PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Dlouhé roky platil za největší hvězdu svého sportu v Česku. Občas se nadneseně říkalo: florbalový Jágr. Tentokrát má Matěj Jendrišák na svém šestém šampionátu skromnější roli. „Musel jsem potlačit ego,“ přiznává 33letý útočník, který má zatím dva bronzy. A sní o zlatu. Právě to je motor, který ho žene dopředu. „S úspěšnou mladou generací je šance větší,“ přiznává lídr švédského klubu Linköping IBK, jenž pod minulým koučem Petri Kettunenem odmítl reprezentovat.
To, že mentalita českého týmu je nastavená vítězně, svědčí i to, reprezentaci neuspokojila poslední remíza se Švédy, obhájci zlata. Poprvé v historii obrala giganta o body, ale tým chtěl víc. „Takže pořád z toho mám rozporuplné pocity,“ reaguje Jendrišák, jenž na turnaji hraje ve třetí formaci.
Je výsledek povzbuzení pro případné další utkání s nimi? Což by mohlo být finále?
„Minulé zápasy v rámci EFT i tady na šampionátu ukázaly, že je to vyrovnané. Už to není o tom, že se Švédové zatrefují, a my čekáme na brejky. Dokážeme s nimi hrát otevřenou partii a převážit zápasy na naši stranu. Hlavně i Švédové už si to uvědomují. Není to jenom o nich, ale i o naší hře.“
Vy jste na předešlých vrcholných akcích býval kapitánem, hlavním lídrem. Jak teď přijímáte jinou pozici?
„Jako fakt. Takhle je to nastavené od začátku. S tím jsem do toho takhle šel, že potlačím svoje ego a to, jak to bylo dřív nebo v klubu. Není to jednoduché, nebudu říkat, že mi to extra vyhovuje, ale jsem s tím srovnaný od prvních reprezentačních akcí a rozhovorů s trenéry. Věděl jsem, do čeho jdu. Kdybych to nepřijal, nebyl bych tady.“
Tohle je ale i výsada velkých hráčů, ne? Podřídit se týmu…
„Nechci takhle hodnotit sám sebe. Ale kvůli tomu, jaký byl vývoj v posledních letech, jsem do toho nešel s očekáváním a přehnanými ambicemi, co se týče individuálních rolí a pozic. Pro mě byla motivace uspět s týmem.“
Český florbal patří dlouhodobě mezi elitu, ale zlato mu zatím uniká. Je to sen, který vás žene dopředu? A i kvůli tomu jste se do reprezentace vrátil?
„Je to ten sen, který pohání většinu hráčů. Je to trošku zavádějící… Protože si myslím, že i v předchozích generacích jsme ho měli. Nehrál jsem s žádným klukem v reprezentaci, který by šel do zápasu s tím, že chce prohrát. Vždycky to bylo o tom, že soupeři byli lepší, kvalita byla v zápasech o všechno na jejich straně. Rozhodovaly detaily, které to překlopily jinam.“
Talent Langer o MS i životosprávě: Chladové terapii se věnuji denně
Video se připravuje ...
Může to teď být jinak?
„S novou vlnou našich mladých kluků, kteří si prožili dvě juniorská zlata a tím, jak se mění generace v ostatních týmech, je šance hrát o titul rozhodně větší. Nemusí to být hned letos. Šance může přijít za dva roky, za čtyři. Pořádky se mění. A víra, že se to může podařit, to je cesta českého nároďáku. Vedení přivedlo trenéry, kteří předtím byli u juniorů. Dosáhli toho nejvyššího stupínku.“
Vy jste ochotně přijal roli mentora. V čem nejvíc můžete pomoct mladým hráčům?
„Hlavně co se týče zápasových emocí, krizí. A složitějších situací, kdy je to něco jiného na nejvyšší úrovni v chlapech a na juniorské úrovni. Já se tak cítím, že jsem silný v tom popostrčit tým v těžkých situacích správným směrem. Využít správné energie.“
Říkáte, že vyhrát zlato je cílem v následujících letech. Takže máte chuť a motivaci reprezentovat dál?
„Dobrá otázka, ale nepřemýšlel jsem o tom. Říkal jsem si, že odjedu půlroku v nároďáku a budu se soustředit na mistrovství světa. Myslím si, že s velkou pravděpodobností je třeba tohle poslední reprezentační akce, ale řekl jsem si, že to budu řešit podle toho, jak to dopadne. A jak si sám vyhodnotím svůj přínos, výkon… Co mi to naopak dalo, nedalo.“
Vy jste po domácím šampionátu v roce 2018 přestal po neshodách s někdejším finským koučem Petri Kettunenem reprezentovat. Jak to zpětně hodnotíte?
„Tahle po letech jsem rád za tu zkušenost. Rozhodně bych neudělal nic jinak. Nebylo to jednoduché pro mě, ani pro Kettunena a ostatní. Já jsem během kauzy i potom nad tím přemýšlel 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Tohle byla negativní stránka. S odstupem ale musím říct, že si stojím za tím, co se stalo. Pozitivní stránka byla, že jsem měl víc času na rodinu.“
Je nastavení pod současným koučem Jaroslavem Berkou hodně jiné?
„Za mě je to obrovský rozdíl. Už jenom tím, že tady máme široký trenérský štáb. Plus spoustu lidí okolo. Všichni tomu věnujeme péči, snažíme se otevřeně komunikovat, hráči vědí, jak na tom jsou. Vědí, co mají zlepšit, co mají posouvat. Za mě ten model je hrozně zajímavý a je to i jeden z důvodů, proč jsem tady. Zajímalo mě to, chtěl jsem se něco nového naučit. A zkušenosti, jak to tady funguje, jsou pro mě přínosné i v mém věku.“
S mentálním koučem spolupracujete?
„Martin (Daněk) je důležitou součástí týmu, otevírá zajímavá témata, je k dispozici hráčům. Ale já se přiznám, že jsem v tomhle trochu samorost. Věci, problémy, emoce a fungování si hodně řeším sám v hlavě. Snažím se to zpracovávat, analyzovat sám. Což není nejlepší způsob, ale věřím, že mě to posouvá dopředu. I po kauze jsem to tak řešil. Nechtěl jsem s tím nikoho otravovat.“
Čtyři body vám scházejí k tomu, abyste v historickém bodování na mistrovství světa dohnal Radima Cepka. Jak to prožíváte?
„Pro mě to není meta. Byl bych rád, kdyby se mi to podařilo, to nezastírám. Potěšilo by mě to. Udělat ještě tolik bodů na šampionátu je někdy složitější, což může souviset i s pozicí, kterou mám. Ale pro mě to není žádný cíl.“
Témata:
florbal, 2022, sport, ms florbal 2022, Česko, Reprezentace, Jaromír Jágr, Švýcarsko, zlatá medaile, sportovní soutěž, Matěj Jendrišák, Radim Cepek, Linköping, Sport na Heureka.cz
Související články
