TRENDY: Horské kolo dává majiteli volnost
Dobré horské kolo dává majiteli volnost. Neplatí to jen pro jízdu, ale také pro nákup. Lze ho složit podle vkusu do posledního šroubku, stejně tak vás může skvěle vozit hotový stroj přímo z továrny. Cyklistický hobby sport je dnes tak daleko, že volba záleží jen na vašich finančních možnostech.
Vybrat horské kolo je v zásadě velmi jednoduché. Stačí naslepo zapíchnout prst do katalogu zavedené značky, která dodává výrobky profesionálním MTB týmům. Značka přitom zpravidla nehraje klíčovou roli. Rámy se vyrábí až na výjimky (např. americký Canondale nebo český Duratec) na Tchaj-wanu a v Číně, kde mají firmy továrny a výrobní postupy se liší pouze v detailech. Rozdíl tak tvoří osazení kola.
Dobrý pocit z jezdění můžete mít na stroji za osm i za dvě stě tisíc. Proto je dobré pokládat si před nákupem čtyři základní otázky: Kolik peněz za něj můžu utratit? K čemu mi bude sloužit? Kde ho budu používat? Jak často na něm hodlám jezdit?
Po odpovědích však díky dnešní široké nabídce můžete mít stále pocit, že svůj ideál najdete mezi levným zbožím v supermarketu. Tuhle myšlenku zavrhněte. Pokud stojí kolo podobně jako dobré boty, nemůže mít kvalitu. Komponenty zkrátka nefungují dobře a mají malou životnost. Do velkoobchodů se dodávají zpravidla stroje, jež vydrží maximálně popojíždění z bodu A do bodu B na vesnici. Funkci horského kola do terénu rozhodně neplní.
„Mám zkušenosti, že laik nepozná, když má špatné kolo. Nevíte-li, co potřebujete, zajděte do specializované prodejny a vyberte s odborníkem to nejlepší, na co máte peníze,“ říká biker Radim Kořínek, který provozuje cykloprodejnu v Olomouci.
Je samozřejmě spoustu lidí, kteří vám budou chtít prodat to nejvýhodnější pro ně a ne pro vás. Proto se obchodníka na všechno ptejte. Třeba i na to, na čem sám jezdí a proč. Odpověď vás musí uspokojit a zároveň je dobré cítit, že dotyčný nedělá zbytečně chytrého.
Odborník je schopen poradit i v případě, že na svůj vysněný kousek nemáte peníze. Zároveň však nepočítejte s tím, že za méně než osm tisíc pořídíte kolo, na kterém vám bude dobře. „Průměrní cyklisté a výletníci, kteří najedou ročně kolem 1 500 kilometrů, si nejčastěji pořizují kola přibližně za patnáct tisíc. V této kategorii mohou i do těžšího terénu a osazení už je kvalitní,“ tvrdí Tomáš Smička, prodejce kol z obchodu trinnity.cz.
Pro rekreační ježdění nedělejte z nákupu kola vědu. Pamatujte: hobík nemusí přemýšlet nad každým detailem. Má výhodu, že to za něj udělali vývojáři v továrně.
„Existuje široký výběr hotových kousků a vyjde to daleko levněji než kolo, které si budete stavět sami. Sestavování se vyplatí u dražších modelů, které stojí jako ojeté auto. Doporučuji spíš koupit sériový výrobek a pak si na něj dokupovat různé vychytávky podle vlastní potřeby,“ doplňuje Smička.
Pozornost věnujte základním parametrům. Velikost rámu musí odpovídat vaší výšce. Nejlépe to poznáte, když si ke kolu stoupnete a od rozkroku k rámové trubce máte mezeru zhruba 5-10 centimetrů. Trendem posledních let jsou dámské rámy, které bývají celkově kratší a jsou uzpůsobeny ženské fyziologii, takže má středová trubka jiný sklon. To však neznamená, že by dámy nemohly mít rám pro muže. Záleží, na čem se budou cítit pohodlněji.
Stejné je to u celoodpružených kol. Jsou pro každého, ale kvalitní výrobky do terénu začínají od 40 tisíc korun. Levnější modely nemusí mít odpovídající výkon. Využijí je ale například lidé, kteří mají problémy se zády, protože lépe tlumí nárazy. S kolem se musíte sžít a cítit se pohodlně.
Další komponenty jako třeba odpružená vidlice, přehazovačka či ráfky se pak liší v jednotlivých řadách podle výkonu a váhy (více čtěte uvnitř listu). „Dá se říct, že za peníze si kupujete gramy a pohodlí,“ popisuje Kořínek.
Počítejte s tím, že kolo za deset tisíc bude vážit 14 kilogramů, naopak MTB za šedesát tisíc pouze 9 kilogramů, což na výletu samozřejmě poznáte. Zároveň neplatí, že se váhu dělá jen rám. Nejvíce gramů jde ušetřit na součástkách, které se točí (ráfky, duše, pastorky, řetěz).
U amatérských jezdců ovšem stejně jako na kvalitě kola záleží na jeho nastavení. I z tohoto důvodu je dobré vyhnout se supermarketu a navštívit odbornou prodejnu, kde vám pomohou upravit posed – nejdůležitější věc.
„Amatérský jezdec si hledá pohodlnou polohu a má tendenci se na kole rovnat, není tak natažený jako závodník,“ vysvětluje Kořínek. „Rozložení váhy bývá na ruce a zadek. Čím víc se stavíte, tím víc zatěžujete pánev, z čehož vás mohou začít časem bolet záda.“
Než proto vyjedete, zkontrolujte, že kyčelní kloub, koleno a kotník svírá při posedu úhel zhruba třicet stupňů. Pak je to optimální.
| Dnes představujeme: HORSKÁ KOLA Kolo vhodné do terénu i do města. Rám je rozměrově menší, pláště mají hrubý vzorek a minimálně přední vidlice je odpružená. Má velkou škálu převodů. Posed je vzpřímenější. DOWNHILL Bytelné celoodpružené kolo určené pro jízdu z kopce či po sjezdovce. Rám je těžký, ale ostatní komponenty jsou z nejlepších materiálů. Za týden čtěte: SILNIČNÍ KOLA Používá se výhradně na asfaltových silnicích s dobrým povrchem. Lehká konstrukce je stavěná pro maximální rychlost. Charakteristickým znakem jsou zakroucená řidítka nazývaná „berany“. TREKOVÁ KOLA Kolo určeno pro turistiku na silnici a v mírném terénu. Hodí se na něj brašny, blatníky, osvětlení i nosič. Pláště jsou užší než u horského kola, převody jsou podobné jako u MTB. |
 | Ve čtvrtečním deníku Sport najdete: |
| » celou řadu zajímavostí z cyklistiky O čem se mluví: » Kolik stojí kvalitní kolo? » Vše o nejlepších sjezdových kolech? |
