Kopka: Orientoval jsem se i podle hovínek

O život mu šlo nesčetněkrát. Za závod zaplatil kolikrát i půl milionu. Čím byl odměněn? Přežitím! To je zlatá medaile a cíl jeho cest.

Jde vám každou chvilku o život, proč to vlastně děláte?
„Je to kolo, závodění, obrovské dobrodružství, poznání sebe sama, lidí, co v těch oblastech žijí. Adrenalin s vámi dělá neskutečné věci a žene člověka dál, než je kolikrát schopen."

O co v těch závodech vlastně jde? Co můžete vyhrát?
„Tam nejde o vítězství. Každý se soustředí na to, aby přežil. Kdo vyhraje, je nepodstatné."

Zažil jste šedesátistupňové mrazy, obrovská vedra, nepředstavitelné vysílení. Kdy vám bylo nejhůře?
„Je pravda, že jsem na Aljašce mohl umrznout. Propadl jsem se ledem. Byl to fakt průser. Nejtěžší je v těchto závodech psychika. Nejhůř mi bylo před závodem. Když jsem věděl, co mě čeká, popadla mě strašná deprese. Zlomí vás samota."

Jan Kopka

Narozen: 2. 9. 1963 Vzdělání: strojní inženýrství Stav:rozvedený, žije s přítelkyní a dvěma dětmi v Jablonci nad Nisou Napsal dvě knihy:Cyklistickým peklem a Ve spárech Aljašky.

Kolikrát vám šlo o život?
„To hrozí při těch ultramaratónech skoro pořád. Jdete spát a ráno se už nemusíte vzbudit. Člověk si to ani neuvědomuje."

Stalo se, že někdo v těchto soutěžích zahynul?
„Pokud vím, ještě nikdo nezahynul. Je to zázrak."

Co divoká zvěř? Z té strach nemáte?
„Někde jsou krokodýli, někde jedovatí hadi, či pavouci. Na Aljašce nebo v Kanadě byli medvědi a vlci. Ty přes den nevidíte, v noci jim ale všude svítí oči, motají se kolem vás, ale neútočí, mají z lidí strach. Nejhorší jsou losy. Váží několik set kilo a jsou nevyzpytatelní. Před tím závodem tam los rozšlapal jednu lyžařku. Nic z ní nezbylo. Zadupal ji do země. Ani identifikace nebyla možná!"

To je strašné. Jak se na takové závody dá připravit?
„Po fyzické stránce stačí trénovat. Uvažoval jsem, že bych se zavíral do mrazáku, ale nakonec jsem to neudělal. Nejhorší je stejně ta psychika a na deprese se připravit nedá."

Jak takové soutěže vlastně probíhají, kdo je organizuje?
„Třeba tu Aljašku organizují dva lidé. Když tam umřete, tak se to ani nikdo nedoví. Nikdo o vás nic neví. Když dorazíte do cíle, zavoláte jim a řeknete, jsem v cíli. Tím to končí."

Jak se na cestách orientujete?
„Vysílačky většinou nefungují. Vždycky je třeba se dostat do nějakého předem naplánovaného bodu, vesnice. Někdy jsem se orientoval i podle psích hovínek. Ty neomylně označovala cestu k lidským obydlím."

Na kolik takový závod přijde?
„I na půl milionu korun. Oblečení, kolo, startovné, letenka. Není sranda ty peníze od sponzorů sehnat. Z vlastního si zaplatím tak třetinu."

Co už jel:

* jako první Čech absolvoval Crocodile Trophy v Austrálii (přes 2000 km v šedesátistupňových vedrech) * TransAlp (etapový závod napříč Alpami) * Dolomitenman (štafetový závod družstev) * Great Divide Race (nonstop závod, 4000 km na horských kolech z Kanady do Mexika) * Iditarod Trail Invinational (zimní závod přes Aljašku) * La Ruta (etapový závod v pralesích a džunglích napříč Kostarikou)

Co je nutné si vzít, abyste trasu zvládl?
„Člověk si veze jídlo na tři dny a věří, že se dostane někam do další vesnice, kde doplní zásoby. Někdy se to o další tři dny protáhne. Zatím se mi nestalo, že bych někde lovil zvěř, nebo jedl kořínky."

Existuje v tomhle sportu doping?
„Dopovat je nesmysl. Dopingem tělo posunete ze začátku nad limit a pak na konci už to nezvládne."

Jak se závodí?
„Jezdí se ve dne i v noci. Dvacet hodin se závodí a čtyři hodiny spí. Někdy člověk jede, dokud může. Za šest dnů jsem třeba shodil deset kilo."

A ženě nevadí, že vám jde kolikrát o život?
„Takhle. Byl jsem ženatý a ženu už jsem dlouho neviděl. Žiji teď s přítelkyní už přes osm let. Strach o mě má. Když jsem byl na Aljašce, tak o mě několik dní třeba vůbec nevěděla. Neměnil bych s ní. Musí to být hrozný pocit."

Zažil jste toho už hodně. Co chystáte teď?
„Začínám pracovat na jednom projektu. Chtěl bych udělat nějaký ultramaraton bez zabezpečení v Evropě, aby byli všichni odkázáni jen na sebe."