Vacek je před klasikami sebevědomý: Mám formu, očekávání jsou velká
Je to tady. Pro mladé české cyklisty přichází další velká šance - jarní klasiky. A Mathias Vacek je připraven. Ve svých teprve 22 letech je tím, na koho jeho celek spoléhá. „Už jsme ve fázi, kdy mě tým staví jako jednoho z lídrů na tyhle závody,“ potvrzuje Vacek a zároveň dodává, že se této role nebojí. Ví, že je ve formě. Už v sobotu si to ověří v drsném belgickém terénu při ‚otevírací klasice‘ Omloop Nieuwsblad.
Bezpochyby patří k velkým českým cyklistickým talentům. Mathias Vacek to potvrdil už loni při premiéře na podniku Grand Tour, kdy při úvodní časovce na Vueltě sahal po vítězství v etapě, nakonec byl druhý. I v této sezoně už stihl ukázat, že se posunul zase o kus dál. Sice byl také součástí trapasu v závodě v Portugalsku, kde vinou pořadatelů část pelotonu odbočila jinam než na cílovou rovinku, ale to je zapomenuto.
Teď jsou před ním jarní klasiky. Atraktivní jednodenní závody často v nevlídném terénu i počasí, které umí zaskočit i takové hvězdy, jako Wout van Aert, dříve Peter Sagan nebo i Zdeněk Štybar. „Klasiky vždycky něčím překvapí,“ uvědomuje si jezdec týmu Lidl-Trek.
Začíná klasikářské jaro, kde máte hodně nabitý program. Jak se před jednorázovkami cítíte?
„Kondičně se cítím dost dobře. Jel jsem tři závody - Valencii, Figueiru a nedávno Algarve. I příprava proběhla podle plánu. Takže se cítím fakt dobře, jsem na klasiky motivovaný. A myslím, že mám formu na to, abych bojoval o nejvyšší příčky.“
Co říká na váš růst trenér, kterého v týmu Lidl-Trek máte už tři roky?
„Je spokojený. Postupně kondičně rostu. Po loňské Vueltě je tam vidět ještě dost zlepšení. Musím říct, že na soustředěních jsme absolvovali různé testy a vypadá to všechno fakt super. Dokážu ta čísla prodávat i v závodech, což je pro mě nejdůležitější. Zatím jsem se v závodech cítil dobře. I na klasiky jsem připravený a uvidíme, co přinesou. Je totiž třeba říct, že na klasiky člověk nedokáže být nikdy dostatečně připravený, vždycky něčím překvapí. Ale udělal jsem pro to teď všechno, co jsem mohl. Soustředil jsem se na tréninky, na práci, kterou jsem odváděl. Všechno v přípravě se sešlo výborně.“
Takže nakonec asi jedinou komplikací v ní bylo oznámení vašeho bratra Karla, že ukončí kariéru? Protože jste spolu hodně trénovali.
„Samozřejmě to nebylo úplně příjemné. Celý život jsme zvyklí spolu trénovat, trávit společně čas na kole. Ale brácha se s tím srovnal dobře, i se mu ulevilo. Protože není jednoduché bojovat o kontrakt a být pořád v nejistotě. Teď už má práci a pouští se do další části života. Myslím, že najde i mimo kolo svoji cestu, se kterou bude spokojený. A já se budu soustředit dál na svoji kariéru a dám tomu všechno. Výsledky a vše kolem jsou i jeho zásluhou a jsem vděčný, že jsme mohli takto spolu jezdit a trávit aspoň část kariéry. Naše cesty se teď rozdělily, ale pořád jsme si strašně blízcí a podporujeme se, což je nejdůležitější. Přeju mu, aby měl v další části života co nejvíc hezkých momentů.“
Start sezony byl u vás trochu jako na houpačce. Na Valencianě jste slavili výhru v týmové časovce, pak jste ale závod kvůli pádu nedokončil. Je už vše v pořádku?
„Je to tak. Valenciana začala výborně výhrou. I druhá etapa se mi povedla, dokázal jsem v kopci udržet žlutý dres. Ale ve třetí etapě jsem měl špatný pád, trochu jsem si při něm poranil rameno, ve kterém jsem měl natržený sval. Takže bylo lepší odstoupit a nic neriskovat. Měl jsem čas regenerovat a chodit na fyzioterapie, kde mi to dali trochu dohromady. Pohyblivost nebyla taková, jakou jsem si představoval, trvalo to až do Algarve. Ale snažil jsem se pro to udělat maximum. Musím říct, že jsem si dokázal dost odpočinout a zregenerovat a postupně se to lepšilo. Pak už všechno bylo v pohodě a dokázal jsem normálně závodit.“
