PŘÍMO Z JAPONSKA | Má svých závodních 115 kilo a jeho tělo hraje nabitými svaly. Lukáš Krpálek je připravený bojovat v srdci juda o úspěch na mistrovství světa. Ještě než to v sobotu v slavné hale Nippon Budókan rozbalí, ale dnes naplno fandil dvěma kamarádům z reprezentace. Ani jeho energie ale nezachránila Jiřího Petra od krvavého zranění a Davida Klammerta od další prohry se svou černou můrou.
Většinou bývá jeho království přímo na tatami. Teď ale seděl Lukáš Krpálek v historickém Budókanu na zelené plastové sedačce kousek pod střechou a dolů posílal sílu.
„Pojď od začátku! Ruce pracujou! To je vono! Rvačka!“ hlásil Krpálek, když se dole pod ním pral ve svém úvodním zápase Jiří Petr.
„Protože bylo vidět, že se bojí. Byl zbytečně pasivní, nechtěl jsem, aby byl trestaný, chtěl jsem, aby se začal prát, začal pracovat pěkně od úchopu a do toho vkládal chvaty,“ vysvětloval Krpálek.
Značnou část svého posledního volnějšího dne před svým velkým bojem v těžké váze strávil v nátělníku na tribuně, aby uprostřed české skupinky hnal dopředu kamarády z týmu.
„Tohle hodně prožívám, snažím se, aby kluci došli, co nejdál, protože spolu trénujeme, vím, co pro to udělali, jak se obětovali, aby se dostali na mistrovství světa. Nechali na tréninku všechno, tak chci, aby se to ukázalo i při závodech,“ líčil Krpálek.
Sport ale bývá někdy pěkná prška. Jiří Petr sice v kategorii do 90 kilogramů v prvním kole porazil Lotyše Davise Dudu, pak ale narazil na Ázerbájdžánce Mammadali Mehdijeva. Rozhodčí na tatami musela zápas přerušit kvůli Petrově krvavému zranění.
„Rozbitý ret, ještě k tomu zevnitř se špatně ošetřuje,“ povzdechl si Petr. „Takže mě tam otírali papíry, mně z toho bylo blbě… Když máte suchou pusu při zápase a ještě vám ji utřou papírem… Ale zápas neovlivnilo, aspoň jsem si trochu oddechl.“
Ve stejné váhovce se pral i Klammert. Poté, co v pohodě přešel přes Iniki Ueru z Nauru, čekal na něj Švýcar Ciril Grossklaus, s nímž už v minulosti čtyřikrát padl. Tentokrát byl úspěchu mučivě blízko. Několikrát soupeře poslal do vzduchu, jenže ten se vždycky přetočil tak, že dopadl na břicho a chvat tak nebyl bodován. Po čtyřminutové základní době následovaly ještě dvě minuty a šest sekund prodloužení, než udělal Klammert chybu a byl to on, který spadl a znovu prohrál.
„Nevím, co na to říct. Mám asi nějaké kostlivce ve skříni. Je to pro mě s ním hrozně těžké. Moc mi nesedí, ale už druhý zápas za sebou jsem s ním dokázal jít do golden score, předvedl jsem, že jsem v základní době lepší, což se zápasy předtím nestávalo,“ hodnotil Klammert. „Bolí to hodně. Mně docházely síly, protože je vyšší. To je jediné, co si beru do příště, prostě se sedřít z kůže, makat kondici. Já nejsem technik, porazím je přes tu starou dobrou českou bitku. Věřím, že příště ho ulovím.“
Klammert už se dostal do závěrečných kol dvakrát na grandslamu, v Tokiu se toužil vrátit nahoru po horším období.
„Nejhorší je, když svěřenec leze z žíněnky a vy mu nemáte co vyčíst, i když prohraje. Nechal tam všechno, dal tam duši,“ ocenil ho trenér Marcel Frenštátský.
Klammert ale na svém cíli pracuje dál.
„Já chci uspět, chci být úspěšný judista, aby na mě všichni, kdo mi fandí, byli hrdí,“ říká Klammert. „Začnu dřít jak mezek, já stojím za to. Neříkám, abych chodil o medaile, ale nejsem druhokolař. Mám na to prát se s nejlepšími.“
Související články
