Maraton, 1. díl: O cestě na startovní čáru
Co všechno čeká běžce před tím, než se postaví na start maratonu s nejasnou vidinou, že snad za pár hodin a ve zdraví uvidí cíl? Především to bude tématem seriálu, který právě startuje.
„Proč zrovna maraton?“ zeptáte se možná. Protože atletika je královnou sportu a maraton její královskou disciplínou. Sice občas můžete zaslechnout názory, že tohle označení patří sprintu nebo snad dokonce desetiboji, ale ty jsou opravdu laické. Je snad královskou etapou Tour de France prolog? Je za lyžařského krále považován vítěz závodu sdruženého? Sami si upřímně odpovězte.
Ačkoli je tedy – jak už teď víte – maraton královskou disciplínou, neznamená to, že by měl být vyhrazen jen sportovním supermanům. To vskutku ne. Zvládnout ho není samozřejmě žádná rekreace, ale někdy je zbytečně démonizován.
Snad kvůli tomu chlapíkovi, co tenkrát v Aténách údajně padl vyčerpáním k zemi a odebral se na věčnost. Snad kvůli televizním přenosům, kde Afričané přes dvě hodiny běží tempem, jemuž by obyčejní smrtelníci stačili tak pár desítek metrů. Snad kvůli tomu dlouhému číslu - 42 195 metrů.
Souhlasím s názorem, že po adekvátním – a přesto nijak zničujícím - tréninku by ho měl uběhnout každý mladý (dejme tomu tak do 40 let) a zdravý člověk. A většinou dokonce pod čtyři hodiny.
Mám jich za sebou sedm. Poslední před dvěma roky. Před dlouhými dvěma roky. Začátečník nejsem, ale jelikož letos moje běhání z různých důvodů za moc nestálo, stárnoucí a zlenivělé tělo se svým způsobem k začátkům opět přiblížilo.
Seriál rozhodně nebude připomínat skripta z Fakulty tělesné výchovy a sportu ani rychlokursy běžecké geniality, jaké se objevují v lifestylových časopisech. Vlastně nebude ani radit. Nebo jen minimálně.
Od toho jsou povolanější. Bude to spíše průvodce než manuál. Poměrně subjektivní průvodce světem tréninkových plánů, běžeckých bot, zranění a nemocí, sporttesterů, GPS, strečinku, speciálních jídelníčků, motivace...
Časem také přibude výčet hodin, minut a kilometrů, který se bude podobat systematickému tréninkovému plánu. Vše by mělo být završeno maratonem buď na konci března, nebo na začátku dubna kdesi v Evropě.
Prostě dřív, než začne pálit zákeřné jarní slunce. A plánovaný čas? Mluvit o něm s půlročním předstihem by bylo rouhání.
To všechno samozřejmě platí za splnění základní a důležité podmínky: že achillovky, bederní páteř, chodidla, průdušky ani hladina železa v krvi nebudou proti.
