Český thajský box je na vzestupu. To dokazují i úspěchy některých českých bojovníků, zejména pak v zahraničních turnajích. Za jednu z největších hvězd lze považovat čtyřiadvacetiletého Michaela Krčmáře z pražského Lanna Gymu. Ten na konci listopadu bojoval ve finále Victory World Series v Paříži, kde velmi těsně podlehl Maročanovi Mustaphovi Haidovi a skončil na druhém místě. Na zápasy se připravuje i v Thajsku. "Byl jsem tam už několikrát, jejich kempy jsou neskutečně náročné," přiznal Krčmář.
Druhé místo na prestižním poháru Victory World Series. To je pořádný úspěch...
"Na začátku roku jsem měl pyramidu v Milánu, kterou jsem vyhrál a díku tomu jsem postoupil do finále v Paříži. Hrozně mě to potěšilo."
Do Paříže vás přijel povzbudit i fanklub. To muselo pořádně nabudit.
"Ten fanklub zorganizoval můj táta, který tam přivedl své kamarády. Mimo jiné tam byl samozřejmě i můj trenér Viktor Petrlík a Luboš Šuda."
Prohrál jste těsně na body, od výhry jste byl kousek. Nemrzí vás to zpětně?
"Dá se říct, že to bylo hodně těsně. Podle trenérů jsem prohrál rozdílem dvou lowkicků. Jsem ale rád i za druhé místo, protože je to pro mě velký úspěch. Určitě jsem spokojený."
Tréninkům na podobné zápasy věnujete spoustu času. Jak se vaše kariéra thajboxera dá vůbec skloubit s běžným životem?
"Upřímně moc nedá. Když se člověk připravuje na nějaký velký zápas, tak trénuje dvakrát denně a do toho moc pracovat nejde. Jediné, co stíhám, jsou různé brigády, do toho nabízím soukromé hodiny a v Lanna Gymu vedu jako trenér hodiny pro veřejnost. Samotným thai boxem se dá však také slušně přivydělat, záleží ale, jak často zápasíte. Jedním zápasem za tři měsíce si toho moc nevyděláte."
Co teď plánujete? Máte už domluvený další zápas?
"Další zápas budu mít příští sobotu v Jesenici na Galavečeru thajského boxu. Budu tam mít zápas na pět kol po třech minutách. Můj soupeř ještě není jistý, ale zatím to vypadá na jednoho Holanďana."
Sotva máte turnaj v Paříži za sebou a už se vrháte na další zápas. Stihne vaše tělo vůbec zregenerovat?
"Vlastně ani moc ne. Třeba teď z té Paříže mám zraněnou holeň, kterou léčím už druhý týden a pořád to není nic moc."
Jak jste se vůbec k thajskému boxu dostal?
"Já jsem začal v patnácti letech. To jsem ještě hrál fotbal a potřeboval jsem si jen zvýšit fyzičku. Můj táta byl v té době v Thajsku, a tak mi to navrhl. Tréninky se mi zalíbily natolik, že jsem skončil s fotbalem a začal s thajským boxem. Dost brzy jsem pak začal i závodit. První zápas jsem měl už po půl roce, ten jsem ale prohrál. Prohrál jsem i druhý zápas. Ve třetím se to konečně zlomilo a začal jsem vyhrávat. Profesionálních zápasů mám za sebou teď čtyřicet, amatérských kolem třiceti."
Za sebou máte i tréninkové kempy v cizině, zejména pak v samotném Thajsku. Dalo vám to hodně?
"Naučíte se hlavně hodně jiných věcí než v Čechách. Když jsem s tímto sportem začínal, tak jsem po půl roce odjel na prázdniny do Thajska, kde jsem trénoval dva měsíce v kempech. Tam ráno vstanete, jdete na trénink, najíte se, jdete znovu na trénink, pak teprve máte čas na odpočinek. Je to neskutečný masakr. Už jsem tam byl ale několikrát, dohromady jsem v Thajsku strávil tak půl roku. Před dvěma lety jsem jel na Nový Zéland, kde jsem také trénoval. Tam jsem měl i dva zápasy, které jsem vyhrál a díky tomu jsem se dostal i do Číny, kde jsem byl další tři měsíce a měl tři zápasy. Dalo mi to hodně zkušeností, člověk se tam naučí něco jiného, než v Čechách.
