Jednooký (kůň) mezi vidoucími králem. Ve Francii vyhrál, doma skákat nesmí
Na jedno oko je slepý, doma přes překážky závodit nesmí. Přesto je devítiletý ryzák New Jape úspěšný, ve francouzském Štrasburku zakončil sezonu triumfem, vyhrál dostih přes proutěné překážky o 22 tisíc euro. V kariéře už na dotacích vydělal 851 110 korun. „Někdy je kůň, který vidí dobře na obě oči hůř ovladatelný a víc nebezpečný, než ten, co vidí jen na jedno,“ říká jeho trenérka Pavlína Baštová.
New Jape oslepl na levé oko už jako hříbě, zranil se ve výběhu. I tak si jej před osmi lety na dražbě v polském Golojewku koupil majitel Karel Zatloukal pro stáj Nýznerov. „Po rovině u nás koně mohou běhat i s jedním okem, pro majitele to bylo cenově dostupné a výhodné, proto si jej pořídil,“ vzpomíná trenér František Holčák, který dostal ročního New Japea do tréninku.
„Nikdy s ním nebyl žádný problém, jen jsme to po něm chtěli trošku rychle a ve větších dostizích pak coby tříletý nepodal takové výkony. Mělo se počkat, protože Japeové jsou všichni pozdější… Teď se ukazuje, že jsem měl pravdu, protože běhá a skáče velmi slušně.“
V Česku koně s poškozeným zrakem na překážky nesmí, mohou závodit jen na rovinách. V zahraničí s tím ale není problém. „U nás byly dřív skoky pro koně, kteří jsou na jedno oko slepí, taky povolené, ale zakázalo se to. Prý by to bylo nebezpečné,“ říká Holčák. „Já jsem ale přesvědčený, že to vůbec nevadí. To bychom koním nemohli dávat ani blinkers (stínidla na oči), když chceme, aby se soustředili a nerozptylovali věcmi okolo.“
Trenérka Pavlína Baštová souhlasí. New Japea získala pro svoji stáj DC Osvinov-Baštová ve třech letech. A hned jej začala připravovat na skoky. „Pro někoho je představa, že sedí na koni, který na jedno oko nevidí, při nejmenším zvláštní,“ říká trenérka. „Má strach, že se bude lekat, že musí být vyplašený a nedůvěřivý… Ale to není pravda, vždycky je to spíš o povaze koně a jeho přípravě. Jape na oko neviděl od hříběte, srovnal se s tím a nebyl s ním nikdy žádný problém.“
Nevyžaduje ani žádný speciální trénink, či přístup. „Občas na něm poznáte, že nevidí, protože víc natáčí hlavu, aby si to srovnal,“ líčí Baštová, která s ním na Karlovarsku jezdí v tréninku pravidelně. A říká, že je bezproblémový. „Samozřejmě, leknout se může, ale to může každý. Není to o oku, ale o tom, jak je připravený a napracovaný. Když pošlete do dostihu nepřipraveného koně, je to nebezpečné. A je pak jedno jestli vidí, nebo ne.“
Její slova potvrzují i elitní žokejové, kteří New Japea vedli v dostizích. V jeho sedle už byli například Andrés, Chaloupka, Hronová, Zatloukal nebo Srnec. „Všichni mi říkali, že si dostihy odběhá sám,“ usmívá se Baštová. „Ani v boxech se nebál, jak říkám, bezproblémový kůň.“
Kvůli domácímu zákazu ovšem musel New Jape na překážkové dostihy do zahraničí. Běhal v Německu, v Itálii. Teď se našel ve Francii – závodí ve Štrasburku, Nancy, Vittelu nebo Wissembourgu. „Sedí mu francouzský typ proutěných překážek i to, že se tam hodně běhá v tempu,“ pochvaluje si Baštová. „Je tempový kůň, má rád cválání a jednotvárný rytmus.“
I proto by prý ani po případném přehodnocení domácích dostihových pravidel neuvažovala o Velké pardubické. „Není to typově kůň do těžkých krosů, má rád jeden druh překážek a tempo. Ani ve Francii s ním do krosů, nebo na steeplechase nepůjdeme. Teď jsme šťastní jak blechy za vítězství, oslavíme to, hromadu mrkve už dostal. Odpočine si a připravíme ho zase na jaro.“
