PŘÍMO Z MNICHOVA | Sahal po zlatu. Tentokrát nejde o klišé, ale o popis faktu. Adam Ondra se v lezení na obtížnost ve finiši olympijské kombinace na ME v Mnichově už natahoval po vítězném chytu, jenže pak letěl vzduchem. „Byla tam malinká chyba ve čtení cesty,“ vysvětlil Ondra, který tak na šampionátu získal tři medaile.
Sbírku má kompletní. Ke zlatu z obtížnosti a bronzu v boulderingu z individuálních závodů přidal Adam Ondra v Mnichově stříbro v novém formátu olympijské kombinace. Po boulderingu trochu překvapivě vedl a v obtížnosti mu pak ke zlatu scházelo několik milimetrů, nebo spíš jedno správné rozhodnutí. Místo něj tak vyhrál jeho rakouský kamarád Jakob Schubert.
Jak se vám líbí vaše kompletní medailová sbírka?
„Úplně jsem to nechtěl, cítil jsem i před obtížností velkou šanci, věděl jsem, že Jakob netopuje. Ale potvrdilo se, co jsme si mysleli, že ta cesta byla spíš lehčí a bude se lámat na posledních třech krocích. Nebudu popírat, že jsem byl unavený, ale byla tam malinká chybka ve čtení cesty. Nechal jsem zbytečně nohy dole, měl jsem je zvednout nahoru a možná by to vyšlo minimálně na stejný výsledek jako Jakob, což by znamenalo zlato. Ale nedá se nic dělat…“
Po chytu už jste skoro sahal, opravdu už v tu chvíli nešlo se po něm natáhnout?
„Já udělal malinkou chybu v tom kroku, kde jsem spadnul. Chvilku jsem váhal, jestli tu nohu zvednu nebo ne, a říkal jsem si, že to asi nebude fungovat, tak to zkusím ze spodní nohy. Což určitě šlo, ale musel bych tam být čerstvější. Zatímco když člověk zvednul tu nohu, odlehčila dost rukám a ten další chyt se dal ještě udržet. Na to fyzicky bylo, ale bohužel jsem se rozhodl jinak. Jak jsem šel do toho kroku, tak už jsem cítil: ´Auvej, to je špatně…´ Ale v ten moment mi došly síly.“
Zrovna před vaším pokusem začalo lehce pršet, ovlivnilo to závod?
„Určitě bylo docela vlhko, ale nedokážu srovnat, jak už měl vlhko Jakob. Určitě déšť přicházel a už i Jakob pociťoval vlhkost. Ale cesta byla příjemná, po pozitivních chytech. Kdyby to bylo víc oblinové, takový moderní styl, tam by vlhkost hrála velkou roli. Ale pořád se dalo odpočívat, takzvaně maglajzovat. Mohl jsem tam být čerstvější a udělat tu spodní nohou. Ale to je lezení, není to jen fyzická stránka. Jde o to správně vymyslet v limitovaném čase, co máte, protože chyty jsou malé a nemůžete se tam rozhodovat pět sekund, co bude správná noha.“
Co říct k vašemu výkonu v boulderingu, který jste s třemi topy vyhrál?
„Za mě spokojenost, hlavně v tom smyslu, že většinou chybuju v moderním stylu, trvá mi to déle času a víc pokusů.“
Na prohlídce jste si s pozdějším vítězem Jakobem Schubertem navzájem radili, jak to probíhalo?
„Paradoxně říkal rovnou, že nahoře by se měla zvednout noha. Měl pravdu. Je to o tom, že my si radíme, každý říká svůj názor. Já si myslím, že to bude lepší tak, on třeba jinak, ale řekneme si, co si upřímně myslíme. Ale rozhodujeme se stejně nakonec v ten konkrétní moment, kdy je mi najednou jasné, že se to má lézt úplně jinak, než jsem si myslel na prohlídce.“
V Mnichově se poprvé zkoušel nový systém bodování, co si o něm myslíte?
„Tady to relativně vyšlo, výkony na stěně jsou reflektovány ve výsledku. Stačilo ale, aby to stavěči postavili trochu jinak a nemuselo to tak vyjít. Dnes to bylo o tom, že jsme se rozřadili v boulderingu tak, že už to potom byl závod v obtížnosti pouze mezi mnou a Jakobem.“
Byl tohle už začátek cesty k olympiádě v Paříži?
„Tohle byla taková zkouška. Vím, že hlavní příprava bude spočívat hlavně v obtížnosti. Boulder byl třeba dneska určitě důležitý, ale zároveň vím, že ho momentálně nemůžu nějak příliš mnoho trénovat, hlavně abych se nezranil. Moderní styl boulderingu pro mě není zdravý. Riziko zranění je prostě tak velké, že musím trénovat chytře a těsně před důležitými závody. Třeba teďka se až do příští jarní sezony nebudu účastnit žádných závodů.“
Nebudou vám chybět?
„Může to být vnímáno, že se flákám, ale já myslím, že je to pro mě naopak rozumná cesta, abych si udělal trošku radost na skalách. Lezení na skalách je vlastně poměrně dobrý trénink na lezení na obtížnost, abych se vyhnul tomu boulderingu a nezranil se. A slabiny, které v boulderingu mám, spíš vylaďoval nějakým tréninkem na suchu, popřípadě fyzioterapií.“
Kam do skal se chystáte?
„Hnedka zítra odjíždím do Norska s celou rodinou na měsíc. Je to na stejné místo (Flatanger – pozn. red.), kde se nachází nejtěžší cesta na světě Scilence. Jsou tam některé další projekty. Pro zajímavost, jedeme tam společně s Jakobem Schubertem.“
