Froome v Praze o cílech na Tour, rodině i hadech: Miluju divoký život

Při rozhovoru pro pár českých médií se neustále usmíval, byl příjemný, čišelo z něj nadšení pro spoustu probíraných věcí. Chris Froome, ač vítěz nejslavnějšího cyklistického závodu planety, si na hvězdu nehrál. Možná i proto, že v posledních letech dostal pořádnou lekci o tom, že úspěch může odejít stejně rychle, jako přišel. „Ale co se týče Tour de France, mám pořád spoustu motivace a cítím, že ještě můžu něco dokázat.“ Jak je to doma u Froomových s hady a chystá se někdy vrátit do Keni?

Do Prahy jste přijel kvůli charitativní aukci pro syna maséra vašeho týmu Israel-PremierTech Tomáše Raka. Jací jsou čeští kolegové v týmu Rak a sportovní ředitel René Andrle?
„Ohromně pozitivní, stále se smějí. Skvěle se s nimi pracuje.“

Ve čtvrtek vám začíná první soustředění na novou sezonu, ale individuálně už trénujete. Jak probíhá vaše příprava?
„Začal jsem teprve před pár týdny. Cítím se dobře a věřím, že se připravím kvalitně. Všechno jde správným směrem.“

Je vám 37 let. Je čím dál těžší se po pauze zase dostat do formy?
„Vždycky je to náročné. Ale i v mém věku mi vždycky kolo začne velmi rychle chybět. Už po pár týdnech. Takže jsem rád, že už zase můžu trénovat. Cyklistiku pořád miluju. Hodně lidí se mě ptá, proč pořád pokračuju, když už jsem toho tolik vyhrál. Ale tenhle sport je pro mě pořád stoprocentní vášeň. Mám na něm rád, že to je to v podstatě týmový sport.“

Jaké jsou vaše cíle pro příští sezonu?
„Zatím se to těžko říká, protože stále nevíme, jestli budeme worldtourový tým. Je to nepříjemné. Ale snažím se plánovat na nejlepší možný scénář, že dostaneme pozvánky na největší závody. A pokud to neklapne, najdeme plán B. Sezonu začnu v lednu v Austrálii na Tour Down Under. Pak se uvidí. Nejradši bych se připravil na Tour de France.“

I po těžkém zranění, které jste měl v roce 2019, se netajíte, že je stále vaším cílem uspět na Tour de France. Kde berete motivaci?
„Bojovat s mladými je čím dál těžší. Ale mám pořád spoustu motivace a cítím, že ještě můžu něco dokázat. Ještě jsem neřekl poslední slovo. Na minulé Tour jsem dokázal bojovat o etapové vítězství na Alpe d'Huez, což je velký progres po mém zranění a dává mi to naději. Snad se v příští sezoně ještě posunu.“

Jak vzpomínáte na stoupání na Alpe d’Huez, kde vám fandila i spousta lidí, kteří dřív vašimi příznivci úplně nebyli?
„Nikdy to nebyl můj oblíbený vrchol, neměl jsem na něj dobré vzpomínky. Takže bylo skvělé, že jsem si na něm tentokrát mohl zajet o vítězství. Sice z toho nakonec nebylo prvenství, ale třetí místo bylo cenné.“

Cyklistická sezona je dlouhá. Co si po jejím skončení užíváte nejvíc?
„Čas s mými dětmi a rodinou. Rádi chodíme ven, na túry do hor, plaveme v moři.“

Jsou vaše děti dobří cyklisté?
„Ne skvělí, ale jsou ještě pořád hodně malí, dcera má čtyři a syn sedm roků, takže pořád mají čas. Ale nijak je do toho netlačím, nespěchám na ně. Když si pak cyklistiku vyberou, budu pro ně mít pár tipů.“

Baví je ježdění na kole?
„Ano, užívají si to.“

Máte rád i jiné sporty?
„Baví mě ragby.“

Sám jste ho i hrál?

„Když jsem byl mladší, v jižní Africe. Ale byl jsem na něj moc hubený. Nicméně užívám si jeho sledování, speciálně sedmičkové ragby. V tom fandím Keni.“

Reprezentujete Velkou Británii, ale připadáte si opravdu jako Brit? Přeci jen jste vyrůstal v Keni.
„Jsem Brit, kvůli mým rodičům. Ale mám velmi silné propojení s Afrikou, speciálně s Keňou, protože jsem tam vyrostl, a potom i v Jižní Africe. Takže se v určitém slova smyslu cítím trochu rozpolcený. Vždycky jsem věděl, že jsem britské dítě vyrůstající v Africe.“

Chtěl byste tam jednou opět i žít?
„Kdo ví. Těžko říct, kde skončím po cyklistice. Rád bych bydlel někde, kde budu moci dál jezdit na kole, i když už nebudu závodníkem.“

A co teď, plánujete další výlet do Keni?
„Momentálně ne, ale mám tam stále rodinu, určitě se někdy vrátím.“

Máte i jiné koníčky kromě sportu a rodiny? Jste známý jak milovník divokých zvířat, konkrétně hadů.
(rozesměje se) „Když jsem vyrůstal v Keni, měl jsem už od mala kolem sebe spoustu divoké přírody. Takže i teď někdy sbírám hady kolem silnic, beru je domů, abych je ukázal dětem a něco je o divokém životě naučil. Ale jinak miluju vodní sporty, surfing. Mám rád i jeho motoristickou variantu, elektrický surf. Opravdu si užívám vysokou rychlost. A jinak cokoliv ve vodě.“

V česku je národním sportem lední hokej, to asi pro vás moc není, že?
„Párkrát v životě jsem sice byl na kluzišti, ale jinak ne. Každopádně opravdu oceňuji dovednosti kluků, kteří tento sport dělají.“

Když se ještě na chvíli vrátíme k hadům, v červnu jste si jednoho přivezl z tréninku. Máte ho ještě pořád doma?
„Už ne. Šli jsme se synem na procházku do hor a nechali jsme ho jít zpět do přírody.“

A nějaké jiné zvíře teď máte?
„Ne, žádné jsem zatím nenašel. Máme doma prázdné terárium, které je připravené zase na nějaké další. Chci své děti učit o přírodě, takže je fajn nechat si nějaké na pár týdnů, říct jim o něm toho co nejvíc a pak ho společně pustit zpět do jeho přirozeného prostředí.“

Vaše dcerka nemá z hadů strach?
„Ne ne, nemá problém si hada vzít do ruky. Takže super. Nebojí se jich.“

Teď už vám opět startuje příprava na sezonu. Připadáte si nyní kompletně uzdravený z vašeho zranění nohy?
„Ano. Tato sezona byla první od onoho velkého pádu, kdy jsem cítil, že nemám žádnou bolest nebo slabost. Bylo pěkné jet na Tour a sledovat, jak se věci zlepšují. Ale na konci Tour jsem chytil covid, který mě připravil o moji sílu, a sezona tak pro mě v podstatě skončila. Pokusil jsem se ještě startovat na Vueltě, ale připadal jsem si tam strašně.“

Myslíte, že se můžete zase dostat na vaši nejvyšší úroveň VO2max, tedy jednoho z klíčových ukazatelů pro vytrvalostní sportovce?
„Věřím tomu. Mé VO2max bylo určitě ovlivněno covidem, bylo nižší než předtím. Ale myslím, že je to možné. Každopádně to nemusí stačit, abych byl na úrovni jako Pogačar nebo Vingegaard. Protože sport se mění a styl závodění také. Ale uvidíme. Mojí nadějí je sledovat, jak si vedou starší kluci, jak je Geraint Thomas, stále třetí na Tour, nebo že Valverde a Nibali byli i na konci kariéry stále schopní vyhrávat závody.“

Je teď cyklistika i víc zajímavá, když může bojovat o vítězství víc závodníků?
„Ano, myslím, že je rozhodně mnohem zajímavější pro fanoušky, než když jsme my byli dominantní. Ale když jste jezdec, rádi byste byli opět v dominantní pozici.“

Je tady velká pravděpodobnost, že váš tým dostane příští sezonu divokou kartu na Giro d´Italia. Bylo by to pro vás zajímavé, vrátit se na italskou Grand Tour?
„Určitě. Ale uvidíme někdy v lednu, únoru, kdy se bude rozhodovat o divokých kartách, jestli to bude Giro nebo Vuelta, a podle toho naplánujeme trénink.“

Která trasa, Giro nebo Tour de France, se vám na příští rok líbí víc?
„Popravdě ještě neznám moc detailů, protože nevím, kam dostaneme pozvánku. Takže jsem to ještě podrobněji nestudoval. Nejdřív si počkám, zjistím, jaké možnosti budeme mít, a pak začnu zjišťovat víc detailů.“

Z vašeho vítězného Gira je památná etapa přes Colle delle Finestre. Je to jedna z největších vzpomínka vaší kariéry?
„Určitě. Kdybych měl vybrat nejlepší den na kole ve své kariéře, nebylo by to asi na Tour de France, ale právě tento na Giro d´Italia. Protože do této etapy jsem šel naladěný tak, že je to všechno nebo nic, že do toho musím dát všechno, zariskovat a uvidím, co se stane.“

Byl to takový Fausto Coppi style…
(usměje se) „Ano, trošku. Cítím, že to mohlo závodění trochu změnit. Teď vidíme spoustu kluků útočit už daleko před cílem. Ale na Grand Tour bod útoku takto daleko pořád nebývá. Takže ano, tohle je nejspíš to vítězství, na které budu po své kariéře vzpomínat nejvíc.“

Je možné říct, že teď si cyklistiku užíváte víc, než když jste byl ve Sky, později Ineosu?
„Samozřejmě jsem si to užíval i dřív, když jsem vítězil, byla velká radost vyhrávat závody jako Tour de France. Ale zároveň v tuto chvíli ve sportu nacházím spoustu potěšení. Být součástí týmu, jaký máme, mentorem mladších kluků. Také celý tým je celkem mladý, takže dát občas nějakou radu týmu, jakou cestou jít, abychom byli víc konkurenceschopní na Grand Tours, to mě baví.“

Kdo je vaším cyklistickým hrdinou?
„Měl jsem pár vzorů, když jsem vyrůstal. Ale myslím si, že to byla jiná éra. A když jsem se dozvěděl pravdu o dřívější éře, přestal jsem mít vzory a snažil jsem se dělat věci svou cestou, soustředit se na to, abych co nejlépe závodil. Myslím, že je tady nešťastná část cyklistické historie, ale je to její součástí. Takže jsem se raději rozhodl nemít vzory z této části dějin.“

Nicméně teď se stáváte vy idolem mnoha dětí a mladých cyklistů…
„Je to trošku divný pocit, když se mnou závodí dvacetiletý kluk, jedeme někde uprostřed pelotonu a on mi říká: ‚Ty jsi můj idol.‘ Přitom třeba útočí a já musím šlapat, abych se s ním udržel. Ale je příjemné vidět, že můžete někoho ovlivnit.“

Cyklistika se vyvíjí. Myslíte, že se bude ještě někdy závodit bez vysílaček a sluchátek, která jsou dnes kromě MS a ME běžnou součástí?
„Podle mě by se bez nich jezdilo bezpečněji. Teď má každý sportovní ředitel plno informací a hrne je na vás, víte všechno, kdy přijde most nebo zatáčka. A to proto, abyste jeli rychleji. Jenom abyste byli vpředu bez ohledu na to, co se děje za vámi. Posledních sto kilometrů to je vždy obrovský boj, a vlastně většinou o nic. Přitom právě tady z toho honu o pozice často pramení pády. Bez vysílaček by to bylo klidnější a bezpečnější. Anebo to pojměme jinak: otevřeme rádio kanály fanouškům. Cyklistika bude jako formule 1. To by byl obrovský přínos pro náš sport, lidi by si naladili rádio a poslouchali, co se děje v pelotonu. To by přece bylo fantastické.“

Poslední měsíc jste hodně cestoval – Singapur, Japonsko, Praha. Baví vás to ještě, nebo to berete jako součást práce?
„Částečně práce, ale taky potěšení. Jsem rád, že mohu být ambasadorem. V Evropě se sport ohromně rozrostl, ale mě těší vidět rozvoj i v jiných částech světa, třeba v Africe. Vyrostl jsem v Keni a myslím, že má obrovský potenciál. Podívejte se na tamější maratonské běžce, jaké veliké vytrvalostní předpoklady mají. Ale cyklisti tam nejsou žádní, protože chybí základní infrastruktura. Je takovým mým snem do budoucna pomoci nějaké takové zemi.“

Jako sportovní ředitel afrického týmu?
„Možná.“

Anebo z vás bude maratonec? Řada cyklistů ho po kariéře úspěšně zvládla.
„To si nemyslím. Moc neběhám. Naběhal jsem se totiž dost v Keni, než jsem začal jezdit na kole. A prosadit se v běhu v této zemi je docela obtížné, však víte, ti kluci u nás jsou dobří. Běžet maraton je náročné, cítíte to aspoň týden. Ale odjet celou Tour je taky hodně těžké.“

V Praze jste sice strávil jen den, takže jste toho moc nestihl. Ale i tak, jak se vám u nás líbilo?
„Byl jsem tu poprvé, je to nádherné město. Tolik památek, architektury, úžasná atmosféra, z níž dýchá historie. Budu se sem muset vrátit s rodinou a víc ji objevit a poznat. Už je tady cítit vánoční atmosféra. Já mám Vánoce rád, ale v Africe jsem je nezažil v tak chladném počasí. Letos zůstaneme s rodinou na jihu Francie, ale možná je příště vezmu a přijedeme sem.“

Froome v Praze! Dražil relikvii z Tour, Andrle mu zakázal zmrzlinu

CyklistikaRomana Barboříková29. listopadu 202220:55

Froome je zpět! A chystá ještě větší akci, prozradil sportovní ředitel

Tour de FranceRomana Barboříková14. července 202221:14