Je považován za největší talent současné české cyklistiky. Mathias Vacek si v neděli poprvé vyzkoušel úchvatnou atmosféru a trať klasikářského monumentu Kolem Flander, tento víkend ho zase čeká premiéra na nejslavnějších kostkách při Paříž - Roubaix. Sám si ale dobře uvědomuje jedno. „V závodech teď vidím, že zkušenosti mi chybí, obzvlášť na klasikách.“ Náročný styl závodění ho ale baví. „Jeli jsme tam od začátku bomby, ale to je způsob závodění, který mi bude sedět,“ říká teprve dvacetiletý cyklista.
Byla to jeho velká premiéra. A po nedělní klasice Kolem Flander Mathias Vacek mohl prohlásit: „To bylo neskutečné, zatím největší závod, co jsem kdy jel. Náměstí na startu bylo narvané lidmi, v kopcích jsme neslyšeli vysílačky.“ Rodině ale raději řekl, ať zůstanou doma, chtěl se soustředit na závod. Stejné to bude i teď na kostkovém Pekle severu, na které se už moc těší. „Vždycky jsem ho chtěl vyhrát, tak doufám, že se mi to jednou povede. Ale teď počítám i s puchýři na rukou,“ usmívá se mladík se zajímavou minulostí.
Máte za sebou první monument kariéry, tedy závod Kolem Flander. Jaké jsou ještě stále čerstvé dojmy?
„Bylo to neskutečný, celý ten zážitek. Nejen závod sám o sobě, ale všechno okolo, atmosféra. To se asi nedá s jiným závodem srovnat. Těch fanoušků, co tam bylo, fakt neuvěřitelný. Ale taky to byl asi nejtvrdší závod v mé kariéře. 270 kilometrů, jestli se nemýlím, byly to nejrychlejší Flandry v historii (průměr 44,08 km/h). Od začátku jsme jeli bomby, snažil jsem se naskočit do úniku, ten odjel až po nějakých sto kilometrech, takže jsem tam ztratil dost energie. Ale jinak kondice byla výborná a myslím, že kdybych nepřišel o tolik energie předtím, tak bych dojel ještě líp (65. místo). Hlavní bylo taky, že jsem nespadl, protože pádů bylo hodně, bylo to hodně hektický. Nakonec byla v týmu spokojenost.“
Zmiňoval jste fanoušky. Díky nim to musela být docela síla už v Bruggách na startu při týmových prezentacích, že?
„Přesně tak. Náměstí bylo úplně narvané, všude spousta lidí. Tady v Belgii je vidět, že to fakt prožívají. Nejel jsem Tour de France, ale myslím, že tady je ještě lepší atmosféra než na Grand Tours.“
Co v kopcích? Mnozí říkají, že když tam člověk jede, má z toho až husí kůži.
„To určitě. Navíc diváci jsou jedna věc, druhá jsou pak samotné kopce. V televizi se zdá, že to není až tak prudké. Ale
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
