem byl schopen, protože on pro mě představoval skutečnou hrozbu,“ uvědomoval si Alaphilippe skvělé sprinterské schopnosti belgického talentu. „Do cíle to byl ale pořádný kus,“ dodal ještě.
Když se blížil k cílové pásce, mohl se už na svém kole zvednout a udělat několik radostných gest. Nejprve se chytil za svou přilbu. „Já jsem to fakt dokázal, neskutečné,“ dalo se vyčíst z tohoto gesta. Poté se podíval do nebe a za chvilku se radoval jako malé dítě. A také plakal. Poprvé ve své kariéře je mistrem světa!
„Tohle je závod mých snů. Pokaždé, když vyhrajete nějaký velký závod, jsou v tom speciální emoce. Ale duhový trikot, to je něco úplně jiného, těžko se to popisuje. Je těžké vylíčit pocity, jaké mám, naplnil se můj kariérní sen,“ říkal po chvíli.
Slzy v Alaphilippových očích nebyly k vidění letos poprvé. Už po vítězství ve druhé etapě letošní Tour de France plakal jako malý chlapec. Důvody byly hned dva. V prapodivné letošní sezoně to bylo jeho úplně první vítězství, na což tenhle sběratel triumfů nebyl dřív zvyklý. Ale co víc, výhru věnoval svému tátovi, který zemřel letos na konci června. Ani v neděli na něj nezapomněl.
„V životě má každý z nás těžké momenty. A jde o to, abyste v sobě našli sílu jít dál, vstát poté, co jste sraženi na zem. Já jsem měl v sobě vždy tuhle sílu pokračovat a to mi teď pomohlo. Ve dnech, jako je tenhle, pokaždé myslím na své blízké, na práci mého týmu, ztrátu táty. Tohle je opravdu zvláštní rok,“ prohlásil francouzský závodník.
Letos je těch podivností opravdu hodně. Sezona, jakou ještě nikdy nikdo nezažil. Ztráta žlutého dresu na letošní Tour de France, ve kterém jel tři dny a přišel o něj kvůli penalizaci za nepovolené občerstvování. Teď ale přišla největší odměna. A nejen pro něj.
„Ještě nikdy jsem neviděl na jednom místě plakat tolik chlapů,“ řekl belgickým médiím Patrick Lefevere, šéf Alaphilippova týmu Deceuninck-Quick Step. „Julian reagoval velmi emotivně, nemohl přestat plakat. ‚Jste na mě hrdý?‘ zeptal se mě. A já opravdu jsem,“ dodal úspěšný manažer.
Témata:
cyklistika, kolo, Francie, mistrovství světa, sport, Julian Alaphilippe, duhový trikot, Jízdní kola na Heureka.cz
Související články
