Kapitán florbalistů a šestý NEJ hráč světa: Na proslovy mě moc neužije!
Je v ideálních sportovních letech, hraje nejprestižnější florbalovou ligu planety a teď je Matěj Jendrišák i kapitánem českého týmu pro mistrovství světa, které v Praze začne už v sobotu. Neutečete před ním. Jeho tvář můžete vidět na billboardech po celém Česku a grafickým symbolem šampionátu je Jendrišákův bronzový gól ze šampionátu v Göteborgu 2014.
Jen si to zkuste představit. Šestý nejlepší fotbalista nebo hokejista na světě sedne do vlaku mezi obyčejné smrtelníky a jede z jednoho konce republiky na druhý. Matěj Jendrišák to ve středu udělal: šestý nejlepší florbalista světa po návratu ze soustředění na Tenerife vyrazil vlakem z Prahy domů do Havířova, aby si vyčistil hlavu před mistrovstvím světa.
Stála vám dlouhá cesta tam a zpátky těsně před životním turnajem za to? Už zítra se hraje.
„Proč bych měl zůstávat v Praze v hotelu? Zvládl bych to, ale nedělá mi potíž jet pár hodin do Havířova a aspoň chvíli vidět naše. Ze Švédska jsem zvyklý cestovat od nás z Linköpingu na velké vzdálenosti. Žádný problém.“
Když jste doma, jde na vás nostalgie? Příběh kluka, který to z Havířova dotáhl do švédského florbalového ráje a ke kapitánské pásce v reprezentaci, je působivý.
„Párkrát jsem přemýšlel o tom, kolik talentů jsem kolem sebe kdysi měl – a kde jsou ti kluci teď a kde já. Přestože jsem třeba neměl tolik talentu, dokázal jsem si docela brzy uvědomit priority. Bylo by fajn si v Havířově někdy zahrát ještě jednu sezonu a vrátit se do toho sentimentu.“
Z minulosti zpátky do současnosti: jak se vám líbilo revoluční soustředění na Tenerife? Obvykle jste před mistrovstvím světa vyráželi na Vysočinu nebo do Teplic.
„Bylo to něco úplně jiného, než jsme byli zvyklí. Vyčistili jsme si hlavy od klubových záležitostí a přepnuli na reprezentaci. To, že jsme se mohli na konci listopadu vykoupat v moři, byl příjemný bonus. Já se nikdy uprostřed sezony do tepla nedostal, a teď můžu říct: byla to dobrá věc.“
Pohnuly se s finským trenérem Petrim Kettunenem dlouho zamrzlé ledy?
„Špičkové týmy jezdí před mistrovstvím světa do tepla spoustu let, takže tendence k tomu byly už i u nás. Ale až Petri si to dokázal prosadit: měl výhodu, že je cizinec. Jako hráči mu můžeme být vděční.“
Za co ještě?
„Sportovně? Zredukovali jsme počet inkasovaných gólů. V momentě, kdy od Švédů, Finů nebo Švýcarů dostanete třeba osm branek, hodně těžko se to otáčí. Zapracovat na obraně byla priorita, kterou jsme doufám zvládli. Poslední výsledky ukazovaly, že jdeme po správné cestě.“
Je pro vás čest, že z vás trenér udělal kapitána?
„Stoprocentně, tuhle roli znám i z klubu. Na kluky nehulákám, mluvení k týmu musí vyplynout ze situace. Nejsem typ, který by před zápasem rozjížděl patnáctiminutové proslovy. Mám výhodu, že už jsem nějaký čas kapitána v nároďáku dělal, takže vím, jak tým funguje a reaguje. Ale nejsem na to sám, slovo si umí vzít i další kluci."
Na Tenerife jste hodně ladili týmovou chemii. Jaká je ve srovnání s předchozím šampionátem před dvěma lety?
„Letos je to o větších věkových rozdílech. Minule nás bylo hodně, co jsme spolu odehráli dost zápasů a dobře jsme se znali. Teď to bylo trochu komplikovanější: v týmu se prostřídala spousta hráčů a bylo složitější budovat vztahy. I konkurence byla najednou větší.“
Šestý nejlepší florbalista světa podle renomovaného webu Innebandymagazinet měl místo jisté, ne?
„Upřímně, nejsem moc anketový typ. Těší mě to, nic víc. Možná je to klišé, ale pro mě je na prvním místě tým. Myslím, že to víc docením, až skončím.“
Nemrzí vás někdy, že nejste třeba šestý nejlepší fotbalista? Ač hrajete ve Švédsku, což je florbalová velmoc číslo jedna, pořád musíte vedle sportu dělat ještě klubového účetního, abyste se uživil.
„Taky jsem na to občas myslel. Na druhou stranu, ve fotbale nebo hokeji bych možná nebyl šestý nejlepší na světě, tam je mnohem výraznější tlačenice. Florbal mi dal všechno, co potřebuju. Náš sport je pořád na začátku a já ničeho nelituju. Ani toho, že ve fl orbale zatím není tolik peněz jako v elitních sportech. Aspoň se po kariéře budu schopný vydat i jiným směrem, když to bude potřeba.“
Před deseti lety jste byl na mistrovství světa v Česku jako divák, teď jste kapitánem českého týmu. Tušíte, kde budete za deset let?
„Doufám, že někde s rodinou v exotické destinaci a budu mistrovství světa sledovat z lehátka.“
Nadsázka?
„Jasně, tohle je spíš sen. Pravděpodobně budu zpátky v hale zase jako divák.“
Nelákala by vás pozice váženého veterána?
„Florbal se posouvá tak rychle dopředu, že hrající legendy jako Fin Kohonen nebo Švýcar Hofbauer jsou výjimky. Takováhle dlouhověkost bude čím dál vzácnější.“
Co z toho plyne pro vás?
„Nedávám si za cíl hrát do čtyřiceti. Jakmile to nepůjde, nebudu to lámat přes koleno. Kdybych pořád stačil a měl kolem sebe správné lidi, tak fajn, ale myslím, že za deset let už to na reprezentaci nebude. Třeba ze mě bude trenér nebo asistent, budoucnost nechávám otevřenou.“
Čistě hypoteticky, kde byste si vystavil medaili z domácího mistrovství světa?
„Doma u našich. Část mých trofejí mají v bytě, část na chalupě. Nepotřebuju se dívat na placky každý den a utírat z nich prach. Když se jednou za půl roku dostanu domů, vybaví se mi při pohledu na medaile a poháry nějaká vzpomínka, ale jinak to se mnou necloumá.“
Medaile ze šampionátu v Praze by s vámi zacloumat mohla, ne?
„Chutnala by hodně sladce a celý český fl orbal by mohla posunout dopředu. Ale to je ještě daleko, nejdřív musíme o víkendu zvládnout první dva zápasy proti slabším soupeřům. V roce 2012 jsme si před turnajem mysleli, že budeme bojovat o zlato, jenže jsme prohráli klíčový zápas s Lotyšskem a skončili sedmí. Tohle si letos nemůžeme dovolit.“
