Triatlonistka Zimovjanová o studiu v USA, diskvalifikaci i úspěšné sezoně

Triatlonistka Tereza Zimovjanová o diskvalifikaci, úspěšné sezóně i dalších ambicích

Tereza Zimovjanová zaznamenala obrovský úspěch pro český triatlon

Fotogalerie

TV iSport, fisa

Další sporty1. prosince 202317:40

Začít diskusi (0)

Tentokrát Matěj Machytka uvítal ve studiu iSport na natáčení dalšího dílu Přes Příkop sedmadvacetiletou triatlonistku Terezu Zimovjanovou, které právě skončila úspěšnou sezonu. Česká reprezentantka popsala situaci z posledního závodu, kdy trať dokončila druhá, ale následně byla diskvalifikována. Dále v rozhovoru prozradila, co je v jednotlivých částech závodu nejtěžší, vysvětlila kvalifikační kritéria na blížící se olympiádu a promluvila i o studiu univerzity v USA.

Když se měla zamyslet, má nějaké motto, kterým se v životě řídí?
„Obecně životní motto, které bych si každý den opakovala, nemám. Ale řídím se spojením ‚nikdy nezastavovat‘. Když člověk spadne, tak musí stále jít dál, i kdyby se měl plazit po zemi. Neměl by zastavovat a litovat se, ale musí pokračovat, pokračovat…“

Jak zhodnotila letošní sezonu?
„Určitě letos měla dvě rozdílné půlky. Tu první jsem skoro nebyla v Česku, byla jsem u přítele v Kanadě a hodně jsem jezdila po závodech. Když jsem se vrátila, tak jsem měla covid a antibiotika - kvůli tomu jsem na začátku sezony měla dva měsíce úplný výpadek. Nemohla jsem se zúčastnit mistrovství Evropy ani dalších závodů a nevypadalo to moc dobře. V druhé půlce jsem se konečně vrátila zpátky do předchozí formy a konečně to bylo tak, jak jsem si představovala a mohla jsem být hodně spokojená. Byla jsem na pódiu, získala jsem medaili, což byl můj celoživotní sen, mít medaili ze Světového poháru. A pak jsem skoro měla druhou, co se teď řeší… Jsem nadšená, že se mi to povedlo a byla jsem několikrát mezi TOP5. Díky tomu cítím, že už docela patřím ke světové špičce a že to není náhoda.“

Zmíněnou bronzovou medaili získala Tereza v říjnu v Jižní Koreji, udělala tam něco jinak?
„Týden předtím jsem byla pátá na SP v Číně, kde jsem už tušila, že by to mohl být další kvalitní závod. Byla jsem po těch zdravotních trablech natěšená, že to bude už jen lepší. Nebyl tam jeden zásadní faktor, který mě ovlivnil, ale samozřejmě jsem si analyzovala, co za úspěchem stálo. Ale je to součet toho, co člověk udělal předtím. Šla jsem na start s tím, že chci předvést dnes to nejlepší a ani v průběhu závodu jsem nevěřila, že to může vyjít… a pak to vyšlo tak nějak samo od sebe.“

Jak se vyrovnává s náročným cestováním do dějišť závodů a jak řeší stravování v daném místě?
„To je dobrá otázka, protože je to věc, která vůbec není v těchto sportech, kde musíme hrozně moc cestovat, doceněná a na našem výkonu se do značné míry podílí. Co se týká výživy, tak se to snažím stále zlepšovat, snažím se většinou bydlet v apartmánu, který má kuchyň, abych si mohla uvařit. To je mnohem lepší než být v hotelu a spoléhat se na restaurace, zda tam uvaří dobře. Vždy se snažím mít balenou vodu, dokonce i na určitých místech v Evropě vodě nevěřím. Například v Norsku jsme měli závody v přístavu a tam jsem nemohla pít vodu z kohoutku, zase jsem si musela koupit balenou, protože v tomhle musím být opatrná.“

Na posledním světovém závodě v Chile skončila druhá, ale byla diskvalifikována. Jak se to seběhlo?
„Ten závod probíhal hodně dobře, byl na vysoké úrovní. V plavání jsem byla tak 20 sekund za první závodnicí, kolem patnáctého místa jsem vylézala z vody. Jsem hodně silná na kole, jely jsme tři okruhy a už v tom úvodním jsem dojela první dvě holky, které po plavání měly velký náskok. Celkem nás tam bylo vpředu pět, byly jsme v úniku a střídaly se celou tu cyklistickou část a do druhého depa jsme přijely s asi 40 vteřinovým náskokem. Na začátku to sice vypadalo, že se to sjede, ale udržely jsme to a to byl úplně ideální start do běhu, navíc jsme věděly, že dvě nejlepší běžkyně závodu jsou až za námi. Začala běžecká část, byla hrozná zima, moře mělo 13 stupňů a vzduch 10. Myslela jsem, že budu závodit v tričku, ale nakonec jsem byla jen v plavkách, takže mi byla zima už na začátku toho běhu, ale rozběhla jsem to. První půlku jsem byla vepředu s Francouzskou, na konci už jenom s jednou Američankou a dobíhala nás druhá - olympijská vítězka z Ria Gwen Jorgensenová. A právě ta ihned po doběhu do cíle šla za tou první Američankou s tím, že viděla, jak jsme obě špatně zahnuly a šla to řešit. Mně ani nepodala ruku.“

Nastala tedy nepříjemná situace, ke které se česká triatlonistka vyjádřila. O kolik si cestu měla zkrátit a jak nařčení z podvodu od legendy tohoto sportu prožívala?
„Byla to pro mě ztráta respektu. Byla to marginálie, poté se to počítalo vědecky a to zkrácení vyšlo na dvě a půl sekundy. Beru to tak, že ona využila tu situaci, dobře zná svou pozici a právě díky tomu, že je, dá se říct legenda toho sportu, tak extrémně na pořadatele zatlačila a pak přišla diskvalifikace.“

Vše se bude ještě řešit. Na kolik procent si závodnice myslí, že jí přijde stříbrná medaile zpětně?
„Mám to tak padesát na padesát. Ale jsem optimistická, protože se to opravdu řeší v celém triatlonovém světě, řeší to i generální sekretář. Myslím si, že většina lidí má za to, že stížnost nebyla úplně v pořádku, takže věřím, že to dobře dopadne. Bylo to emocionální, ale na druhou stranu se pro mě tím ten závod vůbec nezměnil, já vím, že jsem ten den byla druhá a vím, koho jsem porazila. Odnáším si z toho stále to stejné.“

Pro příští sezonu jsou velkým lákadlem LOH v Paříži. Jak to vypadá s Terezinou účastí?
„Vypadalo by to o dost lépe, kdyby mi přišly body z toho závodu v Chile, ale pořád to vypadá docela nadějně. Podle mě moc sportů nemá tak těžkou kvalifikaci jako právě triatlon. Já jsem měla medaili ze Světového poháru a nemám to vůbec jisté a i další medailisté nemají jistotu, že se tam podívají.“