Štybar už po operaci jezdí. Závodil s tátou a stále chce na Vueltu
Spousta fotek s fanoušky, rozhovory. Tak jako běžně na závodech si Zdeněk Štybar připomněl tento pocit o uplynulém víkendu. Poslední měsíc byl nuceně mimo takový shon, který do jeho života patří už dlouhou řadu let. Kvůli operativnímu řešení endofibrózy ilické (kyčelní) tepny byl víc než pět týdnů bez závodů. Teď si jeden střihnul jako doprovod svého táty přímo v Praze a středních Čechách. Prozradil také, jak moc si musí dávat pozor a jak to vidí s opravdovými závody.
V pátek to bylo pět týdnů od operace. A jak Zdeněk Štybar teď prozradil, šlo už o druhý zákrok. Přesněji operaci i druhé nohy kvůli endofibróze ilické tepny. Jde o onemocnění, které v poslední době stále častěji postihuje právě profesionální cyklisty, kterým znemožňuje podávat takové výkony, na které byli dřív zvyklí a jaké by od sebe očekávali.
V případě jednoho z nejlepších českých cyklistů však šlo o problém v obou nohou. „Když jsem to říkal týmovému doktorovi, Italovi, tak ten na to: Due?!! No possible, no possible! Ono to má totiž ještě jednu stránku. Běžně je to tak, že udělají jednu nohu a tři měsíce nato druhou. A mně udělali ve středu jednu a v pátek druhou,“ vyprávěl závodník, který operaci podstoupil v belgickém Genku.
Víc než týden už také jezdí na kole, ale zatím hodně opatrně. „Zatím to ještě není úplně ideální. V pátek to bylo pět týdnů po operaci druhé nohy. Doktoři mi řekli, abych byl opatrný, takže jsem hned jel dvě hodiny,“ usmál se.
Při operaci měl i štěstí v neštěstí. „Původní plán byl, že mi to říznou v oblasti kyčle ze shora a zespoda, ale při finální kontrole zjistili, že je ta uzlina trošku výš, takže mi to řízli z obou stran v podbřišku. To mě možná zachránilo, že to není až tolik porušené. Musím teď ale dávat bacha hlavně na břišáky, musím být opatrný.“
I když nařiďte to profesionálnímu cyklistovi… „Ve čtvrtek jsem jel necelé dvě a půl hodiny kolem Stříbra tam v těch kopcích, takže jsem hned vyzkoušel tři minuty jet aspoň 300 wattů, což není nic. Říkal jsem si: Zkusím to. Ale odpoledne jsem si musel lehnout, protože mě to bolelo. Takže to ještě není úplně ono. Musím respektovat nějaké rekonvalescenční období. Ale řekli mi, že dva týdny, takže teď už jen týden v klidu a pak už bych mohl začít normálně fungovat. Ale do jaké míry to bude, nedokážu vůbec odhadnout,“ pokrčil rameny sedmatřicetiletý sportovec.
V sobotu si alespoň částečně připomněl atmosféru závodů. Jako ambasador se zúčastnil podniku l´Etape Czech Republic by Tour de France (závod amatérů pod hlavičkou nejslavnějšího podniku planety). Ovšem v trochu jiné roli. Dalo by se říci, že dělal domestika svému tátovi, se kterým absolvoval trasu dlouhou 66 kilometrů.
Hned v jejích úvodních kilometrech Štybar starší píchnul zadní kolo, a tak si společně zahráli i na mechaniky a syn se pak snažil svého „lídra“ dotáhnout co nejblíž k již ujeté skupině. Sám si ale ještě větší výkony dovolit nemůže. „Jen to, co mi povolí noha a břišáky. Musím dávat bacha, abych to nepřehnal. Teď mi jde hlavně o to se do toho postupně dostat. Ale když jsem jel do kopce ve Stříbře, tak jsem si říkal, že to bude tvrdá cesta dostat se zpátky na vrchol,“ uvědomuje si moc dobře realitu.
Ani tak ale neztrácí naději vrátit se už na letošní španělské Vueltě (od 26. srpna). „Minulý týden jsem říkal, že by snad bylo možné chytnout ještě Kolem Polska (od 29. července). Já už nemám čas. Mám to hop nebo trop. Protože v mým věku, bez smlouvy… Takže to budu muset risknout a jít do toho s tím, že je to dobře udělané, vydrží to a budu moct normálně trénovat a závodit. Vím, že to bude velký risk. Ale na druhou stranu abych čekal někdy do října, než bych začal závodit, to mě nebude bavit,“ narazil na dalším problém, který je smlouva v týmu Jayco AlUla momentálně platná pouze do konce tohoto roku.
