Jaké je nejrozumnější ekonomické rozhodnutí pro majitele koní v Česku? Prodat všechny čtyřnohé naděje a přestat se zabývat dostihy.
„Ale srdce to nedovolí,“ tvrdí známý pražský advokát Jan Červenka, jeden z majitelů, romantiků a snílků, jehož kůň Jung poběží v neděli Velkou pardubickou. Jaký je svět vlastníků koní, kteří do svého hobby investují stovky tisíc korun s mizivou nadějí na návratnost?
„Koně nelze chápat jako podnikání. Spíš se na nich prodělává a prostředky se musejí získávat jinde. Ale bez koní si nedokážu svůj život představit,“ vyznává se dvoumetrový muž s basketbalovou minulostí, když sedíme v jeho vysočanské kanceláři.
| 10 000 |
| Tolik korun dělají náklady na měsíční péči o jednoho dostihového koně |
Poháry i sošky koní zdobí stěny kolem. „Poháry mám rád. Dělám dostihy i kvůli nim. Jsou to krásné vzpomínky,“ říká s úsměvem.
Tuto neděli vyrazí Červenka jako obvykle s manželkou a synem do Pardubic k největšímu dostihovému svátku roku. Ale poprvé v životě v roli majitele jednoho z koní, který startuje ve Velké pardubické. Osmiletý Jung původem z Polska rozhodně nepatří k favoritům na výhru a zisk 2 250 000 korun pro vítěze, to ale Červenkovi nadšení rozhodně neubírá.
Kdybyste chtěli a oželeli jednu či dvě rodinné dovolené, i vy si můžete pořídit koně. Ceny těch průměrných se pohybují mezi padesáti až stem tisíc korun. Když se za „čtyřnohého sportovce“ zaplatí milion a víc, je to už velká událost. A také v drtivé většině případů hazard podobný hracím automatům. Investice se vám téměř jistě nevrátí.
Naopak náklady porostou geometrickou řadou. „Každý by si měl uvědomit, když koně kupuje, že kupní cena není to nejzákladnější. Starost o jednoho koně stojí průměrně deset tisíc měsíčně a do budoucna ho budete muset pravidelně každý měsíc platit, to je ta hlavní zátěž. A v žádném případě nikdy nepočítejte předem s penězi za výhry,“ varuje Červenka.
Ví, o čem mluví. Sám je majitelem pěti koní, o které se mu v Osvinově v Krušných horách stará trenérka Pavlína Baštová. Nejzákladnější roční částka pro něj tedy činí půl milionu investovaných korun za péči. Uvážíme-li, že mu letos jeho koně vyběhali asi 90 tisíc, je to výmluvná přehlídka červených čísel. Navíc víc než polovinu tohoto „výdělku“, celkem 55 tisíc, musel zaplatit jako poplatek za start Junga ve Velké pardubické.
Aby dostihový sport mohl v tuzemských podmínkách vůbec fungovat, vybírají se větší částky za startovné než jinde v Evropě (ve většině dostihů 5 procent z celkové dotace dostihu, to ale není případ samotné Velké pardubické). A odměny za umístění jsou naopak oproti evropským menší. Ani to byznysu nepřidá...
Co je tedy na dostizích tak fascinujícího? „Lidé zvenčí nás majitele nechápou. Dostihům obětujeme úplně všecko a prostě si tím plníme své sny, když naši koně běhají,“ říká.
Červenka je typickým menším majitelem v Česku. Nenakupuje drahé koně, spíš sází na překvapení, že i ze zdánlivě průměrného borce může vyrůst povedený závodník. „Každý majitel může mít své štěstí, i levný kůň se může stát hvězdou a vyhrávat velké dostihy. Ostatně i nynější sprinterská hvězda Overdose přišla svého majitele na cca sto tisíc korun,“ říká.
I kdyby takového koně trefil, buďte si jistí, že si za vydělané peníze nekoupí nic jiného než další koně. Je to prostě životní vášeň.
V tomhle světle už se zdá spravedlivé, že největší pohár ve Velké pardubické dostává právě majitel vítězného koně. „Samozřejmě, sním o velkém vítězství. Ne kvůli penězům, ale kvůli poháru a pocitu, kdy kůň probíhá cílem jako vítěz,“ přiznává Červenka a podívá se z okna.
Prší. To je dobře. Jung nemá rád tvrdou dráhu. „Aby nám to do neděle vydrželo,“ přeje si.
