Byla finalistkou letních olympijských her v Pekingu i sedmou ženou víceboje na mistrovství Evropy v Amsterdamu. V roce 2016 však její tělo řeklo ne a poslalo Kristýnu Pálešovou v pětadvaceti letech do gymnastického důchodu. Ani v něm se nevzdala aktivního života. Pošilhávala po herecké kariéře, trenérské a pozvolna rozjela podnikání. „Asi jako každý sportovec jsem tehdy měla smíšené pocity. Samozřejmě jsem si uvědomovala, že to, co mě naplňovalo, končí,“ popisuje rodačka z Ivančic.
Pálešová nikdy nebyla bolestín, ani nežehrala na nepřízeň osudu. Službu vypovědělo koleno a nedalo se nic dělat. „Cítila jsem, že uzrál čas posunout se,“ říká. A měla štěstí, žena s dokonale ohebným tělem se hodila do koncepce režiséra Jiřího Havelky, který obsazoval v Losers Cirque Company hru Beach Boys.
„Zkoušení i hraní mě naplňovalo jako sport. Přestěhovala jsem se z Brna do Prahy. Stála jsem na novém začátku. Takže jsem na pocit prázdnoty vlastně neměla ani čas,“ líčí Pálešová. Po pár týdnech od premiéry bylo jasné, že představení nebude mít tolik repríz, aby ji uživilo. „A pocit prázdnoty byl tu. Měl zhruba rok zpoždění,“ usmívá se.
Na život s „cirkusem“ vzpomíná ráda. „Byl trochu bohémský, ale jen trochu. Šlo sice o divadlo, ale akrobatické. Před každým představením jsem se rozcvičovala, jak jsem byla zvyklá. V představení se sešla spousta bývalých sportovců. Skok nebyl až tak veliký,“ vysvětluje Pálešová, jež si nevybavuje ani bujaré večírky. „Oslavy samozřejmě proběhly, ale během sportovní kariéry jsem zažila větší. Byla jsem taky mladší,“ přiznává.
Její další štace byla logická. Členové gymnastického oddílu z Dobřichovic ji vyzvali, aby pomohla vychovávat své následovníky. „Šlo o přechodnou stanici. Tím, že o mě měli velký zájem, chtěli, abych děti motivovala, tak jsem kývla,“ říká brunetka, která si už dávno slíbila, že nebude trenérkou.
„Dětství i dospívání jsem strávila v tělocvičně a to mi stačilo. Je to řehole,“ povídá s obdivem v hlase. Do Dobřichovic jezdila dvakrát týdně na pět hodin. „Děti byly fajn a práce s nimi příjemná. Nemohla bych to ovšem dělat dlouhodobě,“ uzavírá téma trénování.
Navíc už měla jiné starosti, stala se z ní maminka. „Jestli mě trénování dětí připravilo na mateřství? A to jde?“ zopakuje otázku Pálešová.
„Vychovávat cizí a vlastní děti je úplně jiné. Už jen ten čas – o své se staráte 24 hodin denně a sedm dní v týdnu,“ míní máma dvou chlapců, která chce být všechno jen ne ustrašená.
„Sport mě naučil, že si děti musejí věci osahat. Jedou třeba na kole a spadnou. Je třeba, aby znovu nasedly. Samozřejmě se o ně bojím a utěšuji je. Pády ale k životu patří,“ říká. Oba hošíci mají pohybové nadání. „Jestli se ale budou živit sportem, to neřeším. Chtěla bych, aby šli po cestě, na které budou šťastní, bude je bavit a naplňovat,“ zdůrazňuje.
Na takové cestě právě najdete i Pálešovou. Kluci už trochu odrostli, a tak se může věnovat koníčku, ze kterého by se již brzy mohlo stát zaměstnání. Nápad vznikl už během kariéry. „Před olympiádou v Pekingu jsem dostala dres od jedné americké firmy. Ten mi přišel málo třpytivý, proto jsem si ho sama dozdobila kamínky,“ vrací se v čase gymnastka, herečka, trenérka a podnikatelka. Už tenkrát si slíbila, že bude jednou navrhovat vlastní dresy.
Za sebou má trikoty pro českou olympioničku Anetu Holasovou či chorvatskou reprezentantku Tijanu Korentovou. Obě v nich závodily ve Světových pohárech. Před sebou má výzvu v podobě dresů pro medailistky Grand Prix Věry Čáslavské, které se uskuteční v polovině listopadu v hale Sokola Brno I.
„Výroba dresů je pro mě odreagování od mateřství a návrat ke gymnastickému snu. Fabriky chrlí trikoty s jednotným designem. U nás bude každý originální, protože nikdy neuděláme dva stejné, pokud nepůjde o týmové,“ dodává Pálešová.
