9. března 2015 • 21:59

Šestnáctý titul bolel. Koukal skrýval před soupeřem zranění

Autor: rjm
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Unavený, ale šťastný. Jan Koukal si už dva dny vychutnává slastné pocity z titulu mistra republiky ve squashi. Na kontě jich má už šestnáct, ale radost neubývá. „Tenhle titul hodně bolel,“ přiznává jednatřicetiletý suverén. Konkurenci totiž dostal na lopatky s pochroumaným kotníkem. „Radost po finále proto byla obrovská,“ dodává.



Vidíte, vy máte velkou radost a leckoho by napadlo, že zisk šestnáctého titulu bude pro vás nejspíš rutinní záležitostí…
„To vůbec ne. Před semifinále i finále jsem vůbec netrénoval, první kola jsem hrál hrozně. Netušil jsem, na kolik procent budu schopen hrát, jak moc mě to omezí. A nakonec mi to prospělo. Platí, že když musím hrát pod tlakem, tak vždycky hraju dobře. Byl jsem koncentrovanej, jako už dlouho ne. Člověk se soustředí na každý úder. Pohyb je jinak moje silná stránka, na něj spoléhám a někdy až moc. Tady jsem potřeboval hrát dobře z ruky a to se mi podařilo.“

Mistrovství bylo tentokrát nejen mediálně sledované, ale také vyhecované. Zdálo se, že si na vás konkurence tentokrát věřila. Cítil jste to?
„Taky jsem měl po semifinále, když jsem ho porazil, pořádnou radost. Štvalo by mě, kdybych nebyl ve finále v televizi (směje se). Jsem rád, že lidi vnímali rivalitu. Tu potřebuje každý sport.

Vypadalo to, že soupeři neměli ani tušení, jaký problém vás trápí. Nebo to někdo věděl?
„Tady se mi povedl majstrštyk. Můj semifinálový soupeř Dan Megbib přijel kvůli tiskové konferenci o den dřív, tak jsem mu nabídl, ať přespí u mě. Nesměl ale nic poznat. Tak jsem před ním běhal a dělal jako, že nic. Když odjel na trénink, tak jsem nohu ledoval. On mě prostě viděl poskakujícího a v pohodě. Nic netušil. Když se to pak všechno dozvěděl, říkal, že by hrál jinak. Ale tahle kamufláž se mi povedla. Lidi navíc říkali, že to vůbec nebylo vidět. Já jsem ale viděl záznam a bylo tam pár výměn, kdy jsem jen díky tejpu nespadl.“

Redaktor Sportu vyzval squashistu Koukala: Snad mu to pomůže k titulu
Video se připravuje ...

Zdá se, že vás kotník dost bolel. Šel jste hodně za hranu bolesti?
„Věděl jsem dopředu, že to bude bolet. Doktor Beznoska s fyzioterapeuty mě na to připravovali. Dostal jsem prášky, opíchat jsem si to nenechal, injekce nenávidím, to mi přijde moc. Zatejpované to bylo brutálně, fakt jsem se bál, pevněji to už asi nešlo. První dva zápasy jsem kotník testoval, byl jsem zaraženej, bolelo to víc, než jsem čekal. Ale pak člověk bolest nějak přijme a už to neřeší.

Neuvažoval jste, že by bylo lepší odstoupit a šetřit se?
„Chvílemi to bolelo víc, než je zdrávo. Pro mě ale byla důležitá informace, že se zranění nezhorší. To, že se kotník hraním asi nevyléči, jsem tušil (směje se). Že mistrovství republiky není ideální léčebná procedura. Teď si dám pauzu. Věděl jsem, že kotníku naložím, ale teď mu to vrátím.“

Vy jste navíc fungoval na mistrovství nejen jako hráč, ale i jako jeden z pořadatelů. Jak náročné to bylo?
„Když jsem hrál, byla to sranda. Člověk dohraje, jde se najíst, zdřímnout si a nic dalšího nemusí řešit. Tady jsem i v pátek večer nějaký věci dolaďoval. Byl to záhul. Dělali jsme tak velkou akci poprvé a doufám, že ne naposledy. Zvládli jsme to. Tohle byl podle mého vrchol, co tady ve squashi byl, pro nás je to doufám odrazový můstek do budoucna.“

Mladí mohou udělat díru do světa, říká squashista Jan Koukal
Video se připravuje ...

Všechno klaplo na jedničku. Takže si můžete připsat dvojitý úspěch, že?
„Byli jsme rádi, že to dobře dopadlo. Ohlasy hráčů byly dobré, všichni byli nadšení, včetně lidí z asociace. I oni byli příjemně překvapení.“

Užil jste si večírek po skončení turnaje, nebo vyhrála únava?
„Byl jsem rád, že sedím. Ale párty byla slušná a já si jí užil. Doplnil nás tenista Lukáš Dlouhý. Ten jde příští týden na operaci s kotníkem a ukázal se v excelentní formě. Trénovat moc nemůže… Ale tady se ukázal. Pod Lukášovou taktovkou to nebyla žádná sranda, asi ve tři jsem byl doma a byl jsem rád, že jsem rád. Legrace byla velká.“

Jak se za šestnáctý titul mistra republiky odměníte?
„Vyhrál jsem patnáct tisíc korun. Jsou to dobré peníze, neměl jsem náklady, hrálo se doma. Kdybych letěl do Kanady, bylo by to horší. Po šampionátu jsem cítil obrovskou úlevu, že je to za mnou a už nic nemusím řešit. Bylo těžké si to užívat, byl jsem nervózní. Záleželo mi na tom, aby klapnul televizní přenos a ono to vyšlo. Udělalo mi to obrovskou radost a předčilo to moje očekávání. Teď se odměním tak, že si dám volno. Tři, čtyři týdny kotníku dám pohov, zaslouží si to. A taky zajdu na svatbu. Můj manažer a jeden z hrajících spoluorganizátorů mistrovství Mirek Kolář si bere ředitelku turnaje a loňskou mistryni republiky Olgu Ertlovou.“

O zábavu tedy budete mít postaráno. Přesto, máte v hlavě, kam by se dal ještě šampionát do budoucna posunout?
„Bereme to tak, že skleněný kurt je tady pořád nová věc a lidi nejsou zvyklí chodit na squash. Jsme v situaci, kdy chodíme za nimi – do nákupních center. Ideální by bylo hrát třeba v divadle, kdy je kurt ve tmě a nasvícený. Ale dostat někam teď třeba tisíc lidí, to by bylo těžké. Ale chceme to lidi naučit. Do budoucna se to takhle třeba posune.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud