Velkou poklonu zaslouží všichni, kdo se dostali do cíle víkendového Paříž - Roubaix. Ačkoliv pod nánosy bahna většinou ani nebyli k poznání. V dešti, chladu a hlavně na velmi kluzkých, bahnem pokrytých kostkách, si opravdu prožili pravé Peklo severu. Ovšem čtyři muži udělali hlavně závěrečných 50 kilometrů nedělní klasiky hodně zajímavých. Kdo jsou a v čem jsou jejich kariéry zajímavé?
1. místo: Sony Colbrelli – s pomocí mentálního kouče
Tento jednatřicetiletý Ital má na svém kontě už 34 výher. Ale nejvíc jich posbíral právě v této sezoně. Že by tomu pomohla i změna názvu jeho týmu Bahrain Victorious, který si přízvisko Vítězný přidal právě na tuto sezonu i proto, aby své závodníky motivoval? Možná. V případě úřadujícího italského a evropského šampiona Sonyho Colbrelliho to však bylo hlavně mentální dozrání. Za vzor si vzal Grega van Avermaeta, vítěze Paříž - Roubaix 2017, který se k velkým výhrám propracoval také po třicítce.
„Viděli jsme i další závodníky jako Greg, kteří se k monumentálním vítězstvím dopracovali po třicítce. A ty jsem si řekl, že budu následovat. Ve třiceti jsem dospěl jako jezdec a právě toto je doba, kdy jsem si našel své místo v cyklistice. Doufám, že to bude pokračovat,“ prohlásil Colbrelli na tiskové konferenci po triumfu na Královně klasik.
Prozradil také, že využil pomoci. „V tomto roce jsem se mentálně změnil. Nechal jsem si pomoci od mentálního kouče a v mém nitru je teď něco jinak. To je důvod, proč letos všechno tak vycházelo.“
2. místo: Florian Vermeersch – student historie i lokální politik
Mnozí toto jméno slyšeli poprvé, někteří si ho doteď nezapamatovali. Je však na čase to změnit. Florian Vermeersch. Dvaadvacetiletý mladík z Ghentu by měl v budoucnu do cyklistiky ještě hodně promluvit. Na svůj věk už má slušné zkušenosti s velkými závody – už dvakrát jel další kostkový monument Kolem Flander (ani jednou nedokončil), letos si ve Španělsku vyzkoušel i jaké je jet podnik Grand Tour. A teď to vše, včetně juniorských zkušeností s cyklokrosem, zúročil na blátivém Roubaix. Navíc je i schopným časovkářem, na letošním MS závodníků do 23 let skončil v této disciplíně třetí.
Cyklistika však není jedinou náplní jeho života, ačkoliv už v ní je profesionálem. Také studuje historii na univerzitě v Ghentu. A jeho zájmy sahají i do politiky. Není mu jedno, co se v jeho okolí děje, a tak se z něj stal lokální politik ve vlámské obci Lochristi.
Je však jasné, že cyklistika je jeho hlavní vášní. I proto neúspěch ve sprintu na velodromu v Roubaix oplakal. „Jsem teď určitě hodně zklamaný, ale vím, že za pár minut nebo hodin to přejde a budu na sebe hrdý,“ hlásil krátce po konci nedělního závodu.
3. místo: Mathieu van der Poel – znovu porážka ve sprintu
O tomto nizozemském cyklistickém zázraku se toho už napsala spousta. Ale v neděli sehrál znovu jednu z hlavních rolí, když to byl hlavně on, kdo projevoval snahu odpoutat se od skupiny s Woutem van Aertem a později také dojet lídra závodu Gianniho Moscona. Opět byla vidět jeho ohromná houževnatost, na kostkách cyklistický um a hlavně síla.
Jenže právě síly mu v samotném závěru došly a ve sprintu na soupeře nestačil. Stejně jako tomu bylo na klasice Kolem Flander, kde prohrál s Kasperem Asgreenem. Na stupních vítězů bylo jeho zklamání hodně znát. Florian Vermeersch se na trofej, kterou Sony Colbrelli zvedl nad hlavu, díval pohledem, ze kterého se dalo vyčíst: Pro tebe si jednou přijedu, jen počkej. Kdežto MVDP byl celou dobu zamračený, nevyloudil jediný úsměv. I tak na sebe byl ale při své první účasti na Pekle severu hrdý. „Ačkoliv jsem nevyhrál, při pokusu o to jsem na trati prakticky umřel. Proto na sebe můžu být pyšný,“ řekl v krátkém rozhovoru po závodu. Tiskovou konferenci po vyhlášení vynechal.
4. místo: Gianni Moscon – výhry, ale i řada průšvihů
Šest let trvalo působení sedmadvacetiletého Gianniho Moscona v nejbohatší stáji světa Ineos Grenadiers (dřív Sky). Během nich prokázal skvělou výkonnost coby užitečný pomocník při podnicích Grand Tour. Jenže se v tomto Italovi nezapřela ani horká jižanská krev.
Když svůj temperament nasměroval správně, tedy do cyklistických výkonů, byly z toho skvělé počiny, jako v neděli na Paříž - Roubaix, kde v dlouhém sólu jel vstříc vítězství na Královně klasik. V tom mu zabránil defekt a také pád. A jak sám přiznal, roli hrálo i vyčerpání. „Kdy už jste tak unavení, děláte potom chyby,“ řekl rodák z Trenta po projetí cílem v Roubaix.
Jenže jeho kariéru brzdila i jeho horká hlava. V roce 2017 byl svým týmem na šest týdnů suspendován ze závodů kvůli rasovým urážkám na závodu Kolem Romandie. Tam směřoval nevybíravá slova na adresu francouzského závodníka Kevina Rezy. V tomtéž roce byl diskvalifikován z mistrovství světa, zde šlo ale o běžnější věc – po pádu se nechal týmovým vozem dotáhnout zpět do pelotonu.
To v dalším roce na Tour de France už v něm opět bouchly saze. Po 15. etapě byl diskvalifikován, protože během závodu udeřil Élie Gesberta z týmu Fortuneo – Samsic.
Aby toho nebylo málo, loni při klasice Kuurne – Brusel – Kuurne přišla další diskvalifikace. Tentokrát se Moscon octnul v hromadném pádu, po kterém byl tak vytočený, že ležící kolo hodil na jednoho ze soupeřů - Jense Debusschereho, kterému tím způsobil tržnou ránu na ruce a zápěstí.
Ovšem v neděli svůj temperament plně vložil pouze do závodění a patří mu poklona za jeho bojovnost. Uvidíme, co bude předvádět ve svém dalším angažmá v týmu Astana.
Související články
