Bábek místo závodů mrzne v Brně. Prozradil drastické změny v životě

Uplynulá sezona byla pro Tomáše Bábka kvůli koronavirové pandemii hodně jako horská dráha. Rušení závodů, bojové tréninkové podmínky, ale také mistrovský titul z evropského šampionátu v závodě na kilometr s pevným startem. „Minulý rok nám ukázal, že nejsme tak silní a mocní, jak si myslíme, a že všechno není tak automatické,“ hodnotí rok 2020.

Vysvětlete na úvod, jak je to s vaší sezonou. Podle kalendáře Mezinárodní cyklistické unie (UCI) to totiž vypadá, že závodíte pořád…
„Bohužel to říkáte správně, posledních patnáct, možná dvacet let je sezona celoroční. Je to díky tomu, že si státy Oceánie prosadily, že se sezona otočí. Třeba za Pavla Buráně (kariéra 1990-2005) byla hlavní sezona v létě. Pak se to otočilo, že jsme měli MS na jaře. Jaro a zima byla světová sezona a přes léto evropská, kde jsme vyjížděli body na světové závody. Takže svým způsobem byla celoroční, celkem šílená.“

To asi přináší řadu nepříjemností, že?
„Ano, nemáte čas na všeobecnou přípravu ani na dovolenou, kde by člověk mohl pořádně vypustit. Ale teď by se to mělo zase měnit. Už po olympiádě původně plánované na rok 2020 se plánovalo, že se po ní pojede MS. Sezona by se otočila, přes zimu by bylo hluché období bez závodů. Jenže vše se posunulo a jak to bude dál, je otázkou. Všechny šestidenní jsou zrušené, a to je taky část sezony. Na konci jara by se mohly uskutečnit Nations Cupy, což je obdoba Světových pohárů, po nich ME a potom olympiáda.“

Tomáš Bábek

A po Tokiu tedy bude platit, že se mistrovství světa přesune na podzim?
„Mělo by to tak být. MS má být v Turkmenistánu a pak zimní sezona zase free. I když tam už jsou naplánované opět šestidenní... Celé je to lehce zmatečné a přijde mi, že UEC (Evropská cyklistická unie) i UCI se s tím pořád perou. Uvidíme, třeba se to otočí, doba je nejistá.“

Zmínil jste Nations Cupy, to je novinka v dráhové cyklistice.
„Přesně tak. Z nich se budou vyjíždět body na mistrovství světa, prvních devět z MS potom bude jezdit nový komerční projekt, Track Champions League, taková Liga mistrů dráhové cyklistiky. Je ovšem otázka, jak to bude fungovat v reálu. Problémem totiž může být, jak mezinárodní unie přiměje třeba Japonce k tomu, aby cestovali po celém světě, aby se jim to vyplatilo. V jejich nejvyšší domácí keirinové lize si totiž vydělávají až desítky milionů korun. Je to všechno nejisté.“

Pojďme k současnosti. Jak moc je dráhový kalendář ovlivněný covidem?
„Velmi. Spousta menších závodů se zrušila. Jsem rád, že se aspoň konalo mistrovství Evropy, i když jsme taky do poslední chvíle nevěděli, jak to bude. A nyní až do Nations Cupů nemám žádné soutěže, což představuje čtyři měsíce bez závodů. I před ME jsem měl mít závod, kde jsem se chtěl rozjet po dlouhé době jen s tréninky. Ten se ale taky nakonec zrušil.“

V různých sportech jsou různá proticovidová opatření. Co konkrétně se musí dodržovat v dráhové cyklistice, naposledy třeba právě na podzimním mistrovství Evropy?
„Nebyli jsme v žádné bublině, ale museli jsme pořadateli předložit negativné PCR testy. I bafíci mohli na dráhu až po předložení testů. Musely se nosit roušky všude mimo závodění a používat dezinfekce. Takže základní jednoduchá pravidla. A samozřejmě bez diváků, což bylo pro mě poprvé v životě. Aspoň jsem si to vyzkoušel, protože podle všech dosavadních informací to bude na olympiádě vypadat stejně.“

Takže váš sport bude na olympiádě bez diváků?
„To ještě nevíme přesně. Pravděpodobné je, že nebudeme mít příliš velký prostor pro aklimatizaci, protože nemůžeme přiletět dříve, než pět dní před závodem. A opustit sportoviště musíme neprodleně po ukončení závodu. Odjet na ubytování, hned sbalit kufry a nejpozději druhý den odletět domů. Co se týče diváků, to je pořád otázka. Ale jsou připraveni i na scénář úplně bez nich.“

Japonci to přitom na vybraném venkovním sportovišti s diváky zkoušeli…
„Ano, zkoušeli, jenže to bylo ještě před touhle druhou vlnou. Nevím tedy, jak moc jsou údaje z tohoto testu relevantní, když všechny státy kolem nás zase zavedly lockdown.“

Když mluvíte o lockdownu, jak moc je jimi nyní ovlivněna příprava? Do Vídně, kam jezdíte trénovat do haly, asi nemůžete, je to tak?
„Měsíc před ME jsme se dozvěděli, že do Vídně nesmíme. Právě z důvodu těchto opatření se totiž rozhodli, že dráhu pro všechny cizince uzavřou. Před šampionátem jsme tedy tři týdny na dřevěnou dráhu vůbec nesedli. Jedinou možností je teď vyrazit někam, kde to zatím funguje. Buď do Bulharska, nebo na Mallorku.“

Plánujete něco takového, nebo se budete připravovat v Brně?
„V Brně, musím říct, teď příprava není dobrá, obzvlášť když přituhlo, takže se nedá kvalitně trénovat. Proto zvažuju, že bych možná i sám odletěl. S týmem potom určitě někam pojedeme, v březnu poletíme na Mallorku nebo do Bulharska. Sice i v Plovdivu bude tou dobou zima, ale zase je tam velodrom, který vyhovuje svými parametry.“

Jak vypadá venkovní trénink? Zatím moc nesněžilo...
„Dráha v Brně je aspoň částečně zakrytá, takže na ni nenasněží. Bohužel jak je to obrovský betonový komplex, dochází k velké kumulaci chladu. Ten se v té betonové vaně drží a po delší době už je to fakt nepříjemné.“

Ani teplejší oblečení tedy nepomáhá?
„Snažím se obléct, jezdím v kukle, mám lyžařské rukavice, ale není to ono. Navíc pořád dýcháte mrazivý vzduch. Je to jediné, co teď můžeme dělat, pokud chceme trénovat na dráze. Tím bych chtěl jen říct, že krytý velodrom by se nám opravdu hodil.“ (usmívá se)

Jak byste zhodnotil rok 2020, nejen ze sportovního hlediska?
„Myslím, že to byla velká zkouška pro veškerou populaci. Ukázalo nám to, že nejsme tak silní a mocní, jak si myslíme, a že všechno není automatické, že svoboda není samozřejmá. Záleží na tom, jak k tomu přistoupíme. Koronavirus asi nikdy nezmizí a bude na nás, abychom k tomu přistoupili co nejlépe.“

Zkomplikovala vám odložená olympiáda plány?
„Docela dost. Vždy však říkám, že nemůžeme ovlivnit, co se nám děje, co do života přichází, ale můžeme ovlivnit, jak k tomu přistoupíme. Takže je důležité to přijmout, něco si z toho vzít a potom na to reagovat, přizpůsobit se. Samozřejmě že na začátku jsem byl smutný, naštvaný, takový ten klasický protest. Pak zjistíte, že situaci stejně nezměníte, můžete změnit akorát sebe. A podle toho jsem se zařídil. Ale byly to poměrně drastické změny.“

Jaké například?
„Měl jsem nějak naplánovanou další kariéru, třeba i návrat do Japonska, další dítě. Všechno to souviselo s olympiádou a všechno se to muselo od základu změnit, čímž trpí i rodinný život. Ale nechci si stěžovat, protože každý má nějaké plány, někam směřuje a musel se s tím vyrovnat.“

Každopádně trable to byly a nešlo nad tím jenom mávnout rukou.
„Přesně tak. Pořád to však nejsou existenční otázky, podívejte se na gastro průmysl, posilovny a podobně. Třeba kamarád si otevřel na jaře posilovnu... To je úplně tragické.“

I v téhle podivné době se loni na podzim uskutečnil alespoň nějaký vrchol, mistrovství Evropy. Jak jste s ním byl spokojený?

„Právě tam jsem cítil, že jsem trochu nerozzávoděný. Měl jsem tři medailové ambice ve třech závodech. Týmový sprint parádní (stříbro s Dominikem Topinkou a Martinem Čechmanem). Keirin až tolik ne, protože jsem možná podvědomě v semifinále šetřil síly. Možná jsem to trošku podcenil, ale i tak bych to zvládl na třetí pozici do finále. Bohužel jsem dostal docela solidní blok od jednoho Ukrajince, což mě víceméně vyřadilo. Že jsem potom vyhrál malé finále suverénně, už je jedno, protože jsem nebyl v tom velkém. Tam jsem chtěl být.“

Další den v závodě na kilometr už to ale bylo lepší. Bral jste zlato.
„To jsem si aspoň spravil chuť. I když už jsem byl značně unavený, stejně jsem to tam na kilometru poslal. Potřeboval jsem zajet dobrý čas, abych potvrdil, že nezáleží na tom, jestli někdo další startoval nebo nestartoval. Bylo to hlavně o tom vyzkoušet si výkonnost v ‚olympijském‘ roce. Což se docela podařilo. Byl to dobrý test uprostřed odsunutého olympijského cyklu.“

I díky tomu jste se dostal do desítky Sportovce roku…
„Ano, to mě velmi příjemně překvapilo. V minulých letech jsem už byl v top 20 a možná i hodnotově jsem měl lepší výsledky, ale do desítky jsem se nedostal. Potěšilo mě to velice, protože dráhový cyklista tam už dlouho nebyl. Náš sport je zase o trochu víc vidět, což je dobré.“

Zmiňoval jste už šestidenní, což je samostatná kapitola tím, že se jedná o exhibiční závody. V situaci, kdy se sport koná bez diváků, se dalo předpokládat jejich zrušení. Souhlasíte?
„Ano, s tím se tak nějak počítalo. Vlastně to začalo, už když jsem měl v březnu letět na jednu exhibici. Zrovna jsem se vrátil z dovolené s manželkou a dcerou, kde jsem si úžasně odpočinul. Dva dny po návratu jsem měl odlétat do Londýna. Už jsem měl koupenou letenku, podepsanou smlouvu na šestidenní, ale řešili jsme, že už to nevypadá moc dobře. Nicméně nás pořadatel stále ujišťoval, že se závod konat bude a že určitě máme přiletět. Mně se to moc nezdálo.“

A nakonec jste neodcestoval.
„Nebylo to tak jednoduché. Když zrušíte smlouvu, přijdete o příjem, navíc jste do toho koupí letenky už investovali. Na druhou stranu si ale řeknete: Nestojí mi to za to, abych potom někde uvízl. Pořadatelům jsem tedy slušně řekl, že nepřiletím, že mám obavy, což v klidu přijali. I spousta dalších závodníků řekla ne.“

Konala se vlastně ta šestidenní?
„Těm, kdo přiletěli, řekli, že se to ruší. Někteří z nich se pak dokonce ani nedostali domů, museli hledat náhradní spoje, protože to nabralo celkem rychle na obrátkách, rušily se lety. Z mého pohledu bohudík, že jsem tam neodletěl. Bylo jasné, že pokud se nestane zázrak, tak se ani v zimě nic takového konat nebude. Což se teď potvrdilo, postupně se všechny šestidenní zrušily. Dokonce jsem si myslel, že zruší i ME. Šampionát byl sice bez diváků, ale vše se financuje z jiných zdrojů. Na rozdíl od šestidenní, které jsou závislé na příjmech ze vstupného. Tam to bez diváků nejde.“

Co pro vás zrušení těchto exhibičních závodů znamená?
„Je to dost velký výpadek z příjmů, ale člověk to musí brát, jak to je. Byl to zvláštní rok, zvláštní sezona. Nepamatuju si, kdy naposled byly zrušené všechny šestidenní, možná kvůli válce. Přesto všichni doufáme, že za rok se konat budou. I když... Mnoho pořadatelů se teď snaží dělat online závodění, vyvíjí pro to různý software, různé přenosy. Už jsem byl i přizván, ale měli jsme v té době soustředění v Harrachově, takže jsem se první akce nezúčastnil. Vypadá to zajímavě a snad se jim to podaří, protože myslím, že pro několik následujících měsíců je tohle asi cesta.“

Tomáš Bábek v Česku nemá kde pořádně trénovat

• 
• 
• 
• 
• 16 zobrazit galerii

Výpadek příjmů zasáhne do každého rozpočtu. Musíte třeba kvůli tomu i zvažovat, na jaké soustředění jet a na jaké ne?
„Samozřejmě je to citelný výpadek, ale pořád se jedná o příjmy nad rámec standardního platu, který, a za to jsem velmi rád, nám Dukla drží. Základní potřeby mám zajištěny, čehož si velice vážím. Šestidenní jsou tedy nad rámec, přesto je to nepříjemné. Protože člověk si buduje jméno, má prestiž, takže více méně počítá, že nějaké exhibice pojede. V rámci jednoho bloku šestidenních jsou to ztráty v jednotkách tisíc eur. Takže to není zanedbatelné.“

Na šestidenních oblékáte svůj supermanovský dres. Chybí vám už?
(usmívá se) „Ano, je to takové mé alter ego, už jsem tím známý. Lidi mají rádi show a šestidenní jsou o show. A my si ji taky užíváme, protože pro nás závodníky to není jenom o penězích, ale i o zpestření sezony, závodního programu. Je to za odměnu. Můžeme si bez nějakého většího stresu cyklistiku užít a dělat to jen pro lidi. V podstatě tady nezáleží až tolik na tom, jak to dopadne, ale aby si to všichni užili. A to teď chybí.“

Čas během exhibic navíc využíváte hodně i k tréninku, máte tam k dispozici krytou dráhu. Tato ztráta je nyní asi taky citelná, že?
„Je to znát, protože pro mě je to svým způsobem zdarma možnost trávení spousty dní na světovém velodromu. Jediná místa, kde se to dá teď nahradit, jsou tedy Bulharsko a Mallorca.“

Jezdit do Bulharska nebo na Mallorku nebude zrovna levné.
„Samozřejmě je to drahé, musíme si všechno zaplatit. Nějakým způsobem to pokryje i Dukla, ale pokud bych tam jel sám mimo týmové soustředění, to už by asi celé nešlo z rozpočtu klubu. Na to se pak dají využívat prostředky právě z šestidenních nebo i od sponzorů, kde je teď taky doba hodně těžká.“

Navíc dráhu v zahraničí si asi budete muset hodně dopředu rezervovat. Asi bude velký zájem…
„Je to možné, i když zase těch zemí, kde ještě dráhu nemají, není moc. Řekl bych, že jsme asi už úplně poslední z národů, co se účastní světových závodů a nemá svůj velodrom. Dokonce i v Egyptě ho mají. Ale myslím, že současné zadlužení nám do budoucna neumožní investovat do podobných projektů, které v uvozovkách nejsou potřeba k udržení chodu státu.“

Cyklistika

15. listopadu 2020 • 14:07

Bábek je mistrem Evropy! Ovládl závod na kilometr s pevným startem

Cyklistika

23. listopadu 2020 • 15:35

Vycházející hvězda cyklistiky Kaňkovská: kráska s úspěšnými geny