Dvacet šest zápasů základní části, dvacet šest výher v základní hrací době a kompletní porce 78 bodů. K tomu skóre 253:75. Ani ty nejlepší týmy české florbalové historie nikdy nezvládly dokonalý ročník. Povedlo se to až nyní Tatranu Střešovice. Favorit pak zvládl i play off, když v Superfinále porazil Vítkovice 4:3 v prodloužení. O pozadí sezony, filozofii organizace i dalším směřování florbalu u nás mluví v obsáhlém rozhovoru pro iSport.cz generální manažer střešovického klubu Jakub Menhart.
Už jste se po vypjatém Superfinále, které jste urvali v prodloužení, nervově stabilizoval?
(směje se) „Řekl bych, že už jo. Nervy to byly obrovské. Po první třetině jsem si říkal, že to bude dobrý. Byli jsme na balonku, měli jsme šance. Vítkovice měly snad dvě střely na branku. Ve druhé polovině zápasu jsme ale měli výpadek, nebyli jsme lepší. Nakonec jsem byl strašně rád, že jsme to urvali. Bylo upřímně velké štěstí, že gól v prodloužení padl rychle, a to hned první minutě. Se zraněním nám odpadl klíčový hráč Marek Beneš, zdravotní trable měli i další kluci. Pořádně jsme tam neměli koho posílat. Bylo důležité, že se to rychle utnulo.“
Jak moc bylo těžké vyrovnat se s očekáváním? Po suverénní jízdě základní částí jste byli jasní favorité, titul měl být samozřejmostí.
„S tím jsme, myslím, problém neměli. Sami hráči od sebe mají nejvyšší očekávání. Pod tlakem jsme byli celou sezonu, kluci měli čas si na něj zvyknout a pracovat s ním. Kromě dvou hráčů to navíc bylo pro všechny už druhé Superfinále. O rok dřív jsme tam byli všichni poprvé a bylo to znát. Ten zápas je něco, co jinde nezažijete a nepřipravíte se na to.“
Je podle vás dobře, že o titulu za celou sezonu rozhoduje jediný zápas?
(přemýšlí) „Popravdě na to nemám úplně vyhraněný názor. Je na to více úhlů pohledu. Jeden je marketing a medializace. Udělá se z toho obrovská akce, kdy je plná O2 arena a hráči si opravdu připadají jako profi sportovci. Na druhou stranu může vyhrát dlouhodobě horší tým, ke kterému se prostě v ten jeden večer přikloní víc štěstí. Tím, že se nehraje celá série, tak přicházíte o těžké zápasy, taky o pořádání ve své hale, peníze ze vstupného a tak dále. Superfinále je velký cirkus, velká show. Kluby tam jsou ale hosty, nejsou organizátoři.“
Ve florbalové Superlize si top týmy v play off samy vybírají soupeře. Vy jste v semifinále překvapili volbou největšího vyzyvatele – Mladé Boleslavi. Měli jste dopředu jasno, že tohohle obra chcete raději vyzvat v sérii na čtyři vítězné duely, než v jednom utkání o všechno?
„Finální rozhodnutí padlo až po vyhraném čtvrtfinále. Nebylo to dopředu dané. V průběhu čtvrtfinále jsme spíš cílili na Bohemians. Kdyby to bylo na mě, bral bych Bohemku. Tohle jsem ale nechal na hráčích a realizačním týmu. Realizák byl spíše pro Bolku, hráči pak měli den na to, aby si odhlasovali, kterou variantu chtějí. Důvodů bylo několik, dávalo to logiku.“
Finální slovo tedy měli hráči?
„Ano, sami to nakonec rozhodli.“
Boleslav vás pořádně potrápila. V sérii vedla 2:1 na zápasy, ve čtvrtém utkání byla blízko třetímu zářezu.
„Čekali jsme, že to bude extrémně těžká série. Kdyby Bolka ten čtvrtý zápas vyhrála, měli bychom velké problémy. Klíčové okamžiky jsme ale zvládli a dostali sérii na svoji stranu.“
V základní části jste neztratili ani bod, což je historický unikát. To byly ostatní kluby tak bídné, že proti vám nevydolovaly ani jeden bod?
„Několikrát jsme byli ztrátě blízko, ale vždycky jsme dokázali utéct. Ambice jsme měli nejvyšší, i tak to ale samozřejmě předčilo naše očekávání. Že bychom neztratili ani bod, nás ani nenapadlo. Šestadvacet zápasů je hodně na to, abyste ztrátu někde vyrobili.“
Navíc se na vás chtěl každý vytáhnout. Každý měl o motivaci navíc vás o rekord připravit.
„Přesně. Tatran je navíc historicky takový pojem, že se na něj chce opravdu vytáhnout každý. Stejné to bylo i před pěti lety, kdy jsme byli dole, a nedařilo se nám. Tatran chce porazit vždycky každý.“
Opravdu to platilo i v letech minulých? Letošní titul byl pro vás první po osmi letech. Doba temna byla dlouhá.
„Určitě, pořád to bylo cítit. I ve slabších sezonách to bylo znát. Ale jasně, s tím jak rostla zpátky naše síla, rostla i chuť soupeřů nás porazit. O to víc si cením letošního rekordu.“
Co se vůbec stalo s Tatranem v minulých letech? Proč přišel propad?
„Bylo to dáno konci kariér top hráčů, kteří to tady táhli, a dle mého názoru se tenkrát trochu zaspala přestavba týmu. Milan Fridrich, Michal Jedlička, Martin Richter, Tomáš Kafka. Kluci, srdcaři, kteří neměli za florbal ani korunu. V tom období začalo být v Česku pár klubů, které hráčům začaly vytvářet nějaké podmínky. Dřív se do Tatranu chodilo proto, že byl prostě nejlepší. Pak začali chodit za penězi jinam. Tatran se vydal cestou, že si vychová svoje hráče a udělá totální přestavbu kádru, která logicky potřebovala čas. V průběhu času se ale musela strategie trochu změnit. Nejde hrát jen na mladé a všude dostávat rychty. Tým se skládal několik let, teď je v top fazóně.“
Kolik procent vašich hráčů z áčka jsou teď opravdu odchovanci.
„Když vezmu základní osmnáctku hráčů, tak devět kluků je tady od úplných prcků, pět kluků přišlo někdy ve věku dorostenců nebo juniorů a čtyři hráči přišli jako posily v mužích. Plus oba brankáři, jsou u nás zhruba od patnácti let. Nicméně ty největší hvězdy jsou opravdu odchovanci Tatranu.“
Právě oni navíc vytvořili nejlepší lajnu ligy: Havlas, Beneš, Hanák, Němeček a Vavroušek. Nebál bych se říct světová pětka, která by obstála i ve Skandinávii.
„Souhlasím. O to víc nás těší, že kromě Hanáka to jsou opravdu všechno naši kluci. Benešovi s Němečkem hodně pomohlo, že od nás na chvíli odešli do Švédska, zkusili nejlepší soutěž světa. Vrátili se o to silnější. Tamní know how přenáší do našeho týmu, jsou obrovští lídři. Díky nim se zvedly výkony dalších.“
Změní se kádr před další sezonou?
„Naprostá většina kádru zůstane pohromadě. Razantní změny neočekáváme. Tým se ale snažíme vhodně doplnit. Chceme přivést jednoho, dva hráče, kteří to ještě posunou. Něco už domluveno máme, zatím to ale nemůžu oficiálně potvrdit. Bude těžké na takovou sezonu navázat, ale pokusíme se o to. Zase chceme být na špici ligy.“
Už dříve jste říkal, že se snažíte budovat organizaci, která bude soběstačná a úspěšná řadu let. Nechcete vyletět a zase padnout. Jak je to v českých podmínkách těžké?
„Věříme, že se to dá. Fakt nechceme vylítnout nahoru, být tam rok, dva a zase spadnout do průměru. Snažíme se na každý náš krok nahlížet ve střednědobém, ale opravdu spíše až v dlouhodobém, horizontu. Už teď zhruba víme, jak bude kádr vypadat za dva, za tři roky. Pracujeme koncepčně. Není to one man show. Do rozhodování je zapojené vedení klubu a realizační tým v čele s trenéry. Druhá věc jsou peníze, kterých není nikdy dost. Sponzoři a partneři nám ale výrazně pomáhají. Díky nim je to udržitelné.“
Daří se do florbalu lákat sponzory? Není to ani zdaleka top sledovaný sport Česka.
„Náš produkt je naprosto odlišný. Nedá se srovnat s fotbalem nebo hokejem. Nejsme tolik vidět, nemáme šanci oslovit tolik lidí. Jsme o dva řády níž. Nejsilnější stránkou florbalu je soudržná komunita, která stále roste. Díky tomu jsme schopní generovat partnery. Jednoduché to není. Jde o každodenní práci a shánění kontaktů. Silná stránka florbalu není o tom, že někomu dáme logo na mantinel. Obecně je podle mě u marketingu tohle přežitek. Je to pryč. Firmy tohle nezajímá. Chtějí komunikaci, partnerskou aktivaci, propojení s dalšími firmami. Chtějí podporovat smysluplnou věc. Tohle jsou hodnoty, které je zajímají.“
Takže je daleko k tomu, aby se vám firmy ozývaly samy.
„To určitě, sami musíme být proaktivní. Na druhou stranu nedávno jsme pořádali velký benefiční turnaj na podporu Ústřední vojenské nemocnice. Tatran ukázal, že dokáže dělat i velké projekty mimo sport. Díky tomu se nám otevřelo velké množství zajímavých příležitostí. Po turnaji nás pak některé firmy oslovily samy nebo jsme díky turnaji mohli navázat další jednání.“
Dostávají v Tatranu hráči za florbal nějaké peníze?
„Někteří ano. Nejsou to ale velké peníze. Nedá se ani říci, že by byli poloprofi. Všem se snažíme zajistit podmínky, aby se mohli na florbal opravdu soustředit. Mají od nás vybavení, permice do posilovny, jídlo. Několik kluků, kteří jsou na úrovni reprezentace, pak dostávají i nějaké peníze. Je to pro ně ale spíše jako brigáda.“
Jak to v tomhle ohledu vypadá na Severu?
„Pár klubů je určitě poloprofesionálních, možná spíše ve Švýcarsku než ve Skandinávii. Několik top hráčů má opravdu dobré podmínky. V tu danou dobu si vydělají na život, ale určitě nedostávají tolik, aby se nějak zajistili do budoucna. Komu to pálí a má to v hlavě srovnané, musí vedle florbalu normálně pracovat. Budovat si vlastní CV, aby pak mohli po konci kariéry normálně žít.“
Míří k tomuhle modelu i florbal v Česku? Upřímně si říkám, jestli je správná cesta dělat z florbalu jako hobby sportu něco víc.
„To je na dlouhou debatu. Nicméně vize Českého florbalu taková je. Florbal se má podle ní postupně profesionalizovat. Je otázka, jestli je na to připravený. Musí se zajistit hlavně prostředky, aby to tak mohlo být. Což zatím není. Reálně bychom potřebovali o nulu navíc v rámci sponzorského plnění. Zatím se na florbalu jako produktu nevydělává. Musíte dostat do hal platící diváky, prodat merch a dresy. Pokoušíme se o to, ale jde o běh na dlouhou trať. Navíc jsme pořád jeden z mála českých klubů, který takhle přemýšlí. Nejsme fotbal, kde mají kluby jednoho mecenáše, který do klubu narve miliony.“
Z mého pohledu je florbal skvělý sport na hraní. Každého baví hrát, ale sledovat v televizi se takřka nedá. Je moc rychlý, ale zároveň pomalý z pohledu akce.
„Tenhle názor slyším často. Proto je otázka, kudy bude florbal dál směřovat. Produkt je základ. Hra musí být atraktivní, musí se na ni dát dívat. Snažíme se tímhle stylem hrát. Když se na nás někdo přijde podívat, má vidět akci, góly. Ne hodinové držení míčku a přihrávky. Rozhodčí podle pravidel mají páku, aby pasivitu pískali, jen to musí striktně vyžadovat. Nemyslím si, že by pomohly změny pravidel nebo jiné úpravy, ať už časové nebo jiné. Musíme taky dělat show. Ve fotbalu a hokeji už to některé kluby pochopily. Fanoušek nevydrží dlouho sedět, potřebuje neustále podněty. Snažíme se tohle sledovat a hledat cesty, jak pozornost diváka udržet. Jsme v kontaktu třeba s fotbalovou Spartou, od které se toho dost snažíme odkoukat.“
Co třeba stanovit čas na zakončení jako je to v basketbalu? Případně čas na překročení poloviny hřiště s tím, že zpátky jít nesmíte?
„Tohle jsou věci, které na různých florbalových fórech padají. Mezinárodní florbalová federace má pro tohle vlastní pracovní skupinu s názvem Future floorball. Jsou tam tyhle návrhy. Spíše se ale setkávám s tím, že samotné kluby tohle jako cestu nevidí. Nejjednodušší je, aby se začala opravdu pískat pasivita. Tlačil bych tímhle směrem. Aby hráči museli hrát. Nikoho nezajímá koukat na to, jak si dva obránci hodinu přihrávají. České kluby by si i tohle měly začít uvědomovat. Florbal je totiž v tomhle případě nekoukatelný a o fanoušky bude přicházet, ne je získávat.“
Je vaše poslední úžasná sezona důležitá i z pohledu dětí a mladých? Budou si říkat, že v téhle organizaci prostě chtějí hrát.
„Je to kombinace více faktorů. Úspěch áčka je velmi důležitý, ale my opravdu klademe velký důraz na to, aby u nás byl dostatečný počet trenérů, kvalitní tréninky a děti to hlavně bavilo. Členská základna se nám dlouhodobě zvyšuje. Poslední tři roky ale vidíme nárůst zájmu o značku jako takovou. Rostou nám počty sledujících na sítích, zajímají se o nás média. Snažíme se z toho vytřískat maximum a chceme dostat značku Tatranu dál. Rádi bychom inspirovali nejen florbal, ale i další sporty. Ať už z pohledu sportovního procesu, nebo z pohledu akcí a eventů, které jsme schopní zorganizovat. Chceme vypadnout ze škatulky florbalu, aby si i jinde řekli, že to Tatran dělá zajímavě a my tohle chceme zkusit taky.“
Témata:
Česko, sport, Vítkovice, Skandinávie, Florbal, Tatran, peníze, Marek Beneš, Superliga florbalu, TJ Tatran Střešovice, Sport na Heureka.cz
Související články
