Video se připravuje ...
Chystá se na svůj pátý šampionát, coby suverénně nejzkušenější hráč povede českou florbalovou reprezentaci kapitán Tom Ondrušek. Devětadvacetiletý útočník Chodova vypráví o ambicích českého týmu v Helsinkách, roli reprezentačních nováčků na velké akci i o svém mládí s tenisovou raketou.
Jediný pamětník českého bronzu z turnaje 2014 touží po dalším úspěchu. O rok odložené mistrovství světa začíná pro výběr kouče Petriho Kettunena pátečním zápasem proti Německu. Právě vstup do turnaje bude podle Ondruška zásadní. „Ve chvíli, kdy první zápas třeba i výsledkově zvládnete, ale herně si řeknete, že to nebylo vůbec dobré, tak je těžké do toho vlaku nastoupit,“ prohlásil.
Jste před mistrovstvím světa v Helsinkách pořádně nažhavení?
„Strašně moc se na to těším. Jako tým jsme od kvalifikace v lednu a únoru 2020 udělali obrovský kus práce. Nejen co se týče herních dovedností, ale našli jsme také pohodu v mužstvu. Osobně věřím každému v národním týmu. I když se každý projevuje jinak, někdo je extrovert, někdo introvert, ale všem na tomto šampionátu hodně záleží. Všem záleží na tom, abychom byli úspěšní a je všem celkem jedno, jak budou oni sami hrát. Důležitý je tým. Mám pocit, že se to v Plzni na posledním turnaji EFT potvrdilo. Tým umí vyhrávat a umí zkrotit ega.“
Jaké jsou ambice reprezentace?
„Je to poměrně krátký turnaj, řekněme desetidenní, a je strašně moc věcí, které se můžou stát. Může to celé ovlivnit covid. V roce 2018 na domácím mistrovství světa jsme byli pod velkým tlakem, měli jsme slušně natrénováno, tým byl dobře sestavený, Český florbal tomu věnoval spoustu peněz a času. Ten domeček se ale rozsypal v prvním zápase proti Německu. My jsme ho sice zvládli, přišlo 12 000 lidí, ale z nich 11 500, včetně nás 25 lidí vědělo, že něco skřípe a něco se děje. Tým do toho nevstoupil dobře.“
Bude zásadní, aby se nic podobného neopakovalo?
„Důležité je, aby tým do turnaje dobře vstoupil. Aby všechny tři formace hrály dobře, hráči měli dobrý pocit, aby se dobře rozehráli a cítili, že s nimi trenér počítá. Aby měli pocit, že odvedli dobrou práci a pak je možnost na tom budovat další výkony. Ve chvíli, kdy první zápas třeba i výsledkově zvládnete, ale herně si řeknete, že to nebylo vůbec dobré, tak je těžké do toho vlaku nastoupit. Pak vás čekají další zápasy a je to relativně rychlé. Jde o tři zápasy ve skupině a pak následuje vyřazovací část. Snažím se dělat spoustu poznámek, chci tým vést, abychom tvrdě pracovali na soustředění a dívali se na první zápas. Všichni víme, co nás následně čeká, jenže ve chvíli, kdy přijde první „ale“, tak se nám bude těžko naskakovat zpět.“
Jaká je spolupráce s finským trenérem Petrim Kettunenem?
„Je profesionál. Je to finská nátura, není to Čech, se kterým si pokecáte o největších intimních věcech, vtípcích nebo si zanadáváte. Je to autorita, trénoval finskou reprezentaci a vyhrál s ní mistrovství světa. Když jste schopen vést dvacet lidí tak, aby byli nejlepší na světě, musíte mít obrovskou kvalitu, jak mentální, tak i trenérskou. Naráží to na českou mentalitu. My jsme zvyklí tady trénovat a koučovat jinak. To spousta lidí nechápe a nerespektuje a myslí si, že ať přijde kdokoliv, ze Singapuru nebo ze Slovenska, tak má asi pocit, že by to měl dělat jako Čech.“
Vážně?
„Položme si otázku, proč tady je, proč se snaží vštípit jiný pohled? Protože si myslí, že je jiná cesta, která vede k úspěchu. Všemu nadřazené je nasazení, tým. Taktika být mezi míčkem a naší bránou a v tu chvíli nemůžete prohrát. Ve výsledku, když se nad tím zamyslíte, tak to tak je, akorát to ne každý chápe a respektuje. Věřím tomu, že tým udělal velký progres. Máme spoustu mladých talentů, trenér měl při české nátuře a kritice koule na to, vzít mladé hráče, kteří mají extrémní talent a jsou schopnosti vyhrávat zápasy. Já se na to těším. Nevím, jestli oba budeme pokračovat, ale doufám, že bychom mohli společně dokázat víc než na posledním šampionátu v Praze.“
Na turnaji v Plzni vám mladí hráči hodně pomohli, jaké je jejich zapojení v týmu? Zapadli dobře?
„Vnímám je jako plnohodnotné členy týmu. Já jsem s nimi hned první den vedl soukromý rozhovor, mimo tým. Víte, já jsem v podobném věku nastupoval do reprezentace, kdy tam byli hráči s desetiletou reprezentační kariérou. Znám ten pocit, když nevíte jak se k nim chovat, jak s nimi mluvit, znáte je z vykládání a to jen s otazníkem. Doopravdy nevíte, jaký ten člověk skutečně je. I proto jsem s nimi mluvil a říkal jsem, ať ukážou, co umí, ať neřeší, kdo je vedle nich na střídačce a ať neřeší, kdo stojí proti nim. Tady jsou z toho důvodu, že vyhráli juniorské mistrovství světa, a to zaslouženě. Mají herní atributy, které pomůžou týmu se dostat na vyšší úroveň. Nejsou tu jen jako náhrada za to, že je někdo zraněný, ale reálně bojují o účast na mistrovství světa.“
Pohovor prospěl oběma stranám?
„Měl jsem z toho dobrý pocit. Klukům to pomohlo a lehce je to uklidnilo. A potvrdilo se to a oni jedou na šampionát. Mě to hrozně baví, pro mladé hráče je to důležité, moc dobře ví, že umí střílet a florbal budou hrát na nejvyšší úrovni. Důležité je, aby se cítili v týmu plnohodnotně. A je jedno, jestli se jmenujete Ondrušek, nebo Forman. Všichni jsou si rovni a musí udělat maximum pro tým a to oni dělali. Mají respekt týmu a jsou plnohodnotnou součástí týmu.“
Je v reprezentaci někdo z realizačního týmu, kdo je podle vás nesmírně důležitý pro pohodu v kolektivu?
„Nemůžu vypíchnout jednoho konkrétního člověka. Za naším fyzio týmem si večer zajdete pokecat o úplně jiných věcech než je florbal, i když nejdete na masáž. Když bych ale měl říct jedno jméno, tak to možná bude překvapivé. Pro mě je důležitou osobou Lukáš Bauer, gólman z Mladé Boleslavi, zřejmě jednička na mistrovství světa. Jestli je někdo týmu nadřazený kromě trenéra, tak je to on, protože pokud chcete, aby měl tým úspěch, tak potřebujete gólmana v top formě. Musí být soustředěný a musí cítit důvěru. To je člověk, který je pro nás stěžejní, je to výborný lídr a člověk. Já věřím tomu, že nás může dovést daleko. To ostatně platí i pro dalšího brankáře Martina Beneše.“
V Helsinkách se budete poměřovat s absolutní elitou. Kdo je podle vás největší florbalová hvězda současnosti?
„Těžká otázka, řeknu pár jmen, které si myslím, že jsou momentálně nejlepší. Florbal není jen o gólech, ale i o dalších činnostech. Alexander Carlstrom, nejlepší střelec, nejnebezpečnější hráč na světě. Nebo jeho kolega ze stejné formace Emil Johansson, který hraje ofenzivního beka. Dále Nico Salo, centr první lajny Finska, velký pilíř finského nároďáku. Sami Johansson, nejlepší finský šuter. Patří tam podle mě také Kim Nilsson, těch top hráčů je opravdu hodně. Zároveň si ale troufám říct, že se k nim velmi výrazně a rychle připojují naši tři hráči jako je Ondra Němeček, který na první pohled možná až tak nevypadá, ale je to velmi dobrý hráč. Filip Langer a Filip Forman, to jsou do budoucna velká jména světového florbalu.“
Opravdu jim tolik věříte?
„Není to tak, že bych tu na sílu chtěl zmínit česká jména, ale vidím v nich velký potenciál. Mají atributy moderního florbalu a hlavně u Filipa Langera je vidět, že má extrémní píli. Ne že by to ti dva nechtěli, ale u něj je extrémně cítit profesionalita, bez ní to nejde.“
Měl jste někdy sportovní vzor?
„Vždy jsem na to odpovídal, že nemám... Ale sledoval jsem hodně Rogera Federera. Zaujal mě přístupem ke sportu a profesionalitou. Vnímám také, že asi napříč všemi sporty neznám většího sportovce než je Novak Djokovič. On je pro mě také špička z pohledu přístupu ke sportu. Strava, životospráva a další atributy. V Česku je to asi Jaromír Jágr – ikona, pojem, minimálně v tom jak často a hodně trénoval a netajil se tím. To je jediná cesta k úspěchu, to je velmi inspirativní. Pak samozřejmě Martina Sáblíková nebo Barbora Špotáková. Není to ale tak, že bych sledoval každý jejich krok. Vážím si všech z těchto sportovců.“
Jak jste se dostal k florbalu? Jaké byly vaše začátky?
„Začalo to ve druhém ročníku na základní škole. Můj spolužák přišel do školy s hokejkou. Vidím to jako dnes. Červená čepel úplně rovná, žlutá tyč, která nebyla nijak popsaná, nemělo to omotávku, design prostě nic… Zeptal jsem se ho: Co to je? Hned mě ten sport hrozně chytl. Šel jsem s ním na trénink a snad ještě ten týden mi naši koupili hokejku. Od té doby šmrdlám florbal. Do té doby jsem hrál tenis, na úrovni snaživé. Chtěl jsem se někam propracovat, ale v jednu chvíli to narazilo na finance a možnosti rodiny. Hlavně jsme se nechtěli stěhovat do Prostějova, kdy nám řekli ve věku sedmi nebo osmi let, že pokud se tam nepřestěhujeme, tak nemá smysl, abych v tom dál pokračoval. Tak nějak osudově přišel florbal a od té doby jedu florbal.“
Kdy u vás nastal přelom, že jste si řekl, že se florbalu budete věnovat na plno a ne pouze rekreačně?
„Tento bod u mě asi nenastal. U mě to od začátku šlo samo, přirozeně. Hrál jsem za SPA Sokol Brno 1. Tehdy nebyly ve florbalu celostátní soutěže, pouze regionální. My jsme v našem regionu byli od začátku dominantní, měli jsme moc dobrou partu a šikovné lidi v kolektivu, spousta z nich doteď hraje. Nikdy jsme nebyli ti otloukánci, že bychom dostávali šišku a nářez. Po dvou nebo třech letech jsem přešel do Bulldoku Brno, ale ani to asi nebyl ten zásadní moment. Šel jsem v té kategorii a v té době do horšího týmu. Spíš šlo o to, že jsem přešel do větší a profesionálnější organizace, která mě směřovala do Superligy. Herně se nám dařilo, vždy jsme měli šikovné kluky v týmu. Asi i proto jsem u florbalu zůstal, dost často se dařilo, vyhrálo se mistrovství ČR v dětských kategoriích a tak. Asi to je ten důležitý moment, přestup do velkého oddílu…“
Je někdo, kdo vás v začátcích florbalové kariéry hodně ovlivnil?
„Ano. Jmenoval se Robin Šimík a byl to takový rázný trenér. Na první pohled extrémně rázný člověk. Když se ale prolomila skořápka, šlo naopak o citlivého člověka, kterému na nás záleželo. Nebyl to žádný velký florbalový odborník, ale učil nás běhat, protahovat, dělali jsme s ním přítahy na hrazdě. Nebylo to tolik o florbale, ale o všestrannosti. Dal nám hroznou chuť do toho sportu. Nerad prohrával a byl hrozně šťastný, když jsme předčili větší kluby. Vštípil nám soutěživost ale i to, že to není o tom střílet a střílet, ale že se člověk musí protahovat a dělat další věci okolo. Někomu to vyhovovalo více, někomu méně. Jsme v hrubém kontaktu dodnes a myslím, že se florbalu a mládeži věnuje pořád.“
Co děláte ve volném čase?
„Věnuju se rodině, snažím se, ať už je to jen společný strávený čas nebo výlet.“
Kdo vás z rodiny nejvíc podporoval v začátcích a teď?
„Určitě rodiče, manželka, bez toho by to nešlo. V začátcích to byli rodiče, oba jsou velcí sportovci a nadšenci.“
Témata:
Česko, reprezentace, florbal, muži, Chodov, mistrovství světa, sport, národní tým, Tom Ondrušek, MS ve florbale 2021, Sport na Heureka.cz
Související články
