Tak se slaví bronz. Florbalistkám stačily dvě lahve šampaňského
VIDEO PŘÍMO Z KABINY - Poslední volná část výkladní skříně českého florbalu je už konečně také obsazená. Po juniorech, mužích a juniorkách se ze své první medaile z MS radují i ženy. V nervydrásajícím zápase o bronz porazily v St. Gallenu domácí Švýcarky 3:2, když ve druhé půlce duel otočily ze stavu 0:2.
Celý šampionát bojovaly se svou křehkou psychikou, aby na samotném konci turnaje ukázaly, jak silné jsou osobnosti. Naopak Švýcarky se po českém snížení najednou rozložily.
Na Janu Christianovou v neděli po obědě neměly, brankářka, jež v zemi pod Alpami působí, potvrdila, proč si výkony v barvách Rychenbergu vysloužila přezdívku „Česká zeď“.
„Po první polovině to vypadalo, že nás přejedou a zápas bude ztracený. Ale dokázaly jsme na to rychle odpovědět. Hrály jsme úplně v rauši, ve třetí třetině jsem ten tým vůbec nepoznávala, takhle jsme měly hrát celý šampionát. Úplně nadoraz,“ vyzdvihla Christianová.
Češkám pomohla přesilovka, Iveta Hyršlová uspěla s dorážkou a čtyři minuty po druhém švýcarském gólu tak rychle odpověděla. Za dvě minuty vyrovnala díky důrazu před brankou Hana Lacková, a když už to ve třetí třetině začalo vypadat na prodloužení, prosadila se zblízka i Dominika Šteglová. Víra v úspěch byla silnější a silnější.
„Bylo ještě nějakých osm minut do konce, naštěstí jsme nepolevily a tlačily se dopředu až do konce,“ uvedla Šteglová, která skončila s monoklem pod okem. „Dostala jsem do obličeje balónkem, florbalkou i hlavou. Až to na sobě uvidím, vzpomenu si, za co to tam je a vůbec mi to vadit nebude,“ smála se.
Trenérky dobře věděly, že tým měl velké štěstí. „Musíme si přiznat, že Švýcarky byly mnohem lepší. Ovšem za stavu 2:2 před domácím publikem znervózněly, neunesly tlak,“ všimla si trenérka Karolína Šatalíková.
S kolegyní Markétou Šteglovou povede tým nejspíš i na domácím MS za dva roky. „Nevím, jestli nás neodvolají,“ žertovala Šteglová. „Pokud se nic nezmění, bude to příště stejné. Budeme hrát srdcem, snažit se překvapit a doufat, že pánbůh nebude doma a zadaří se nám,“ dodala.
Poslední zápas kapitánky Kotíkové
Příští šampionát už bude bez kapitánky Magdaleny Kotíkové, která po sezoně plánuje s florbalem končit. Včera měla poslední šanci, jak vybojovat svou první velkou medaili. A povedlo se jí to.
„Cestou dolů z kopce do haly jsem si vzpomněla na to, že to bude zřejmě můj poslední zápas v reprezentaci. Ale pak už jsem na to nemyslela, i proto se mi hrálo dobře,“ vyložila. Jak bude vypadat národní tým bez ní? „Tým byl kvalitní, skvělý, má budoucnost. Když bude dřít a vzpomene si na tyhle momenty, bude medaile vozit i v budoucnu,“ soudila.
Oslavy se vůbec nepřipravovaly, o to probíhaly přirozeněji. Hráčky na ploše probíraly zápas s rodiči, v kabině se narychlo objevily jen dvě láhve šampaňského.
„Jedno jsem otevřela a skončilo na zdi. To druhé už máme v sobě,“ hlásila chvíli po utkání Christianová. „Jsme všechny strašně šťastné. Byly jsme poslední český nároďák, který žádnou medaili nezískal. Je to pro nás zadostiučinění a i když jsme byly outsiderky, dokázaly jsme to urvat,“ povídala nadšeně.
Český florbal, který dlouho ve světě paběrkoval a lopotně se sunul nahoru, má z posledních čtyř šampionátů tři medaile, Švýcaři jedinou. Teď ještě dohnat Švédsko a Finsko…
