Maraton, 11. díl: O Zátopkovi a technologické revoluci
Bývaly časy, kdy platilo, že běhání je finančně i materiálně nejméně náročným sportem. Stačí boty, tričko, trenýrky a můžete vyběhnout. Hudba minulosti.
Technologická revoluce dohnala i běhání. Bylo povýšeno na sport, kde jste bez peněz téměř ztraceni. To máte high-tech boty, sporttestery, přehrávače, funkční oblečení, iontové nápoje, potravinové doplňky, GPS navigace, sluneční brýle, krokoměry, kompresní podkolenky, e-trénink, kempy, masáže...
Vidět rekreačního běžce ve sportovním setu za dvacet tisíc nemusí být až taková vzácnost. Kdyby se dnes mladý Emil Zátopek začetl do lifestylových časopisů, možná by ani nezačal běhat.
Dobrá zpráva je, že bez většiny výše uvedených věcí se v klidu obejdete. V tréninku i v závodě. Záleží na každém, jak materiálně náročný sport si z běhání udělá.
Třeba mně je při tréninku na maraton naprosto lhostejné, jestli jsem daný den uběhl 18,248 nebo spíše 19,015 kilometru a jaké jsem zdolal převýšení, takže si vystačím bez minicomputeru v hodinkách a navigace. Naběhané hodiny či kilometry si zapisuji obyčejnou propiskou do obyčejného sešitu.
Nemyslím si, že bych se ze mě stal lepší běžec, kdybych měl tréninková data ve sporttesteru a pomocí speciálního softwaru si je nahrával k další analýze do notebooku.
V lese, na stadionu i na silnici mám nejraději klid. Tudíž nepotřebuji boty kompatibilní s přehrávačem mp3, který by mě pouštěním úderných písní motivoval k usilovnějšímu běhu, případně povzbuzoval, abych ještě přidal. Na to si stačím sám.
Navíc běh s mp3 špunty v uších není moc bezpečný. Vždycky je lepší slyšet projíždějící auta i cyklisty. Na některých amerických maratonech jsou dokonce ipody zakázané a za sluchátka hrozí diskvalifikace.
Funkční oblečení má jistě něco do sebe a také ho nosím, i když znám běžce, kteří si v létě nemohou vynachválit prachobyčejné bavlněné tričko, neboť příjemně chladí. Podobné je to s iontovými nápoji. Jde to s nimi, ale i bez nich. Někdy fungují spíše jako placebo. Proč ne. Ale komu stačí voda, nemusí mít špatné svědomí, že pro nejlepší výkon neudělal vše.
Technické vychytávky zkrátka výkony běžců nevylepší. Pokud se vrátím k Zátopkovi – za posledních dvacet let jediný Čech překonal jeho nejlepší výkon na 10 000 metrů, ačkoli legendární vytrvalec neměl před víc než půl stoletím žádnou z vymožeností, bez kterých dnes údajně trénovat nelze. Neběhal po mondu, nelil do sebe zázračné ionťáky, neměl nejmodernější boty, nezaměstnával výživového poradce, neoblékal kompresní podkolenky a časy si měřil na obyčejných stopkách.
Základem je vždy a u každého adekvátní trénink. Ten nejde ničím nahradit. S technologickými hračkami je pro někoho běhání možná zábavnější, ale cestu k cíli nezkrátí. Maraton naštěstí není formule 1.
