Florbalistky zapomínaly i zpěvem. Místo bronzu ale opět došlo na slzy
PŘÍMO Z NEUCHATELU | Když přišla mezi reportéry, stěží zadržovala slzy. Ani dvě nedělní asistence obránkyně Nely Jirákové nepomohly českým florbalistkám k vysněnému bronzu z mistrovství světa, po vítězství 5:4 v prodloužení ho mají Finky. „Nikdy jsem v medaili nevěřila tolik jako letos,“ litovala Jiráková. Češky ve druhé třetině vedly už o dva góly, přesto znovu zůstávají bez placky.
Kde hledat útěchu? Třeba v tom, že jste po prohraném semifinále se Švýcarskem odehrály další vyrovnaný zápas?
„Dá se najít spoustu dobrých věcí v první a druhé třetině, ve třetí jsme bohužel nechaly Finky převzít iniciativu a nedotáhly to do vítězného konce. Dokázaly jsme vyrovnat, ale prodloužení bývá o jedné střele, kterou jsme prostě nechytly. Škoda.“
Ve druhé třetině jste nastřílely tři góly a vypadalo to, že máte zápas pod kontrolou, ale ve třetí části dominovaly Finky. Čím to?
„Těžko říct. Já osobně nemám ráda, když se v dobrých okamžicích přerušuje hra – a nám se přerušila přestávkou. Do třetí třetiny jsme asi nepřišly úplně dobře připravené, ale něco jsme v sobě našly a v poslední minutě dokázaly vyrovnat. Bohužel jsme to nedotáhly k vítězství.“
Co bylo špatně v prodloužení, které svým druhým gólem v zápase rozhodla Veera Kaupiová?
„Víme, že Veera je skvělá hráčka a má výborné zakončení. Před brankou bylo skvělé clonění, takže Christy (brankářka Jana Christianová) neměla šanci.“
Mimochodem, jak jste zapomínaly na prohrané semifinále se Švýcarskem, v kterém jste ztratily pětigólový náskok?
„Strašně těžce, cestou na hotel nikdo nemluvil. Ale večer jsme měly týmovou poradu, zapálily si svíčky, zazpívaly si a kupodivu jsme se z toho dostaly strašně rychle. Jsem na nás hrozně pyšná, nastupovaly jsme do zápasu jako vítězky a šly si pro medaili. Jenže Finky měly něco navrch.“
Tušíte, co vám konkrétně chybělo? Dva vyrovnané zápasy jste ztratily až v prodloužení.
„Netuším. Přitom jste pracovaly i na mentální přípravě, zdokonalovaly jsme týmového ducha. Nikdy jsem v medaili nevěřila tolik jako letos, ale zase ji nemáme. Jsem pyšná na celý tým. Skočila bych do každé střely za všechny naše hráčky, byly jsme tu jako rodina. Mrzí mě, že to nemá medailový konec.“
