Pogačar znovu králem, na kostkách Flander zlomil soupeře. Po 50 letech zvítězil šampion Tour
V dresu mistra světa, ale pomyslně i ve žlutém trikotu úřadujícího šampiona Tour de France. Tadej Pogačar podruhé ve své kariéře ovládl slavnou monumentální klasiku Kolem Flander. Povedlo se mu tím dosáhnout toho, co naposledy zvládl před 50 lety legendární Eddy Merckx. Týden před další cyklistickou modlou Paříž-Roubaix tak Slovinec ukázal, že je ve skvělé formě. Soupeřům včetně obhájce Mathieu van der Poela se utrhl přesně tam, kde to všichni čekali. Na jeho útok ale nikdo reagovat nezvládl.
7:7. Takové bylo skóre vyhraných monumentů mezi Tadejem Pogačarem a Mathieu van der Poelem před nedělním závodem Kolem Flander. Ten poslední (Milán-Sanremo) ovládl Nizozemec ve sprintu. A právě k této koncovce věděl muž jedoucí v bílém dresu s duhou, že nesmí nechat dojít tento závod. Ve sprintu je totiž jeho rival z klasik mnohem silnější.
Cílem týmu UEA Emirates XRG bylo očividně opět udělat den pro ostatní velmi těžký. Jenže týmovou taktiku trochu překazily pády.
„Takticky to pro nás bylo komplikované, také proto, že jsme museli čekat na závodníky, kteří tam spadli,“ řekl týmový boss Mauro Gianetti a potvrdil následně i Pogačar.
Ovšem v jednom z takových pádů skončil na zemi také Van der Poel, který pak s pomocí jednoho týmového kolegy musel dojíždět peloton a postupně se jím propracovat vpřed. Povedlo se a v samotném závěru jakoby vůbec nebylo znát, že jej během dne nějaký pád postihl.
Pogačarovi kolegové se ale dojížděním po krizových situacích dost vyčerpali a 60 km před cílem už byl jejich lídr bez týmové podpory. To už ale bylo těsně pod klíčovým úsekem po kostkách, jenž vedl místy do velmi nepříjemného kopce - Oude Kwaremontem. Pogačar se tam po straně prosmýkl a snažil se ujet pelotonu. Za ním se hned vyvezl Wout van Aert i jeho týmový parťák z Visma-Lease a Bike Matteo Jorgenson, následoval je i Mads Pedersen, po chvilce dojel i Van der Poel.
Po kostkovém úseku Pogačar polevil, ale tempa vepředu se chopil Van der Poel a poté začali střídat i jezdci Vismy, takže se vytvořila skupina favoritů.
Krátce po Kwaremontu tradičně následuje další nepříjemný hellingen, čili stoupavý sektor po kostkách s názvem Paterbegr. V prudké pasáži Van der Poel s Pogačarem získali výhodu. Nejblíž dvojici byl Pedersen, jenž je po chvíli dojel. Mezitím dál klesal náskok úniku, který se vytvořil už v dřívějších fázích. K trojici se ale za chvilku přidali i Jorgenson, Van Aert a navíc Jasper Stuyven.
Při zmínce Koppenbergu, který má maximální sklon až 22 %, se mnohým vybaví minulý ročník Flander, kde za mokra museli mnozí závodníci kola tlačit. Do tohoto sektoru vlétli první Pogačar, Van der Poel a Pedersen, kteří měli zase navrch oproti ostatním ze skupiny, navíc dojeli i členy úniku. Pedersen ale začal ztrácet.
Tým Visma měl vepředu, stejně jako ve středu na závodu Napříč Flandry, znovu tři závodníky, i když tentokrát už ne v takové převaze. Ale zatímco před pár dny plán Van Aerta zvítězit až v závěrečném sprintu totálně selhal, tentokrát zvolili taktiku, kterou neuplatnili tehdy, a začali nastupovat.
Závod pak pokračoval v dost podobném duchu jako do té doby, tedy co kostkové stoupání, to útok Pogačara následovaného nizozemským stínem MVDP.
Pak ale přišlo na řadu to, na co se mnozí těšili od samého startu. Závěrečný výjezd úseků Oude Kwaremont a Paterberg. Jako první se od skupiny odpoutal Van Aert, ale jeho cíl byl zřejmý – vytvořit si náskok, aby v kopci neztratil kontakt se soupeři. Zatímco Pogačarův plán byl také jasný, ale úplně jiný. Chtěl si už tady vytvořit rozhodující náskok.
„Plán byl vyrazit na Kwaremontu, a podle toho jsme jeli,“ potvrdil později i sám úřadující světový šampion a také vítěz posledního ročníku Tour de France.
Je známo, že co Pogačar řekne, to také udělá. Takže na Kwaremontu při jeho posledním průjezdu se pořádně opřel do pedálů, a najednou začal získávat metry nejen na ostatní členy skupiny, ale hlavně na největšího soupeře Van der Poela. Ten jakoby se po chvíli zlomil, podobně jako v roce 2023, kdy také zvítězil slovinský cyklista.
Pogačar: Navzdory pádům jsem na tým moc hrdý
Na konci úseku měl Pogačar náskok 12 sekund. Paterberg už si vyjel osamocen. V závěrečných kilometrech náskok postupně navyšoval, 6 km do cíle už to bylo skoro 40 sekund. Bylo tak jasné, že si jede pro výhru.
„Cíl byl samozřejmě vyhrát, ale nakonec je těžké to zrealizovat. Jsem moc hrdý na tým i přesto, že jsme měli smůlu na pády. Nakonec bylo všechno dobré a jsem moc rád, že jsem vyhrál v tomto dresu. I po pádech se všichni snažili vrátit zpátky a podpořit mě. Myslím, že jsme předvedli perfektní závod,“ chválil pak jeden z nejlepších cyklistů planety i své kolegy.
O druhé místo si to rozdali ve sprintu Van der Poel, Van Aert a Pedersen, přičemž nejlépe ho zvládl lídr týmu Lidl-Trek Pedersen, kterému byl v úvodu dne k ruce také Mathias Vacek, jenž po nemoci dojel na 80. místě.
Za týden je na programu další kostkový monument Paříž-Roubaix. Ačkoliv to tým původně neplánoval, Pogačar si prosadil účast i tam. „Je to ale úplně jiný závod. Každopádně přijímám tuto výzvu. Flandry mi sedí lépe, ale s formou, jakou nyní mám, bych se měl minimálně pokusit o výhru i tam,“ řekl muž, který se i nadále svými výkony zapisuje do historie.
Posledním závodníkem, který vyhrál Flandry, a byl přitom úřadujícím šampionem Tour de France, totiž nebyl nikdo jiný než legendární Eddy Merckx, a to v roce 1975.
