Fenomén sportovního lezení Adam Ondra nechal svůj příběh proniknout na filmové plátno. Ve čtvrtek jde do kin dokument ADAM ONDRA: Posunout hranice režisérů Jana Šimánka a Petra Záruby. Ve srovnání s klasickými lezeckými díly se mnohem víc soustředí na osobní život hlavního hrdiny. „Je to radikálně jiné, než jakékoli další lezecké video,“ říká Ondra.
Není to „lezecké porno“, jak sám Ondra označuje vymazlená lezecká videa, z nichž vznikl specifický žánr v čele se slavným Free Solo amerického dobrodruha Alexe Honnolda. On sám kromě lezeckých scén nechal kameru nakouknout i do své intimní zóny, ať už pochyb ohledně smyslu nedávné olympijské mise a především do vztahu s přítelkyní Ivou, film ostatně vrcholí jejich svatebním obřadem.
„Určitě to stálo za to. Je to radikálně jiné, než jakékoli další lezecké video. Když přijde hardcorový lezec, bude asi zklamán, že tam není tolik lezení, kolik by chtěl. Je to o tom, aby to bylo zajímavé pro normálního diváka. Kluci zvolili nejlepší kompromis, který šel zvolit,“ vysvětluje Ondra.
Oba režiséři pocházejí z lezeckého prostředí, i pro ně ale byly některé scény náročné.
„Nejhorší bylo točení v Chorvatsku na třistametrové skále. Visel jsem nad propastí a seshora jsem přejížděl skalní výběžky, ostré jako žiletky. Musel jsem prožít meditační aktivitu, abych se smířil se vším, včetně toho, že spadnu,“ vysvětloval Jan Šimánek.
Ondra divákům nabízí blízký pohled do svého sportovního světa. Ve filmu je zachycena vrcholná fáze jeho tréninku před loňskou olympiádou v Tokiu, události samotných Her, ve filmu je ale taky spousta strhujících záběrů z lezení na skalách. Všechny scény jsou autentické, na rozdíl od hollywoodských děl ve stylu Mission Impossible.
„Akčním scénám ve filmech, kde je lezení, tomu se hodně smějeme,“ říká Ondra. „Vertical Limit, to je paráda, na to jsou i parodie. A Spiderman? Mně se nelíbí, jak leze pavouk. Mně se líbí, jak leze veverka. Má ocas, který používá na zlepšení kinetiky.“
Tvůrci do dokumentu zařadili i příběh Ondrovy manželky Ivy, která svého muže doprovází po celém světě, přičemž musí obětovat vlastní ambice.
„V oblastech, kde by ráda lezla ona, já nemám nic k lezení. Najít kompromis bylo náročné,“ vysvětluje Ondra. „Podpora manželky mi velmi pomáhá. Vším si prošla, přípravou na závody, závodním procesem. Troufám si říct, že mě zná líp, než já znám sám sebe.“
Ondra zároveň ukazuje, co musí své cestě obětovat sám, a na plátně je dostatek důkazů, proč je považován za jednoho z nejlepších světových lezců současnosti.
„Lezení umím tak dobře a dělám ho tak strašně moc, že ho i v jeho komplexitě dělám na autopilota. Rozhodnutí ve stěně je strašně moc, racionálně je není možné udělat, proto je lepší nechat to na intuici,“ říká Ondra. „Tohoto psychického rozpoložení člověk dokáže jenom při určité úrovni toho mistrovství. Opravdu se vyplácí jít si v životě za tím, co vás naplňuje oproti tomu, co se od vás očekává. Tvrdá práce nese určité ovoce.“
„Adam byl velkou inspirací sportovními výkony, které jsou pro normálního člověka v rovině nadpřirozena. I jeho mindsetem, že se snažít být neustále nejlepší variantou sebe sama. Jak v rovině fyzické, kdy mu narostly ještěří svaly a úchytky na prstech, i v rovině psychické,“ říká Šimánek.
