Humbuk pro nic? Cyklistika řeší užití oxidu uhelnatého, přiznal ho i Pogačar
Může to být potenciálně doping? Nebo to může jedněm přinášet výhodu, na kterou ostatní nebudou mít finanční prostředky? Proč se vlastně kolem metody měření celkového množství hemoglobinu v krvi (CO rebreathing) některých profesionálních cyklistů v čele s Jonasem Vingegaardem a Tadejem Pogačarem strhl takový humbuk? Nad tím kroutí hlavami i řada odborníků, kteří na první dvě otázky odpovídají záporně. O co vlastně jde a proč se šéf Mezinárodní cyklistické unie tolik zasazuje o zákaz používání této metody?
Jakmile se v cyklistice objeví něco podezřelého či neznámého, vzbudí to vždy velký rozruch. S historií, jakou tento sport má, se zkrátka není moc co divit. Stejně je tomu i u metody CO rebreathing, neboli vdechování oxidu uhelnatého.
Zprávy o jejím využívání ve vrcholové cyklistice se objevily během poslední Tour de France. Tehdy ji přiznaly i největší hvězdy současné cyklistiky Jonas Vingegaard, potažmo celý tým Visma-Lease a Bike, a také Tadej Pogačar (UAE Team Emirates). Ten nejprve na tiskové konferenci prohlásil, že nic takového nezná. O den později, poučen svým týmem, také připustil, že tuto metodu měření hemoglobinu v krvi během vysokohorského kempu použili, jen nevěděl, o co přesně jde, tudíž to nemohl potvrdit už dřív. Navíc prý měření ani nedokončili.
Právě vysokohorská příprava je tou, kde se metoda vdechování oxidu uhelnatého těmito týmy a ještě také druhodivizním celkem Israel-Premier Tech používala. Podle expertů ale v medicíně, i té sportovní, nejde rozhodně o nic nového.
„Díky profesoru Lundbymu z Kodaně, jehož zařízení je schváleno jako produkt pro zdravotnictví, se to snad, a to je jeho cíl, začne používat k cílenější léčbě anémií. Doteď se používal čistě krevní obraz, což nebylo tak přesné, protože neurčí množství krve v těle. Ale díky tomuto zjistíte, jestli je krve dostatek, ale je řídká, nebo je jí nedostatek. Potom už můžete léčbu cílit přesněji,“ vysvětluje původní účel metody Vojtěch Hačecký z Centra sportovní medicíny.
Jaký je význam pro sportovce?
Ve sportu lze pak díky CO rebrathingu velmi přesně zjistit strukturální adaptaci sportovce na trénink. „Protože i v tréninku můžete pracovat s množstvím krve a tak dále,“ dodává Hačecký.
Důvod, proč týmy využívaly metodu na vysokohorských soustředěních, byl ten, že chtěly tyto kempy co nejvíc optimalizovat. Měření, aby měla smysl, se musela provést na začátku a na konci soustředění toto už u Pogačara neproběhlo), aby bylo vidět, jaký je rozdíl v tzv. tHb-mass, čili celkovém množství hemoglobinu v krvi.
„Doteď se sportovci dělili na responders a non responders. Byli lidi, kteří se považovali za non responders, že když vyjeli do výšky, tak jim tHb-mass nahoru nevylezlo. Ale když se začalo rozklíčovávat, co tam dělají, jak tam jedí, jak tam spí, jestli byli zranění a podobně, přišlo se na to, že když eliminujete chyby, které mohou nastat, tak více méně každý je schopný ve výšce reagovat tak, aby se hemoglobin zvýšil. A tato metoda to pomáhá kvantifikovat,“ přibližuje Hačecký.
Týmy tak u daného jedince měly k dispozici množství hemoglobinu, z něhož vyčetly, zda soustředění pomohlo vytvořit podmínky pro lepší výkon. Pokud ano, věděly, co konkrétně se na soustředění dělalo. „Pak si tam řekli: Pojďme to zkusit zopakovat. Jenže nikdy to nereplikujete úplně a nemusí to tak fungovat. V tu chvíli přemýšlíte: Co tedy bylo jinak? A odpovíte si: Ok, takže příště si musíme dát pozor, aby se nestalo tohle... Takto musíte přistoupit ke každému jednotlivci,“ dodává sportovní analytik.
Sám ale velkou pozornost zaměřenou na tuto metodu po Tour de France nechápe. „Je to trošku hon na čarodějnice,“ kroutí Hačecký hlavou. A stejného názoru je i vedoucí lékař Centra sportovní medicíny Jiří Dostal.
Jako doping? Nepoužitelné
Na metodu upozornil během Tour server Escape Collective, podle kterého by se agresivnější forma vdechování oxidu uhelnatého mohla považovat i za doping, tedy něco, co nepřirozenou cestou pomáhá zvyšovat výkon sportovců.
„Tohle rozhodně výkon sportovců nezvyšuje. Když máte nesportující lidi, které budete oxidem uhelnatým přiotravovat, když hodně zjednoduším princip, celý den, po dobu asi 14 dní, tak dojdete do fáze, kdy jim to opravdu vyplaví více erytropoetinu z kostní dřeně a tělo se to bude snažit nějakým způsobem kompenzovat. Tito nemocní lidé plyn přidýchávají asi pětkrát nebo šestkrát denně. Tam to asi pozitivní efekt má. Ale u toho zase nejde sportovat. A nikdo z profíků si nemůže dovolit nejezdit na kole 14 dní, a ještě několikrát za rok,“ upozorňuje Hačecký. Právě vdechování oxidu uhelnatého pět až šestkrát denně by se dalo považovat za zmíněnou agresivnější formu.
Věcí, která asi každého napadne jako první, je, jak vůbec někdo může vdechovat smrtelně jedovatý plyn? Oxid uhelnatý je ale nebezpečný až v koncentracích nad 20 %, zatímco v této metodě se využívá mnohem nižší koncentrace, okolo 4,5 %.
Než vdechovat jedovatý plyn, který je navíc obtížně k dostání a jeho získání vyžaduje spoustu povolení, jsou zde mnohem dostupnější metody. „Výrazně efektivnější je třeba trénink v horku. Ten zakázat nemůžete a bude tam výrazně lepší účinek na stimulaci tHb-mass. Ano, je to manipulace s krví, ale tou je vlastně jakýkoliv fyziologický trénink. Základní adaptace na vytrvalostní trénink je totiž zvětšení objemu krve,“ říká Hačecký.
Šéf cyklistiky žádá zákaz
Přes všechna tato fakta se snaží šéf Mezinárodní cyklistické unie (UCI) David Lappartient inhalaci CO v cyklistice zakázat. Nejprve vznesl požadavek na Mezinárodní antidopingovou agenturu WADA.
„Což je vlastně paradox. Tato metoda totiž původně byla vyvíjena pro WADA panem profesorem Schmidtem z Německa. Ale vyžadovala spolupráci daného subjektu, což se u dopujících úplně předpokládat nedá,“ poukazuje český expert.
WADA ale k zákazu zatím nepřistoupila. „Neexistuje obecná shoda na tom, zda CO může mít vliv na zvýšení výkonnosti, a v současné době neexistují dostatečně spolehlivé údaje, které by tato tvrzení podporovaly,“ stálo v prohlášení WADA. A tak hledá Lappartient další cesty, už na úrovni UCI. Ale proč vlastně, když ke zvýšení výkonu podle odborníků nedochází?
„Nejspíš proto, aby si udrželi pozitivní obraz boje proti dopingu. Protože vznikla spousta otázek, a spousta lidí na ně neuměla odpovědět,“ myslí si Hačecký.
UCI by neuspěla ani s argumentem, že jde o tak drahou metodu, že by si ji nemohly dovolit všechny týmy, a tudíž by neměli všichni stejné podmínky, o což se unie zasazuje. Pro běžného člověka se totiž sice nejedná o levné vyšetření (200-250 euro, tedy zhruba do 6300 korun), ale v rozpočtech worldtourových týmů (těch z 1. divize) nejde o sumy, které by neunesly.
Podle Hačeckého by z pohledu UCI mohla být cesta zakázat využívání metody mimo schválená zdravotnická zařízení. Ať už celá věc skončí jakkoliv, třeba tým UAE Emirates už raději od této metody, kvůli všem debatám okolo, prý raději upustil.
