Maraton, 5. díl: O tajemství tréninkových plánů
Najít tréninkový plán, podle kterého se budete připravovat na maraton, je vlastně jednoduché. Stačí zakoupit některou z mnoha knih o běhání, které v různých jazycích vyšly, nebo se svěřit do rukou Googlu.
Plánů a systémů je na světě až moc. Jde jen o to, který je ten pravý. A jestli nějaký takový vůbec existuje.
Špatný plán může maratonskému adeptovi ublížit stejně jako špatné boty. Papír totiž snese všechno, ale lidské tělo nikoli. Slepé následování jakýchkoli tréninkových rozpisů je tedy nejjistější cestou k neúspěchu.
I kdyby byli jejich autory renomovaní světoví experti, je to jen plán. Průvodce, který bychom neměli brát vážně od prvního do posledního písmenka. Nebo spíše čísla. Důležitější než metodické pokyny jsou pocity vlastního těla a jejich respektování. Autor obecného plánu nemůže vědět, jak jsme trénovaní, jak naše tělo reaguje na zátěž, kolik času jsme vůbec tréninku schopni věnovat.
Můžete samozřejmě využít služeb trenéra, který vám napíše plán na míru. Pokud vám však nalajnuje přípravu na měsíce dopředu a tím svoji úlohu považuje za splněnou, nemá takový plán ani cenu papíru, na kterém je napsaný. Když s vámi nekonzultuje přípravu po celou dobu a neupravuje plán podle momentální situace, jen jste vyhodili peníze oknem.
Koneckonců, připravit se na maraton můžete i sami. A nebudete mít pocit, že něco riskujete. Stačí používat zdravý rozum. Nemusíte být absolventem FTVS, abyste věděli, že cílem tréninku není se odrovnat a že objemy by se měly zvyšovat postupně. Dobré je také střídat dny s těžší a lehčí zátěží, aby tělo stačilo regenerovat. A po 2-3 týdnech usilovnějšího tréninku si naordinovat jeden méně náročný.
Jeden den v týdnu - třeba o víkendu, kdy lidé mívají nejvíce času - by měla být kilometráž vyšší. V průběhu několika měsíců se může vyšplhat třeba až ke 30 kilometrům, klidně i přes tuto hranici. Další z dnů nebude na škodu si zkusit svižný kratší běh, do stavu příjemné únavy. A zbylé tréninky v týdnu? Běhat je prostě v pohodovém tempu a tedy zvyšovat obecnou vytrvalost. Žádná velká věda, ale na úspěšné zdolání maratonu to stačí.
Kdo chce útočit na lepší časy, přidává si v posledních měsících před dnem D opakované vybíhání kopečků, rychlé úseky nebo delší štreky v plánovaném závodním tempu. Ale není to nezbytně nutné.
Před maratonem za 3:12 jsem trénoval jen podle sebe. Podle toho, kolik jsem měl času, na jakou délku a rychlost jsem se zrovna cítil. Trasu delší než 25 kilometrů jsem neabsolvoval. Pouze v těch lepších týdnech jsem se celkově dostal přes 70 kilometrů. Intervalový trénink, tempové běhy nebo anaerobní prah jsem znal jen z doslechu. A stačilo to.
